Drak Venca a princezna Karolína

zobrazeno 34×

Vložil(a): jitkamety, 28. 2. 2016 20.51

Kdysi dávno, v jednom středně velkém království, vládl král s královnou a měli jednu dceru, princeznu Karolínu. Princezna byla ale spíš jako kluk. Pořád lítala někde venku, vracela se špinavá a potrhaná od lezení po stromech a jiných skopičin. Jednou takhle v lese našla podivné zvířátko. Vypadalo úplně jinak než zvířátka, která znala. Koukalo moc smutně a to hned několikerýma očkama, bylo hladové a unavené. Karolína mu dala najíst, napít a to podivné zvířátko si s ní začalo hrát a princezna ho vzala tajně s sebou na zámek. Královští rodiče neměli totiž moc pochopení pro toulavé psy, kočky a jinou havěť, kterou princezna často vodila na zámek. Karolína si ho vzala do pokojíčku, nosila mu jídlo a brala ho sebou ven. Začala mu říkat Venca. Venca rostl jako z vody, baštil za pět dřevorubců a nejraději v noci koukal na hvězdy. Když bylo jasno, tak to vydržel od soumraku do svítání.
Časem se samozřejmě královští rodiče o Vencovi dověděli, byl už totiž dost velký. Král s královnou a strážemi jednou ráno vešli k princezně do komnaty a hned Vencu viděli. Královská matka vyjekla a hned sebou řízla jako špalek a byla úplně omdlená. Královský otec hned nařídil, že to zvíře musí pryč, že je to drak, kterého je třeba utratit, že by princeznu, až by vyrost, sežral a ještě půl království. Teď zas omdlela princezna a král draka Vencu sebral a dal zatím přísně střežit v hladomorně. Pak polil studenou vodou nejdřív královnu, a pak princeznu. Karolína začala hned plakat a prosit, ať Vencu neutrácí, ať si ho smí nechat, že je hodný. Královna když to slyšela zase omdlela, měla totiž nízký tlak. Panu králi zase tlak pěkně stoupnul a řekl, že pozítří jsou popravy loupežníků a vrahů, kteří byli královskými detektivy chyceni předevčírem a draka vezmou kati s nima. Princezna už neomdlela, ale utekla ven, pro slzy neviděla na cestu a tak zašla až do lesa a zabloudila, ale to jí nevadilo, nebylo to prvně. Horší bylo, že ji pořád nemohlo napadnout, jak Vencovi pomoct. Seděla na pařezu jak hromádka neštěstí a brečela jak želva a labuť dohromady. Až ji takhle uviděl dřevorubecký synek Janek. Karolína mu vypověděla svoje neštěstí a Janek ji utěšoval, že to dobře dopadne, že třeba něco vymyslí. Karolína se teda vrátila domů a královští rodiče, když viděli, jak je uřvaná a nešťastná, tak rozhodli, že drak musí z domu do hlubokých lesů na kraji království.
Druhého dne kočár s doprovodem stráží naložil princeznu a Vencu a vydal se do lesů. Karolína samozřejmě brečela, ale byla ráda, že draka Vencu nepopraví. Hladila ho a říkala:
„Ty přece nejsi žádný drak Ty bys mi nic neudělal a jakpak se o sebe asi postaráš„. Když vtom ji Venca říká lidskou řečí „Karolíno nic se neboj, já jsem drak, jenže zatím malý, o sebe se postarám, protože jak jsem pořád koukal na hvězdy, tak jsem se tam všechno naučil, protože hvězdy jsou taková dračí učebnice života, a draci žerou lidi jen v pohádkách, jinak mají nejraději ryby. Za pár dnů se naučím lítat a zaletím se na Tebe podívat, sejdeme se třeba v tom lese, tam, cos mě našla.“ Karolína byla překvapená koukala jako tele, ale byla ráda, že bude s Vencou všechno v pohodě.
