Domácí skřítkové

zobrazeno 38×

Vložil(a): jitkamety, 17. 3. 2016 7.30

Jeden švec nenadále zchudnul, ač si to sám nijak nezavinil, a byl nakonec tak chudobný, že už mu nezbývalo nic než kůže na jediný pár bot. Večer si tedy na boty přikrojil a ráno je chtěl vzít do práce. A že měl čisté svědomí, klidně ulehl, poručil se Pánubohu a usnul. Když se ráno pomodlil a chtěl usednout k práci, viděl, že obě boty stojí na stole hotové do posledního stehu. Podivil se a nevěděl, jak si to vyložit. Vzal boty do ruky, aby si je lépe prohlédl: byly tak čistě vypracovány, že na nich nenašel jediný křivý steh, zrovna jako by to měl být mistrovský.
„Pravda,“ odpověděla žena, „mít tak aspoň jedno jediné děcko, a třeba jen maličké jako palec, hned bych byla spokojená. Měli bychom o koho se starat.“
Po chvíli už také vešel do dílny zákazník, a že se mu boty moc líbily, zaplatil za ně víc, než se obvykle dávalo, a švec za ty peníze pořídil kůži na dva páry bot. Večer si na ně zas přikrojil a liboval si, jak se hned ráno dá s chutí do práce. Ale nemusel ani píchnout, neboť když vstával, byly už boty hotové, a také si pro ně zas přišli zákazníci a dali mu tolik peněz, že si mohl koupit kůži na čtyři další páry bot. Ráno našel i ty čtyři páry hotové. A tak to šlo pořád dál: co si večer přikrojil, to bylo ráno zpracováno, takže brzy měl zase slušné živobytí a nakonec se stal i zámožným člověkem.
Když pak jednou večer, nedlouho před vánoci, zase přikrojil na boty, před ulehnutím zčistajasna povídá své ženě:
„Co kdybychom dnes zůstali vzhůru a podívali se, kdo nám to tak pomáhá?“
Žena s tím byla srozuměna a rozsvítila svíčku; potom se oba schovali, každý do jednoho kouta za šatstvo, které tam viselo na rohatinách, a dávali pozor. Když nastala půlnoc, přišli dva malí, roztomilí nazí skřítkové, usedli k ševcovu stolu, sebrali všechno přikrojené dílo a drobnými prstíčky začali tak zručně a rychle píchat, šít a přiklepávat, že švec samým údivem nemohl oči odtrhnout. Neustali, dokud celý úkol nedokončili, a teprve když všechno stálo hotové na stole, rychle zas odběhli.
Ráno žena povídá:
„Ti šotkové nám dopomohli k bohatství, měli bychom se jim za to přece nějak odvděčit. Běhají jen tak, nic na sobě nemají a jistě je jim zima. Víš co? Já pro ně ušiju šaty, každému košilku, kabátek, kazajku a kalhotky ; a taky jim upletu punčochy. Ty k tomu zas oběma uděláš botičky.“
„Tak dobře,“ odpověděl muž.
Večer, když už měli všechno pohromadě, položili na stůl místo přikrojeného díla své dárky a potom se schovali; chtěli vidět, co se bude dít, až skřítkové ty věci najdou. O půlnoci přiklusali a hned se chtěli dát do práce, ale když nenalezli přikrojenou kůži, nýbrž to roztomilé šatstvo, nejdřív se divili, potom však dávali najevo velikou radost. Honem honem se oblékli, přihlazovali si ty pěkné šaty na těle a zpívali:

„Teď jsme hoši jako z marcipánku,
nebudeme už sedat na verpánku!“

Potom začali hopsat a tancovat, skákali přes židle a přes lavice, až nakonec vytancovali ze dveří.
Od té doby už do dílny nepřicházeli, ale ševcovi se až do smrti vedlo dobře, a do čeho se pustil, všechno mu pod rukama jen kvetlo.

Máte i Vy oblíbenou pohádku, o kterou se chcete podělit? Přidejte ji.

Sdílejte:   | 
0

Diskuze k této stránce (0 příspěvků)

Pro přidání příspěvku je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.

Zatím zde není žádný příspěvek.

Naši partneři

© 2013 - 2016 ProMaminky.cz | design and code by Werner Dweight