Ferda mravenec: 17. O velkých kouzlech pavoučka Poutníčka a o Ferdově rozloučení

zobrazeno 745×

Vložil(a): vendy.z, 2. 7. 2016 18.23

Nu, a teď přišlo to hlavní. Kováříci přivedli pavoučka Poutníčka. 
Chlapík to byl, ve fráčku a s cylindrem na hlavě, jako nějaký kouzelník z varieté. Však to také byl kouzelník! Hned začal. 
Stoupl si na židli, vyhrnul rukávy a teď: 
„Velevážené obecenstvo, račte se všichni přesvědčit, že nemám vůbec nic v rukou! Jen se račte zblízka podívat!“ 
Jeden kovářík přišel blíž, a jak se dívá, kouzelník mu vytáhl z nosu dvě kostky domina. Obecenstvo vypuklo v bouři smíchu a kovářík nestačil úžasem oči vykulovat. „Chce se ještě někdo podívat?“ 
Jedna ploštička se osmělila. Vlastně se neosmělila, ale komáři ji strčili dopředu a ona teď, všecka červená, stála před kouzelníkem. „Počkejte, máte něco za uchem!“ povídá kouzelník a tahá ploštičce cosi z ucha. Ploštička byla úplně zděšená, vždyť tam nic neměla, a obecenstvo se válelo smíchem. Teď to kouzelník začíná rozbalovat. Co? Jak je to možné? Byla to zástěra, zelená, s bílými puntíčky. 
„Počkej te, počkej te!“ 
volá kouzelník a vytáhl ploštičce z druhého ucha ještě žlutý šátek na hlavu, z nosu střevíce a ještě povídá: 
„A co to máte v rukávě?“ Podívá se do rukávu a vytáhne z něho malou svatojanskou mušku s oranžovým světlem a pustí ji do vzduchu. 
Obecenstvo teď už nemohlo věřit očím, a kdo tam byl, měl tááákhle otevřenou pusu. 
„A nyní přichází hlavní číslo!“ prohlásil kouzelník, dal zase ruce dozadu, nadzdvihl fráček a sklonil hlavu. Kolem bylo ticho jako v kostele. Nejprve nikdo nic neviděl, ale najednou si začali ukazovat: 
„Koukejte, koukejte!“ Nad pavoučkem vystupoval do výše jakýsi malý obláček a stále se zvětšoval. 
Rostl, rostl, teď už všichni viděli, že je z jemóoučkých pavučinek, teď už viděli, že to vypadá jako vzducholoď. 
A byla to opravdu vzducholoď na tenounkých provázcích. Teď do nich pavouček zapletl malinkou lávku a pozval Ferdu, aby se posadil. Ferda se tam uvelebil a v té chvíli propuklo v tichém obecenstvu radostné nadšení. „Sláváááá!“ volali všichni o překot a ani nevěděli, že se Ferda se vzducholodí odpoutal od země. Když to zpozorovali, unášel vzducholoď už vítr. 
Ferda stál na lavičce a mával všem na rozloučenou šátkem. „Kam letí? Kam letí?“ ptali se zaražení broučci a mušky. 
„Pryč, kamarádi, pryč!“ vysvětlovali kováříci. 
„Ale vždyť se s námi ani nerozloučil!“ hořekovali všichni. 
„I nač by se loučil! Když odjede hned, je to lepší než dlouhé loučení, i pro něho i pro nás! Však on jistě poletí domů a bude se mít u svých dobře!“ utěšovali kováříci. 
„Jejejej, a já jsem mu zapomněla poděkovat za tu zástěru,“ volala jedna ploštička a chtěla utíkat za vzducholodí. 
„A já jsem mu nepoděkovala za šátek a za střevíce,“ volala druhá a také chtěla utíkat za vzducholodí. 
„Jen ho nechte, vždyť byste ho už nedohonili!“ zastavili je kováříci. 
„Vždyť už je vlastně pryč,“ řekla kobylka. 
A měla pravdu. 
Vzducholoď už nebylo ani vidět. Hosté si tedy všichni pěkně podali ruce a odcházeli domů. Jen ploštičky ještě zůstaly a uklízely. Co ještě zbylo k jídlu, odnesly si jako výslužku domů. A Ferda zatím letěl, letěl a letěl. Cože o něm povídali kováříci? Že se tam bude mít dobře. No, to se ví! 
Komáři ten den potkali u rybníčka Berušku. Schovali se za rákos, nadělali z bláta kuliček, a když šla okolo, naházeli jí kuličky na záda, že tam měla místo sedmi teček, no, aspoň patnáct. 
Ta brečela!

Autor: O. Sekora

Máte i Vy oblíbenou pohádku, o kterou se chcete podělit? Přidejte ji.

Sdílejte:   | 
0

Diskuze k této stránce (0 příspěvků)

Pro přidání příspěvku je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.

Zatím zde není žádný příspěvek.

© 2013 - 2024 ProMaminky.cz | design and code by Werner Dweight Solutions

Spravovat souhlas s nastavením osobních údajů