Princezna se pak vrátila na zámek a dál chodila do lesa a vzpomínala na Vencu. Občas potkala Janka, ten byl taky rád, že to dobře dopadlo a požádal Karolínu aby ho s Vencou seznámila, že nikdy draka neviděl. Venca se ale neozýval, až jednou na podzim se po poledni zatáhlo, začalo pršet a hřmít. Karolína v tom nečase seděla v pokoji a vzpomínala na Vencu jak se mu asi vede a co s ním je, že se neozval. Když vtom jako by uhodilo přímo u zámku, rozlétla se okna a v okně mokrá střapatá hlava, která se usmívala a z nozder se ji kouřilo. Princezna se nejdřív strašně lekla, ale pak poznala, chytré děti už vědí, že to byl Venca. Toho byl ale kus. Karolína si na něj sedla a letěli k Vencovi do sluje. Venca se právě přestěhoval blíž k zámku, kousek od místa kde bydlel Janek. Cestou ho potkali, tak přistáli a Karolína je představila. Pak je Vašek pozval na rybí hody, vypustil rybník a začal do něj chrlit oheň a za chvilku mohli sbírat pečené ryby. Jako přílohu měli pečené brambory. Venca shrnul řádek brambor na hromadu, fouknul na ni trochu ohně a mohli vybírat pečené brambory. Strávili spolu příjemný večer. Venca říkal, že teď už je dospělý drak, ale že neví čí je, protože jeho rodiče před tím, než ho Karolína našla měli, nehodu a umřeli a on dokud nezjistí, kde bydleli, nemůže hlasovat na dračím sněmu a nevezmou ho do dračích odborů, proto se taky tak dlouho neozval, že pro samý lítání a zařizování se ve sluji neměl kdy. Na to Janek povídá:
„Poslyš Venco, můj dědeček, žije na druhém konci království, mi, když jsem byl malý, říkal o nějakých dracích, kteří tam prý žili a najednou zmizeli. Zaletíme tam a můžeme se zeptat. Samotného by Tě děda asi vyhodil, von je už dost nevrlej a furt jen nadává na režim.“ Venca poděkoval ale říkal, že musí na dračí sněm, alespoň se tam podívat a že přiletí za tři neděle. Janek mu teda slíbil, že tam zajde sám a že bude akorát za tři neděle zpátky a pak se všichni zase tady potkaj. Venca pak hodil Karolínu a Janka domů a jel na sněm a Janek šel k dědovi.
Za tři dny potom přijel na zámek princ Viktor ze sousedního království. Princezna z toho neměla žádnou radost. Viktor byl napomádovanej frajírek, takovej všeuměl, všudebyl a všechnoznal a už dlouho chtěl princeznu takříkajíc klofnout. Což bylo samo sebou, protože Karolína byla kočka a navíc měla velké věno. Teď však přijel oficiálně požádat o její ruku. A ne aby se zeptal jí, šel rovnou na krále s královnou. Těm se princ Viktor líbil, byl to a to se musí nechat, nejhezčí a nejúspěšnější princ z okolních i vzdálených království a navíc se jim nezamlouvalo, jak Karolína furt lítá s tím dřevorubcovic Jankem. Karolína protestovala, že je mladá a že toho pitomce si za nic na světě nevezme, že má ráda Janka o tom mlčela, protože by to nebylo nic platné. Zato tvrdila, že Viktorovi jde jen o věno a o to, aby ji dostal do postele. Král na to, že on Viktor má sám taky majetku dost a královna, že takovýho fešáka by v posteli taky snesla. Načež jí dal král normální neurozenou facku a královna mu musela dovolit, aby přijal jednu mladou komornou. Jinak však byli královští rodiče neoblomní. Do čtrnácti dnů bude svatba a basta. Můžeš si jít vybírat šaty.
