Ferda mravenec: 6. O tom, jak cvrčkovi nehrálo rádio a jak se paní ploštice ostýchala

„Teď bych se mohl podívat, jaké mám vlastně sousedy,“ řekl si nás hrdina a dal se po mezi dolů. Za chvíli přišel k díře, která vedla do země. Nějaká divná díra. Každou chvíli z ní cosi černého vylezlo, zabručelo a zase zmizelo. 
Byl to cvrček, dlouhé vousy měl naježeny a z očí mu sršely blesky. „Dobré jitro, pane sousede!“ začal Mravenec. 
„Mnojo!“ odbyl ho cvrček a zase se otočil s bručením v díře. Potom si to ale nějak rozmyslel, vystrčil prudce hlavu a ptá se Ferdy: 
„A co Vy jste vlastně zač?“ 
Ferda se postavil jako svíčka do pozoru a hrdě odříkal: 
„Já jsem Ferda Mravenec, práce všeho druhu, všechno spravím, všechno postavím, všechno přinesu ..... “ 
„A umíte také spravovat rádio ?“ skočil mu do řeči cvrček. „Jak by ne!“ zajásal Ferda. „My měli v mraveništi v každém patře jedno.“ 
„Tak pojďte sem!“ vyzval ho cvrček. „Včera tudy táhla nějaká komedie, jakési famfárum se tu dávalo vozit od hlemýždě, a rozbili mi, myslím, anténu.“ 
Mravenec ani muk, to tak ještě, přiznávat se, že to byl on. Skočil do svého domku a už tu byl se svým rancem. Opravdu. Anténa byla přetržena, uzemnění vyrváno a v drátech byla zapletena docela cizí vlna, která do cvrčkova rádia vůbec nepatřila. 
Mravenec se dal hned do práce. Cvrček se ani nestačil po něm dívat, jak rychle lítal nahoru, dolů. Tam zaklepal, tu zase kleštičkami přitáhl a najednou seskočil: 
„Pane Cvrčku, už je to hotovo!“ 
A bylo to hotovo. Cvrček jen otočil knoflíkem a chytil Košice. Otočil dále, chytil Bratislavu. Otočil ještě dále a chytil Řím. 
Pak otočil ještě dále, tam už nebylo nic napsáno, ale ozvala se taková krásná hudba, jakou dosud nikdo na mezi neslyšel. Cvrček se blaženě rozložil ve dveřích a poslouchal ty divotvorné zvuky. 
Letěl tudy motýl a řekl si: 
„Jakápak je to hudba? Tu bych měl znát!“ 
Přes kameny přeběhla ještěrka a pomyslela si: Ten cvrček dnes pěkně vyhrává! Trávou se k díře šourala ploštice, paní Růměnice, neříkala nic, jen poslouchala a ani nedýchala. 
„Haló,haló,“ ozvalo se najednou z ampliónu„,zde rádio Stratosféra. Právě jsme předváděli zpěv zlatých cvrčků. Nyní je pětiminutová přestávka.“ 
„Pane Cvrčku, jak to, že Vám dnes rádio tak pěkně hraje ?“ užasla ploštice. Cvrček se nafoukl pýchou a ukázal na mravence: 
„To tady pan mistr. Všecko dovede, všecko spraví, všecko postaví, všecko přinese ..... “ Mravenec zazářil štěstím a opět se postavil do pozoru. 
Ploštice neříkala nic, jen se tak toužebně na Ferdu dívala. Ale bylo na ní vidět, že by něco velmi ráda pověděla. Co asi měla na srdci ? 
Však mu to ještě poví. Uvidíte.

Autor: O. Sekora