Dílo Boží a dílo Satanovo

Bůh stvořil všechna zvířata a z nich si za hlídače zvolil vlky. Vlastně při tom tvoření na jedno zvíře zapomněl, na kozu. A ďábel, který se snažil Stvořitele ve všem napodobovat, tvořil a tvořil, až stvořil kozy, které měly dlouhé tenké ocasy. Taková paráda byla ale kozám ke vzteku, na pastvě zůstávaly obyčejně viset za ocasy v trní, a tak musel Satan chodit s nimi a s velkou námahou každou vysvobozovat. Jednoho dne se ale nad tou věčnou lopotou tak rozlítil, že každé koze ocas ukousnul, a tak mají od těch dob jen směšné pahýly.

Teď se už kozy mohly pást samy, ale dělaly při tom rozličnou neplechu. Jednou ohlodaly plodný strom, jindy poškodily ušlechtilou vinou révu nebo nemilosrdně oškubaly něžné kvítky sedmikrásek, až to našeho Pána zarmoutilo tak, že na milé kozy poštval vlky a ti je roztrhali.

Když se to Satan dozvěděl, spěchal k Pánu a řekl: „Ta tvoje stvoření ta moje roztrhala!“ Bůh mu odvětil: „Neboť jsi je stvořil jen ke škodě!“ Ale ďábel odporoval: „Já musel, neboť mi to připadlo! A protože podobného stvoření na světě není, musíš mi škodu uhradit!" „Dobrá, zaplatím ti,“ odvětil Pán: „ale ne dříve, než opadá listí z dubů, pak přijď a vyplatím ti peníze.“ Když opadalo listí z dubu, přišel Satan a dožadoval se svého odškodnění. Ale Bůh mu řekl: „U chrámu v Konstantinopoli stoji vysoký dub a na něm je ještě všechno listí.“ S řevem a kletbami Satan běžel hledat ten zlořečený dub, šest měsíců bloudil pustinou, než ho našel, a když se vrátil zpět, bylo na ostatních dubech nové listí. Tak pochopil, že svého odškodnění se nikdy nedomůže, a popadl ho tak zběsilý vztek, že všem zbylým kozám vypíchal oči a posadil jim do důlků ty svoje.

Od těch dob mají kozy ďáblovy oči a ukousnuté ocasy; a Satan si na sebe rád bere jejich podobu.