Ferda mravenec: 11. Jak komáři Ferdovi tleskali a Beruška se urazila

„A my se teď, pane šéf, půjdeme vykoupat!“ prohlásil druhého dne ráno brouk Pytlík, slézaje z půdy. „Co jste tam dělal?“ ptal se udiveně Ferda. „Spal jsem tam, pane Mravenče. Večer se mi nechtělo jít domů, tak jsem se vyspal u Vás na půdě.“ 
A už vedl Ferdu k rybníčku a po cestě vykládal o potápěčích, o ponorkách, o velkých plaveckých závodech a o všem, co viděl v kině. Když však konečně přišli k rybníku, neodvážil se jít do vody. Strkal do ní jen tak špičku nohy. Zato Ferda se rozběhl po stéblu rákosu jako po skokanském můstku a hup! Udělal ve vzduchu tři přemety a ponořil se jako šipka do vody tak, že za ním ani kapka vody nevystříkla. 
Několik komárů to vidělo a začali hned tieskat. Panečku, takhle skáčou do vody leda žáby nebo velmi dobří závodníci! Ale když někdo skáče do vody, kdo skákat neumí, to to stříká jako od kropícího vozu! 
Když se potom Ferda vynořil, pustil se dopředu závodnickým tempem, až se za ním dělaly vlny. 
„Holenku, ten plove,“ pochvalovala si modrá vážka, „ten by mohl jít na olympiádu!“ 
Mravenec se převalil také naznak, nabral do sebe hodně vzduchu, přitiskl ruce k tělu a nohy k sobě a bez pohnutí se vznášel na vodě. „Dívejte se, on neplove, a přece se nepotopí!“ křičeli komáři na rákosu údivem bez sebe. 
Teď si Ferda stiskl prsty nos a udělal ve vodě kotrmelec. Jen zadeček mu z vody vykukoval. „Chachacha!“ chechtali se komáři, až se to kolem rozléhalo, a vodoměrky přiběhly cele udýchané,cože se to děje. A Ferda se ponořil, podplul jednu vodoměrku a titititi, zašimral ji na bříšku. „Ííííííí!“ vypískla vodoměrka a uletěla. A Ferda podplul druhou vodoměrku a zase titititi, zašimral ji pod bříškem. Vodoměrka Ferdu pod vodou neviděla, a také se lekla a utekla. 
Ach, to byla švanda! Ferda se pěkně vyšplouchal a vymáchal, a když vylezl, Pytlík ještě pořád zkoušel vodu. Že prý je moc studená. Přitom vykládal třem komárům o Niagarských vodopádech. Že je viděl v kině a jejich rybník prý se musí před nimi schovat. 
Najednou však, co to Ferda vidí? Je to možné! Neklame ho zrak? Vždyť tamhle v trávě svítí červené šatičky Beruščiny! Ano. Trhala si tam z malých kvítků kytičku. Ferda ani nedýchal. Ach, jak rád by teď něco pěkného Berušce řekl! Ach, jak by ji teď pěkně překvapil! Musí si něco hezkého vymyslit. A vymyslel si. Přiblížil se potichu zezadu k Berušce a prásk! Plácl ji po kamarádsku do zad, až to v Berušce ruplo. 
No, to mu ale ten nápad čert napískal! Beruška se dala do takového křiku, do takového brekotu, jako by ji na nože bral. A jak se přitom pustila do Ferdy! „Ty kluku protivný, ty umazanče, já Tě nemohu ani vidět! Kliď se odtud!“ křičela, až se začali slétat komáři, broučci, vážky i šídla. Ba dokonce i brouk Pytlík přestal vykládat, a když viděl, že je Ferda v pěkné kaši, rychle se ztratil. 
Nešťastný Ferda chtěl honem Berušku ukonejšit, všechno jí vysvětlit a sáhl jí něžně na ruku. Ale ta, jako by ji vosa píchla, začala volat: 
„Pomoc, pomóc, zachraňte mě!“ Jako by jí bůhvíjak ubližoval.

Autor: O. Sekora