Dvanáctero bratrů

zobrazeno 18×

Vložil(a): dáša, 5. 4. 2016 15.48

Byl jednou jeden chudý muž, který měl dvanáct věčně hladových synů, a tak mu dali jednoho dne sbohem a nechali se naverbovat jako dvanáct husarů do jedné švadrony, kde z nich měl rytmistr radost, protože to byli udatní vojáci. Jednoho dne ale ten nejmladší něco přehlédl a byl za to od kaprála potrestán výpraskem. Vyprávěl o tom pak svým bratrům, a když byla noc, sbalili si svoje saky i paky, osedlali koně a všech dvanáct jich dezertovalo. Když dorazili do jednoho hostince za hranice země, přijel za nimi jejich rytmistr a zapřísahal je, aby se vrátili. Ale oni to neudělali, nýbrž jeli dál do širého světa, aby tam hledali své štěstí. Tak přijeli do jednoho přívětivého a krásného lesa, uprostřed kterého stál krásný zámek. Kolem zámku byl hluboký příkop a padací most byl nahoře. Husaři zámek objeli, aby nalezli jiný vchod, a když znova přijeli k mostu, byl spuštěn dolů. Tak se vzmužili a vjeli na most.
V zámecké bráně stála nějaká dáma v černých šatech, černém klobouku, s kočkou na rameni a přátelsky je přijala. Poručila jim sestoupit z koní a vedla je širokým zámeckým schodištěm vzhůru a obrovskou halou do sálu, kde bylo prostřeno pro dvanáct a pokynula jim, aby se posadili ke stolu. Pak jim přinášela výtečné pokrmy a nejvzácnější vína. To věru bratrům lahodilo a pustili se do hodování. Tu černá paní pravila:
„Tohle můžete mít pořád, pokud tu zůstanete tři roky a nevyjdete ze zámku. Pokud budete po celý ten čas věrni svému slibu, budete pak bohatě odměněni, to Vám slibuji, když ale slib nedodržíte, zle se Vám povede.“ A těch dvanáct husarů souhlasilo a takový slib složilo. Jak to prvního dne začalo, tak to pokračovalo napořád. Ve dne jedli a pili a veselili se. Večer šli do ložnic, které jim černá dáma ukázala, a vyspali se v hedvábí. I o jejich koně ve stájích dobře pečovali, takže si kvůli nim nemuseli dělat starosti.
Když uběhly dva roky, už jim jídlo ani pití nechutnalo tak jako na začátku. Nakonec vymysleli úklad, že si v zámecké pokladnici naplní torny zlatem a odjedou pryč. Jen ten nejmladší husar o tom nechtěl ani slyšet a úpěnlivě své bratry prosil, aby od svého zlého úmyslu upustili a té černé paní za vše dobré, co jim učinila, nečinili škodu. Ale oni si nenechali nic namluvit, druhého dne si napěchovali torny a kapsy zlatem a cválali pryč. Bratr je ještě před bránou napomínal, ale nic to nepomohlo, proto řekl:
„Kam jdete Vy, tam musím i já!“ Naplnil si tornu zlatem a ujížděl s nimi. Přijeli do téhož hostince, kde byli prve, dříve než vjeli do lesa, a žili zde v přepychu a přebytku. Ale za krátký čas všechno zlato prohýřili a rozhodli se jet dál do lesa, aby vyzkoušeli štěstí. Jen ten nejmladší si svoje zlato uschoval u hostinského a na tom bohapustém hýření se nepodílel. Když se bratři rozhodli odjet, řekl, že tu raději zůstane a nechal se u hostinského najmout za sklepníka. Zatímco se jeho bratři rozjeli do světa, vždy dva či tři společně, s tím, že se do toho hostince zase do roka a dne vrátí, on svědomitě vykonával svoji službu, takže byl všemi oblíbený a hostinský, který neměl žádné děti, ho nakonec měl za syna.
U plynul rok a bratři se vraceli zpět, jeden po druhém a vždy jeden špinavější a roztrhanější než druhý, zrada černé paní jim nepřinesla žádné požehnání. Když byli zase všichni pohromadě, společně se poradili a jednohlasně se shodli na tom, že se vydají opět do zámku a tam vyzkouší ještě jednou své štěstí s černou paní. Nejmladší bratr je od toho chtěl opět odvrátit, ale oni mu nedali pokoje, dokud nakonec nejel s nimi. Projeli zase lesem a na zámek a padací most byl opět spuštěn dolů. V bráně čekala černá paní, neřekla však ani slovo a ani na jednoho se nepodívala. Kráčela před nimi do jídelny, kde bylo opět prostřeno pro dvanáct lidí, a přinesla jim opět to nejlepší a nejvzácnější bez toho, že by však promluvila slůvka a na některého z nich jen koutkem oka pohlédla. Zpočátku byli bratři zaražení, ale brzy začali pít a rozveselili se a byli rozjaření až do hluboké noci. Když usnuli, přišla černá paní a probudila toho nejstaršího a poručila mu jít s ní ven, že mu musí něco říct. A potom si přišla pro toho druhého a tak to šlo po řadě, dokud nepřišla pro nejmladšího. Toho zavedla do kuchyně a ukázala mu v kamenné výlevce puklinu, kterou se má podívat dolů. Tam na černé zemi leželo jeho jedenáct bratrů, jeden přes druhého a měli všichni zlámaný vaz. Černá paní se ho zeptala, zda tu zůstane ještě tři roky nebo si přeje, aby ho srazila dolů k ostatním. Mrtví bratři ale zvedli své zakrvácené hlavy a volali na něj, že to není pravda, že nejsou mrtví, že nemá dát na nic, co mu černá paní říká. Husar se ale nedal zmást a souhlasil. Paní ho zavedla opět do postele a od následujícího dne s ním opět mluvila a sloužila mu lépe než dříve.
