Chytrá Šahrazád

zobrazeno 18×

Vložil(a): dáša, 27. 3. 2016 16.42

V pradávných, velmi dávných dobách, kdy ještě věřil lid i knížata, že hvězdy visí na železných skobách a zem je jako koláč placatá, žil jeden král a ten měl krutý zvyk: když oženil se, dal druhý den zrána svou ženu stít. I zoufá každá panna, když král se ohlásí co nápadník.
Jednou se zalíbila tomu králi spanilá dívka, jménem Šahrazád. Otec a matka hned se rozplakali, že mají králi hezkou dceru dát. Dívka však nebyla jen spanilá, byla i chytrá, vtipu měla za tři, vždyť k pravé kráse vtip a rozum patří, bez bázně králi ruku slíbila.
Slaví se svatba s velikými hody, mají tam jídla z cukru, z ovoce, pomerančové, malinové vody, medu víc, než je vody v potoce, s růžemi jasmín voní ze zahrad, v kašnách tam zlaté rybky dovádějí, v cypřiších, dubech, v houští ptáci pějí a skryté harfy nepřestanou hrát.
Snesla se noc a stolovníci vstali, zbyl tu jen král, s ním krásná Šahrazád.
„Nechoďme ještě spát,“ řekla králi.
Král poslechl a ještě nešli spát.
„Povím Ti, chceš-li, hezkou pohádku,“ dál praví Šahrazád a rukou loví ze zlaté mísy kousek fondánový, „pěkně se poslouchají za chládku.“
Nad zahradami vyšel měsíc bledý. Král, roztomilou ženou okouzlen, přikývl, aby vyprávěla tedy. Vypráví dlouho, venku už je den, pohádky však je sotva polovic.
„Víš co, má drahá,“ dí král nevyspalý, „dopovíš mi to večer.“
„Ano, králi,“ rozjasní žena svoji krásnou líc.
A večer králi vypravuje dále. Když skončí, začne novou pohádku, celou noc vypráví a baví krále, poslouchá se to hezky za chládku. Vychází slunce, pohádky je půl, i jde král spát, že večer se zas doví, jak skončí tento příběh pohádkový, vždyť ani chvilku v noci neusnul.
Diví se všichni, že je nová žena živa a zdráva. Proč ji šetří král? Šahrazád usmívá se potěšena, že na pohádky král se chytit dal. A vypráví mu dále, noc co noc, král poslouchá a poslouchal by stále pohádky dlouhé, krátké, velké, malé, Šahrazád už má nad manželem moc.
Šahrazád králi dlouho vyprávěla, tisíc a jednu noc jí naslouchal, slavičí píseň ze zahrady zněla a jasmín voněl, svěží vánek vál, svou ženu za nic byl by nedal král. A sedm z jejích pohádek Vám povím, voní v nich růže s květem jasmínovým a žhne v nich slunce z pouští, z holých skal. Jsou krásné, přitom vtipu mají za tři, vždyť k pravé kráse hodně vtipu patří. A nemusí je znát jen onen král.

Zdroj: www.abatar.cz

Máte i Vy oblíbenou pohádku, o kterou se chcete podělit? Přidejte ji.

Sdílejte:   | 
0

Diskuze k této stránce (0 příspěvků)

Pro přidání příspěvku je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.

Zatím zde není žádný příspěvek.

Naši partneři

© 2013 - 2016 ProMaminky.cz | design and code by Werner Dweight