Ferda Mravenec: 2. O sáňkách na mraveništi a o prázdné krabičce

Najednou se ozvalo zvolání, že se až jehličí na mraveništi sypalo:
„Pozoooor! 
Hoch se rychle rozhlížel na všechny strany, kdo to asi volá, ale nikde nikdo. A zase: 
„Pozóóóór, pozóóóór!“, až se jehličí na mraveništi sypalo. 
Co je to? Běží někdo po cestě? Nebo po lese? Hoch se vzpřímil a pátral na všechny strany. Jakmile se však vzpřímil, hned to znělo docela potichounku: 
„Pozóóóór'„Vždyť to někdo volá z mraveniště! Opravdu. Bylo to z mraveniště. Na vrcholku hromádky stál mravenec se šátkem kolem krku a s ranečkem na zádech. V rukou držel kus jehličí, které se lesklo jako zrcadlo, tak bylo hladké, a volal na celé kolo:
„Pozóór, z cesty, pozóóóór!“ 
A než se kdo nadál, sedl si mravenec na jehličí a fúúúú! jel na něm vesele dolů jako na sáňkách. A jak jel dolů, nevyhnuli se mu uprostřed cesty nějací tesaři, kteří nesli do mraveniště trám. Vrazil do nich, trám spadl, tesaři také. Ale čipera mravenec si z toho nic nedělal, vyskočil honem zase na jehličí a fúúúú! dojel na svých podivných sáňkách až dolů. Panečku, a jak přitom vytáčel zatáčky! 
Uhodnete, kdo to byl? Inu, kdo jiný než Ferda Mravenec! 
„Ach, to je krásný mravenec!“ zvolal hoch, tleskaje nadšeně rukama. „Toho si vezmu s sebou domů!“ A hned vzal mravence do prstů a strčil ho opatrně do prázdné krabičky od zápalek. „Dám si ho mezi své hračky; udělám mu hezkou ohrádku a ochočím si ho!“ 
Jak si to ten hoch najednou vymyslel! Ale to nebylo všechno! Poslouchejte, co si vymyslel ještě! Budu si mravence brát do školy a on se tam bude klouzat po lavici. Bude se učit se mnou a bude mi třeba i napovídat. 
I ty jeden! To by pan učitel jistě nedovolil! Ale co by mohl pan učitel dělat ?. Vždyť by mravence ani neviděl! Vystavím si pro mravence z papírové krabičky malý domek a krabičku budu nosit na rameni, vymýšlel si hoch dále. 
Kamarádi na mne budou volat: ,Halo, zapomněl jsi na rameni krabičku!' A já jim vždy odpovím: ,Kdepak krabičku, to mám cvičeného mravence!' Ach, to se mi budou všichni divit! 
Pámbu ví, co by si nebyl hoch ještě vymyslel, ale najednou viděl, že už je blízko domova a že se v zahradě Slávek, Hana a Zdenda o něco dělí. O něco červeného. Měli jahody, plný hrneček. Dali mu hned také, a jestliže chce, může jít zítra na jahody s nimi. Povede je Ančka Látalová a ta ví, kde rostou. 
Teprve když už všechny své jahody snědl, vzpomněl si hoch na zázračného mravence a otevřel krabičku od zápalek. 
Ale Ferda Mravenec už byl pryč.

Autor: O. Sekora