Chudé královstvíčko: 5. Princ Vendelín

zobrazeno 10×

Vložil(a): vendy.z, 2. 7. 2016 20.15

Princezna Anka neměla u Petrovských dlouhou chvíli. Měla hospodářství. Krmila a ošetřovala zvířátka a jen litovala, že místo vola nepřišla kravička. Lichotivá kočka se stala jejím mazlíčkem a donášela jí, co kde který loupežník provedl. Proto ji Petrovští neměli rádi. Zato se všichni spřátelili s neposlušným vajíčkem a často mu potřásali kamarádsky pravicí. 
Kůň si také zpočátku liboval, že se má u princezny dobře, ale potom ho počala k něčemu nutit, k čemu neměl ani síly, ani odvahy. Začala mu vytýkat, že se v chatě jenom tak povaluje a že by si mohl krásně někde sehnat statečného rytíře, který by ji vysvobodil. Kůň se vymlouval, že už je na takové věci tuze sláb a starý, ale princezna mu ihned přečetla několik pohádek, aby ho přesvědčila, že si stateční rytířové vždy vybírali na výpravy staré, zchromlé koně, kteří se před bojem proměnili v ohnivé a bujaré oře. Kůň pro dobrou vůli několikrát odešel, jako by šel rytíře hledat, ale ulehl si někde stranou a spal. Princezna mu potom vyčítala, že je budižkničemu, a kůň to poslouchal s hlavou k zemi skloněnou. A tu se přihodilo něco, čeho se princezna nenadála. Vůl se šel jednou po obědě trochu projít, a když se vracel z procházky, přinášel nějakého krásně vystrojeného pána. Měl ho nabraného na rohy. 
„Princezno, to je jistě nějaký princ!“ křičel vůl rozjařeně. „Hned jak jsem ho spatřil, řekl jsem si, že to bude jistě princ, a proto jsem Vám ho přinesl!“ 
„Prokrýlepána! Vždyť je to opravdu princ! Princ Vendelín z království pantalonského! Princi Vendelíne, kde se tady berete?' volala překvapená princezna. 
„Prokrýlepána, princezno, kde Vy se tu berete?“ zvolal stejně překvapený princ Vendelín. „To jsem rád, že mě ten vůl k Vám přinesl. Já jsem si vyjel do těchto lesů na lov, ale vzdálil jsem se trochu víc od své družiny a zabloudil jsem. Už jsem byl zoufalý, že se z těchto nekonečných lesů nedostanu; nyní jsem však šťasten, že mě to hovádko doneslo do končiny obydlené lidmi. Vy zajisté, krásná princezno Anko, budete tak laskava a pošlete někoho z Vaší královské družiny, aby mě vyvedl z toho pustého lesa do našeho království.“ 
„Vy jste dobrý, princi Vendelíne, já Vás mám odtud vyvést, když jsem tu sama zakletá a nesmím se odtud vzdálit!“ odpověděla mu princezna. ,Já sama toužebně čekám, že mě odtud nějaký statečný rytíř nebo princ vysvobodí, jsem radostí bez sebe, že jste konečně Vy mě přišel vysvobodit!“ 
„Ale, prokrýlepána, princezno Anko, já jsem z toho celý tumpachový! Já jsem myslel, že už jsem ve Vašem království, a zatím chcete, abych Vás odtud vysvobodil. Odkud a proč, prokrýlepána! Já nevím, co mám dělat, já jsem ještě nikoho nevysvobozoval a ani nevím, zdali by mi. to maminka dovolila. Snad by bylo dobře, kdybych se jí šel dřív zeptat!“ breptal ustrašený princ Vendelín. 
„A to zas ne, princi Vendelíne! Já Vás pustím domů a vícekrát Vás neuvidím! A budu tady čekat třeba tisíc let, nežli se tu zase zjeví jiný statečný rytíř. 
Jenom tady pěkně zůstaňte, zle se tu mít nebudete a já už to nějak zařídím, abyste mě mohl odtud šťastně vysvobodit Zatím se můžete bavit tamhle s Petrovskými loupežníky ..... ale, prosím Vás, princi Vendelíne, nepovídejte jim žádné hlouposti, ať mi je nezkazíte!“ povídala princezna a vstrčila rázně prince Vendelína do komory k loupežníkům. 
Potom pohladila vola po hlavě a šla si do komůrky všecko rozmyslet, jak a co zařídit, aby se vysvobozování zdárně provedlo. Nejhorší už má přece z krku! Prince má, koně má a drak se už snad nějak sežene. Princ i kůň jsou sice oba budižkničemu, jeden je ťululum a druhý sotva stojí na nohou, ale ona to už nějak zařídí. 
Zatím se venku vůl pýchou naparoval a opovržlivě se díval na koně, který stál opodál a hrozně se styděl za svoji nešikovnost. 
Druhého dne poslala princezna Usmoleného, aby zase položil k vesnici na pěšinu psaníčko pro její královské rodiče. Psala jim, že už se s ní asi brzo shledají, že už má jakési tušení, že přijíždí statečný rytíř na ohnivém oři. Že drak už začíná být nějak nevrlý a nepokojný, jako by už cítil, že se blíží nějaké nebezpečí, brousí si o skálu drápy a pořád zkouší, zdali mu z tlamy šlehá dosti plamene. Ale krémové trubičky jsou stále stejně dobré. 
Nyní chodila princezna Anka sama v lesích kolem chaty a usilovně přemýšlela, jak by to nejlépe zařídila, aby už byla nějak vysvobozena. Mohla sice posadit prince Vendelína na koně, sednout si za něj a přijet domů; mohla namluvit celému světu, že ji Vendelín vysvobodil, ale ten kanička by to jistě spletl a nakonec by přiznal, že princezna vlastně vysvobodila Vendelína, a z celé té slávy by byla nakonec pěkná ostuda! 
