Ferda mravenec: 14. Jak se to panu Zlatohlávkovi v rádiu nepovedlo

zobrazeno 8×

Vložil(a): vendy.z, 2. 7. 2016 18.20

Tribuna, postavená z nového, dosud vonícího dřeva, byla už úplně obsazena a ještě venku stáli ve frontě. Panečku, tam bylo nějaké krásy! Zlaté mušky, broučci s červenými, modrými, fialovými fráčky, mandelinky se strakatými puntíčky, paní včela popudrovaná celá žlutým pylem, a ovšem také Beruška. Měla zvláštní lóži. 
Nahoře byla uzavřená kabina pro zlatohlávka, chvalně známého rozhlasového hlasatele. Ten to dával do rádia. Cucal právě větrové cukrátko, aby měl dobrý hlas. 
Dole se tlačili obyčejní brouci, umazaní, uprášení, červi a žížaly a na prostranství uprostřed byla veliká lavice, skoro stůl, pokrytý velikou plachtou až k zemi. 
To bylo popraviště. U něho stáli kováříci, řemeslníci, kteří je postavili. 
..... Cože, kováříci ? ..... Jak to ? ..... 
Jen se dobře podívejte, vždyť jsou to ti kováříci, kteří vždycky pomáhali Ferdovi při práci! 
I Vy proradníci! Tak Vás měl rád a Vy jste mu teď postavili popraviště ? 
V obecenstvu to najednou zašumělo, ohlíželi se, zase vystupovali na Špičky a volali: 
„Už ho vedou!“ 
Ferda šel bledý jako stěna a za ním roháč s důkladnou rákoskou. 
Před lavicí se Ferda zarazil, když tam uviděl stát své známé kováříky. Podíval se jim s údivem do očí, ale kováříci nic, jako by Ferdu neznali, jen tak pomrkávali, jako by jim něco spadlo do oka. 
„Tak, hybaj na lavici!“ pobídl roháč Ferdu. 
Ferda musel lehnout na lavici a kováříci ho k ní přivazovali, aby sebou při těch pětadvaceti tak neházel. Zase se jim Ferda podíval přímo do očí, ale kováříci zase, jako by jej neznali, jen oba mrkali, jako by jim něco padlo do oka. 
„Vše připraveno?“ optal se konečně roháč. „Vše připraveno,“ odpověděli kováříci a stoupli si opodál do pozoru. Jen jeden z nich se ještě sklonil k lavici a cosi tam zašeptal. Nikdo to však nezpozoroval. 
Ale teď poslouchejme, co přitom vykládal do rádia reportér zlatohlávek: 
„Haló, haló, právě bere statný roháč pěknou rákosku. Je to pořádný chlapík a nechtěl bych od něho držet ani jednu ránu, natož pětadvacet.“ 
„Pozor, pozor, roháč se právě připravuje k první ráně a rozkošná Beruška právě vytahuje kapesník, aby se vysmrkala. Pozor, pozor, roháč právě ..... Óóóóooooo ..... !“ vykřikl hlasatel a umlkl na chvíli. 
Z rádia bylo slyšet jen praskání, křik, zmatené hučení a teprve za chvíli se ozval znovu zlatohlávkův hlas. 
„Promiňte, vážení posluchači, mé odmlčení. Stalo se totiž něco úžasného a ještě dosud se z toho nemohu vzpamatovat.“ 
„Když se roháč rozehnal k ráně a rákoska už jen taktak, že nedopadla, vzepjala se celá lavice i s odsouzeným Ferdou Mravencem a odletěla pryč. Zespodu jsme zahlédli, že pod lavicí asi byla připravena kobylka, celá zelená, a ta nám teď utekla i s Ferdou.“ 
„Dole pode mnou je strašlivá panika.“ 
„Katovi pomocníci, kováříci, se totiž ve zmatku zamotali tak roháčovi pod nohy, že ten, místo aby švihl rákoskou po Ferdovi, švihl po Berušce a důkladně ji přetáhl.“ 
„Vedle seděl jeden prskavec a ten se tak polekal, že buum! ..... slyšeli jste tu ránu? vystřelil Berušce přímo do obličeje.“ 
„Berušku teď vzali potápníci pod ramena a letí s ní do rybníka, aby jí honem tu škaredou voňavku omyli. Beruška křičí, že se nechce koupat, a prskavec naříká, že prý to udělal nerad, že nechtěl.“ 
„Špinaví a umazaní brouci dole křičí, že chtějí zpátky vstupné, ačkoliv žádné neplatili, a žížala volá, že prý od někoho dostala blechy. Právě se začalo prát několik chrobáků a už porazili ..... “ 
Víc už nebylo slyšet z rádia nic. Asi někdo přetrhl zlatohlávkovi drát.

Autor: O. Sekora

Máte i Vy oblíbenou pohádku, o kterou se chcete podělit? Přidejte ji.

Sdílejte:   | 
0

Diskuze k této stránce (0 příspěvků)

Pro přidání příspěvku je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.

Zatím zde není žádný příspěvek.

Naši partneři

© 2013 - 2016 ProMaminky.cz | design and code by Werner Dweight