Džbánek slz

Byla jednou jedna matka a jedno dítě; matka měla dítě, které bylo její jediné, z celého srdce ráda a nemohla bez něj žít, ba ani existovat. Ale toho času seslal náš Pán těžkou nemoc, která řádila mezi dětmi, a postihla také její dítě, takže kleslo na lůžko a k smrti onemocnělo.

Tři dny a tři noci matka nezamhouřila oka, plakala a modlila se u lůžka svého milovaného dítěte, ale ono nakonec zemřelo[pozn1]. Tu matka, která nyní byla na celém božím světě sama, propadla mohutné a bezedné bolesti, nejedla a nepila a stále jen plakala, naříkala tři dny a tři noci bez ustání a volala své dítě.

Jak tak v hlubokém žalu té třetí noci seděla na místě, kde její dítě zemřelo, uplakaná a únavou a bolestí omámená k mdlobám, tu se pomalu otevřely dveře a ona leknutím strnula, neboť před ní stálo její zemřelé dítě. Byl z něj blažený andílek, který se na ni sladce usmíval jako nevinnost a krása, a v ručkách nesl džbánek a ten byl plničký.

Tu dítě řeklo. „Ach, milá matičko, více za mnou neplakej! Podívej, v tomto džbánku jsou tvoje slzy, které jsi kvůli mně prolila, do této nádoby je sebral anděl smutku. Když proliješ ještě jednu jedinou slzu, džbánek přeteče a já nebudu mít v hrobě žádný klid a v nebi žádnou blaženost. Proto, milá matičko, více neplakej, neboť tvoje dítě bylo povzneseno, je šťastné a hraje si s andílky.“ S tím mrtvé dítě zmizelo a matka více neprolila žádnou slzu.

Aby nerušila jeho klid v hrobě a jeho nebeský pokoj nevyplakala více žádnou slzu, opanovala svůj hluboký žal.

Tak silná a mocná je mateřská láska!