Karolíně se zdálo, že je v koncích, kdyby tu byl Janek, určitě by ji poradil nebo Venca třeba by vyčetl něco z oblohy, ale oba se vrátí až už by ona měla být týden vdaná. To nikdy, šla tedy do města do butiku, jako že si jde vybrat svatební šaty, kde prodávala Jankova starší ségra a všechno ji řekla. Jana, jak se ta ségra jmenovala, se zamyslela a povídá „Nikoho z nich teď neseženeš. Janek šel k dědovi a Venca je kdoví kde. Řekni, že se bojíš, aby Tě drak, kterého jsi měla doma neunesl a že se do té doby, než někdo zjistí, co s ním je, nevdáš, ještě řekni, že bydlí ve staré dračí sluji, tam jak říkal náš děda a že si vezmeš toho, kdo zjistí, zda tam drak je nebo ne. Že o sluji ví jen náš děda řekni jen Viktorovi, i když to stihne tam a zpět akorát do svatby, přijde s nepořízenou. Děda mu nic neřekne, pak přijde Janek a bude to.“
„A co když Vašemu dědovi ublíží?“ strachovala se Karolína. „Cha cha cha, když budou mít štěstí tak je děda jenom vyhodí, on je taky dřevorubec. Jen jdi a udělej jak jsem Ti poradila, když nic tak Viktora aspoň pozlobíš.“
Král i královna uznali obavu Karolíny ale nevyhlásili, že bude toho, kdo zjistí co je s drakem, ale ať to zjistí Viktor, jiný by to stejně nepořídil a Karolína by byla na ocet. Viktor a jeho tři věrní poskokové, kamarády on neměl, se hned vydali na cestu za dědou. Zapřáhli osmispřeží, že tu jsou za týden, že je to pro ně hračka. Vedlo se jim jak Jana předpověděla, akorát štěstí neměli. Děda o ně zlomil hrábě, vidle, lopatu a motyku a navíc jim Husqarnou rozřezal kočár a sebral koně, které prodal na jatka.
Jana se mezitím vydala Jankovi naproti aby ho o všem zpravila a popohnala ho kdyby se chtěl stavit někde v hospodě.
Janek došel na zámek jenom o den později než se tam doplahočili ti čtyři polámaní hejskové a hned, že on ví co je s drakem, že objevil sluj a v ní jeho kostru a že tedy jestli by mu nedali Karolínu za ženu. Viktor hned začal prskat, že ji slíbili jemu a že jestli mu ji nedají že bude zle, že on zatočí s celým královstvím. Král na to, že pokud on ví takhle ho někdo zřídil tady v království, tak ať nevyskakuje, že to za čtyři dny rozhodne. Viktor si tedy lízal rány na zámku. Janek šel k Vencovi, jestli už se nevrátil, aby mu řekl, co a jak zjistil. Venca se ale měl vrátit až za dva dny, tak mu nechal jen vzkaz. Jenže Venca se po dvou dnech neukázal, ani po třech, ani když nadešel večer rozhodnutí se neozval. Janek s Karolínou cítili trable a tak byli bez Venci dost nesví.
A pan král vyhlásil rozhodnutí. „Svou královskou dceru nedám teď Viktorovi, a Jankovi ji nedám nikdy ..... “ Ani to nedořekl, když se ozval strašný rachot, okna zámku olízly plameny, do sálu vletěl zdí Venca popad Karolínu, všichni se lekli, Venca mrknul na Janka a zas vyletěl ven a dračím hlasem zařval až se zámek otřásl. „Králi a královno, jako malého jste mě vyhnali a chtěli utratit, pak jste byli ochotni dát Karolínu tomu, koho nechce a ne tomu kdo o ní stojí a mají se rádi. Když se dva perou směju se já!“ poopravil drak přísloví.
V sále nastal zmatek, královna než omdlela jen vykřikla „Zachraňte mi někdo dítě a bude Vaše žena.“. Ženatý vévoda Stojan Jakotič se už už hrnul na draka, byl však vlastní ženou nemilosrdně vyřazen z boje. Viktor koktal:
