Ferda mravenec: 12. Jak byl hlemýžď rád, že mu Ferda šimral záda

Najednou se na Ferdu snesli čtyři škvoři ..... ušáci, čtyři strážníci z palouku. Jak dopadli na zem, složili dlouhá, průhledná křídla do malé torbičky na zádech a z pouzdra vytáhl každý pořádný obušek. Hned také Ferdu pro jistotu každý obuškem přetáhl a pak zahřměli: 
„Tak, co se to tu děje?“ 
„Ach, páni strážníci, byla jsem přepadena!“ začala bědovat Beruška. „Ten zlosyn se na mne najednou vrhl.“ Slyšíte, co to ta Beruška povídá ? 
„Skočil na mne zezadu, a jak mne tloukl, tak mne tloukl ..... “ Propánečka, vždyť ji Ferda plácl jenom jednou! „A byl by mě snad utloukl, kdyby mi tady hodní páni komáři nepřiletěli na pomoc!“ Ale vždyť to vůbec nebyla pravda! 
Komáři však byli rádi, že je někdo před strážníky pochválil, nafoukli se a dělali, jako by zachránili sto berušek před smrtí. 
„A Ty jsi mi pěkný kujón,“ spustili na Ferdu ušáci. „Ty tu provádíš pěkné věci, však Ti lotrovina kouká z očí!“ 
Mravenec hleděl jako nevinné jehňátko, ale nedovedl ze sebe vyrazit ani slůvka, aby se bránil. 
„Však my s Tebou zatočíme! Ty bys nám tu nadělal pěkné věci!“ Jeden ušák vytáhl z torbičky pouta a nasadil je Ferdovi na ruce. „Hned ho zavřít!“ 
„Ano, zavřete ho, páni strážníci,“ zajásala Beruška, „já Vám povím, co ještě udělal.“ Podívejme se, jak se dala Beruška do žalování! 
„Vždyť Vy ho přece, páni strážníci, právě hledáte! To je on, který si tenkrát zapřáhl hlemýždě do kočárku!“ Zatrolená Beruška, musela to prozradit ? 
„Tak Ty tak?“ zahoukli na Ferdu sborem ušáci. „No, Ty si to vypiješ! A teď honem za hlemýžděm! Ten bude rád, že jsme Tě chytili!“ 
Ušáci si rozepjali taštičky, vytáhli z nich dlouhá křídla, vzali Ferdu pěkně pod ramena a frrrr! už byli u hlemýždě. Byl právě na cestě k zahradníkovi. Slyšel, že tam mají dobrý salát, proto tak honem spěchal a olizoval se, až bylo hanba se podívat. 
„Pane Hlemýždi, pane Hlemýždi, už ho mámé! Už jsme ho našli! Honem odemkněte, my ho u Vás zavřeme!“ 
To byla zpráva pro hlemýždě! Zastavil hned všemi brzdami: 
„Ukažte mi ho!“ zvolal. „Koukejme se, darebáka!“ prohlížel radostně zajatého Ferdu. 
„Jen ho zavřete!“ a hned s největším potěšením otevřel dveře svého pevného domku. A když tam ušáci Ferdu zamkli, začal mravenec kopat, tlouci, lomcovat dveřmi, ach, teď by byl rád utekl ven, ale nemohl. 
Škrabal, tloukl, vrtal do stěn svého vězení, leč marně. Zato starý hlemýžď se jen radoval, protože ho to příjemně šimralo na zádech.

Autor: O. Sekora