Uplynuly skoro tři roky, když jednoho večera přišla a řekla, že teď musí vydržet ještě tři dny, které budou daleko horší než celé tři roky. Co se ale po následující tři noci stane, to musí vydržet a nesmí se nechat zmást, neboť pronese-li jedno jediné slůvko, bude vše ztraceno. V té první noci, když odbila desátá hodina, se otevřely dveře a do ložnice přišlo jeho dvanáct bratrů; smáli se a vyprávěli mu, že nyní sám vidí, že jsou stále živí a že ho černá paní obelhala a má se s nimi jít poveselit. Tak si s ním celé dvě hodiny povídali a různými způsoby se ho snažili přimět k řeči, ale on zůstal pevný a s úderem dvanácté hodiny bratři zmizeli. Druhého rána přišla černá paní a byla z jedné třetiny bílá. Děkovala mu a velmi ho prosila, aby i následující dvě noci vytrval a nedal se ani za nic zmást.
Druhé noci se úderem desáté hodiny opět otevřely dveře a přišli bratři a přivedli s sebou staré rodiče i hostinského. Ten se svým číšníkem velmi přátelsky rozmlouval, jak je moc rád, že ho našel a co se mu to stalo a tak dál. Hoch mu ale neodpovídal, ačkoliv mu to bylo velmi zatěžko. Nyní se k němu jali promlouvat otec i matka, jak se kvůli němu od toho času, co je pryč, naplakali a nyní by k nim mohl pronést alespoň jedno útěšné slůvko. Když však mlčel, tu pravili, že když nemá pro staré rodiče ani dobré slovo, nechtějí o něm více nikdy slyšet a že více není jejich synem. To ho velmi ranilo, po tvářích mu tekly slzy, ale vytrval a neřekl ani slovo a ve dvanáct hodin všichni zmizeli. Druhého rána přišla černá paní a byla ze dvou třetin bílá. Děkovala mu, neboť nyní je vysvobození blizounko a velmi ho prosila, aby také třetí a poslední noci pevně vytrval.
Když byl večer, zavedla ho do nádherně vyzdobené kulaté místnosti. Stál tam uprostřed kulatý stůl a on si k němu musel sednout. Dříve než paní znovu odešla, dala mu do ruky prut a řekla, že téhle noci přijdou rozličná zvířata a budou se na něj sápat. Ale on má zůstat neochvějný a jen, když se některé přiblíží na dosah, má je uhodit tímto prutem. S úderem desáté hodiny dveře samy odskočily a dovnitř vtrhla všelikerá zvěř. Vypadala tak děsivě a strašlivě, že to k vypovězení není; ti tvorové se na něj tlačili blíž a blíž, ale sotva se některé přiblížilo až k němu, uhodil ho tím prutem a ono se stáhnulo zpět. Jak se připozdívalo, byla ta zvířata dotěrnější, neboť sotva jedno uhodil a zahnal, deset dalších na něj cenilo zuby, natahovalo po něm své dlouhé krky, že se stěží mohl ubránit. Ubývalo mu sil a k samému konci se mu dělaly mžitky před očima. Tu konečně udeřila dvanáctá hodina, zapraštělo to tak strašlivě, jakoby se zámek propadal pod zem a on se zhroutil v bezvědomí na stůl.
Když se opět probudil, ležel na krásném lůžku a kolem stáli bohatě odění sloužící. Pomohli se mu obléci a zavedli ho do obrovského sálu, kde seděl na zlatém trůnu král, vedle něj královna a okolo stálo dvanáct krásných princezen a ta černá paní, která byla nyní celá sněhobílá, byla nejstarší z nich. Král řekl:
„Díky své věrnosti jsi vysvobodil nás a zámek, za to si smíš vyvolit jednu z mých dcer a já Ti věnuji korunu a k tomu celé království.“ Husar se dlouho nerozmýšlel a vyvolil si tu nejstarší, do které se během těch tří let ze srdce zamiloval.
Za velkého jásotu a radosti uspořádali nádhernou svatbu a oni byli nejkrásnější pár, který byl kdy vůbec k vidění

Zdroj: www.abatar.cz

Máte i Vy oblíbenou pohádku, o kterou se chcete podělit? Přidejte ji.

Sdílejte:   | 
0

Diskuze k této stránce (0 příspěvků)

Pro přidání příspěvku je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.

Zatím zde není žádný příspěvek.

Naši partneři

© 2013 - 2016 ProMaminky.cz | design and code by Werner Dweight