Dvě tvrdohlavé kozy

Vracely se dvě kozy z pastvy k domovu. Šly zvesela, dobře se napásly. Potkaly se u potoka na úzké lávce, pod kterou tekla, proudila a zurčela ledová voda. Teď tu stály proti sobě, tak těsně u sebe, že cítily svůj dech. 
Neuhnu, pomyslela si první koza a zadupala tvrdými kopýtky. 
Druhá koza nebyla o nic moudřejší. 
„Jdi z cesty,“ zemečela umíněně. 
„Proč já bych se Ti vyhýbala,“ řekla první koza a zamračila se, až z ní šel strach. „Vyhni se ty!“ 
Druhá koza se také nelekla. 
„Neuhnu! To by mohl říct každý.“ 
„Půjdeš z cesty, nebo nepůjdeš?!“ zlobila se první koza.“Nééé, nééé!“ tvrdohlavě mečela druhá koza. 
„Uvidíme, kdo s koho,“ zatvářila se první koza výhružně, napřela se a stála pevně a nehnuté. 
Dva páry rohů na sebe prudce narazily, trkaly hlava nehlava, jak to jenom mohlo dopadnout? Tvrdohlavost a umíněnost oběma kozám zaslepily oči. Paličaté kozy se náhle zakymácely, zapotácely, ztratily rovnováhu a bum bác! Žbluňkly do vody, která pod lávkou proudila a zurčela studená jako led. Tam zchladily svou zášť, když se pořádně vykoupaly a vymáchaly a mnoho vody vypily. Ale zůstalo jí v potoce ještě tolik, že v ní mohly utopit svou tvrdohlavost.