„K ..... kd ..... když o ..... on j ..... je v ..... ve v ..... vz ..... vzduchu.“ a bylo zřetelně cítit, že by nutně potřeboval nové spodní prádlo. To už byl ale Janek dávno na nádvoří a řval na draka dřevorubeckým hlasem až praskaly stoleté duby:
„Poleť dolů, srabe, jestli se nebojíš, já z Tebe nadělám prejt!“. Drak přistál na zemi, odložil princeznu a pustil se do Janka, samozřejmě se nechal jako porazit a s křikem utekl. To bylo slávy, když se královna a Stojan Jakotič probrali z mdlob. Vyhlásil král, že až se opraví zámek, může si Karolína vzít za muže koho chce. Karolína mu poděkovala a představila všem Janka jako svého budoucího ženicha. Při nejbližší příležitosti se oba vypravili za Vencou, aby mu poděkovali. Venca poděkoval Jankovi, protože už díky jemu věděl, čí je a omlouval se za zdržení, protože jak přečet Jankův vzkaz letěl se honem přihlásit do dračích odborů a na příští dračí sněm dokud měli v dračí kanceláři otevřeno.
Za půl roku byl zámek opraven. Může se to zdát dlouho, ale jak ti dva na sebe řvali popraskalo zámecké zdivo a zámek hrozil zřícením. A chystala se svatba, na prince Viktora si už nikdo ani nevzdechl. Jen nevrlý děda se vždycky smál až se za břicho popadal při vzpomínce, jak ty čtyři hejsky tenkrát pomlátil.
Týden před svatbou však od Viktora přišlo poselství, že princeznu ať si nechaj, ale jestli se provdá, on chce odškodné za potupu kterou tím utrpí, jinak že stojí s ohromným vojskem na hranicích a vtrhne do království. Když král zjistil počet Viktorova vojska zalekl se a radil, aby Janek žil s Karolínou jen na psí knížku, že je to jedno. Jankovi ani Karolíně se to nelíbilo a Vencovi už vůbec ne, řekl to proto v hospodě dědovi a domluvili plán. Venca vzal nějaké peníze na zaplacení škod, které způsobil na zámku a letěl se tam představit a omluvit a taky oznámit svůj plán. Nakonec se s králem a královnou skamarádil a letěli s dědou na hranice za Viktorovým vojskem.
Přiletěli tam, Venca se schoval a děda šel, že chce mluvit s Viktorem, když ho k němu zavedli Viktor ho poznal a že ho nechá zavřít a dóvi co ještě. Když ho vedli do vězení děda dal signál, přiletěl Venca a byl vyrvál, vojáci začali utíkat, ale Venca je nahnal do houfu, děda mezitím popad Viktora a k hrůzou ztichlému vojsku nad kterým se vznášel dýmající a ohňující Venca, pravil „Tohodle frajírka jsem před půl rokem zrychtoval jak financ kozu a protože brání vnukovi ve svatbě, zlinýruju ho teď znova, protože kdyby přijel vnuk tak by ho snad dočista zabil, jestli nevěříte tak se koukejte„, a sjezdil Viktora způsobem že to svět neviděl. Vojáci když viděli, že mají sračku velitele, tak ho vyhnali a šli domů.
Karolína s Jankem se vzali, drak jim na svatbě udělal perfektní ohňostroj a žili všichni spokojeně a vesele. Jenom dědek furt nadával na režim a smál se když si vzpomněl jak zmlátil Viktora.

Máte i Vy oblíbenou pohádku, o kterou se chcete podělit? Přidejte ji.

Sdílejte:   | 
0

Diskuze k této stránce (0 příspěvků)

Pro přidání příspěvku je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.

Zatím zde není žádný příspěvek.

Naši partneři

© 2013 - 2016 ProMaminky.cz | design and code by Werner Dweight