A jak tak jednou zamyšlena kráčela lesem, ulekla se pojednou nenadálého zjevu, že až rozčilením vyjekla. Spatřila na mýtince mezi ohromnými duby ležet velkého draka, jenž se díval do zrcátka a šklebil se na sebe jako opice. Jakmile však princezna vykřikla, zahodil drak zrcátko a prchal do houštiny. 
Princezna Anka zůstala chvilku jako zdřevěnělá a potom, jako by ji něco napadlo, rázem se vzchopila a pustila se za drakem. Drak se prodíral houštím, a tak mu princezna tak dalece postačila, že jí nezmizel z očí. Běžela za ním, co jí síly stačily, až doběhla k hradu baby Kozimůry, do kterého drak vletěl. 
Princezna sebrala rychle kámen a zabouchala silně na vrata. Po chvilce jí baba Kozimůra otevřela a tvářila se velmi překvapeně, když uviděla princeznu, ptala se jí přívětivě, cože ji k ní přivádí, a princezna Anka vykřikla: 
„Babo, Vy tu máte v zahradě draka!“ 
Baba Kozimůra se tvářila překvapeně, spráskla ruce a zaskuhrala: 
„I co Vás to, princezničko, napadá! Kde bych tu draka vzala? To se Vám snad jenom zdálo!“ 
„Mlčte, babo, já tu čichám drakovinu!“ zvolala princezna. 
„I to je možné, princezničko. Kluci tady před chviličkou pouštěli draka a ten je tu možná cítit!“ blekotala ustrašená bába. 
„Bábo, mordhadry, nezlobte mě zbytečně a dejte sem draka, potřebuji ho jako soli! A nebojte se, já mu nic neudělám!“ povídala princezna už vlídně. 
„No tak, princezničko, že jste to Vy, tak Vás seznámím! On je syn takový nesmělý a stydí se každé slečinky. A s dovolením, princezničko, jakpak jste po znala, že ten můj klicoun je takové ťululum, že se ho vůbec nebojíte? Přeceť je to jenom drak?!“ 
„Prosím Vás, bábo, drak! Jaképak strachy z draka, který si barví růžově drápy, dívá se do zrcátka a dumlá bonbón velký jako buben!“ smála se princezna. 
„A ještě něco, slečinko, že jsem tak smělá, načpak Vy potřebujete draka? Vždyť je to neslýchaná věc, aby se princezny samy sháněly po dracích! Vždyť to přece bývá obráceně!“ huhlala bába. 
„Nu, nač ho potřebuji? Já Vám to, bábo, tedy prozradím. Ale slibte mi, že nic nikomu neřeknete a neprozradíte, že jsem tady byla a co jsem na Vás chtěla, vždyť by to i pro Vašeho draka byla ostuda. Tak! A teď Vám to povím: já ho nutně potřebuji k svému vysvobození!“ šeptala princezna tajemně. 
„Ale, princezničko, prokrýlepána, k jakému vysvobození! Vždyť Vás nikdo nevězní a také nejste v nic zakletá?' skuhrala bába a valila údivem oči. 
„Tomu Vy, bábo, nerozumíte! Teď jsou jiné pohádky, než bývaly dříve!“ dupla si už princezna. 
„Nu, dobrá! Pojďte tedy dále a já přivedu Kabrahára!“ 
Trvalo to hodnou chvíli, nežli baba draka přivedla. Asi se zdráhal, neboť se upejpal, ještě když se vevalil do nádvoří. Ale princezna se s ním brzy domluvila. Ptala se ho, co pořád dělá, a když slyšela, že nejraději zpívá a hraje u táboráku na kytaru, slíbila mu, že si ho někdy přijde poslechnout. A velmi si ho naklonila, když mu přislíbila, že ho bude doprovázet na foukací harmoniku. 
„Slyšela jsem, pane Kabraháre, že zapálíte ohněm z tlamy táborák na deset metrů!“ lichotila princezna draku a v duchu se musela usmát, když uviděla, jak se drak pyšně nafoukl. Potom se s ním a s bábou vlídně rozloučila a vrátila se do svého lesního domova. Neřekla drakovi ještě, k čemu by ho potřebovala, neboť si pomyslela, že na to je dost času, až se oba seznámí blíže, aby jí třeba neodřekl. 
Princ Vendelín vyšel už princezně naproti, neboť mu v přítomnosti bývalých loupežníků bylo nevolno. Po cestě začal zase princeznu přemlouvat, aby oba odešli domů, ale princezna ho rázně okřikla: 
„Ano, teď Vám zrovna půjdu jen tak domů jako z pastvy, když jsem objevila nádherného draka a získala ho pro pohádku. Jak Vás mám dovést domů, když Vás nutně potřebuji, abyste s tím drakem bojoval a mě konečně vysvobodil, abych se mohla vrátit domů jako princezna z pohádky, a ne jako ztracená školačka!“ 
Princovi se roztřásla po té řeči strachem kolena. On má bojovat s drakem a být od něho třeba rozsápán, což je přece docela zbytečné. Princezna Anka se snad pominula na rozumu, pomyslel si princ Vendelín a už dál o tom s princeznou nemluvil. Umínil si, že požádá některého z loupežníků, aby ho vyvedl na kraj lesa za vysokou odměnu. Také to zkusil ještě toho dne, ale nepochodil. Přesvědčil se pouze, že mají loupežníci z princezny ohromný strach a že je nic na světě nepřinutí, aby vykonali něco bez jejího dovolení. Jedině snad vajíčko ho mohlo vyvést z lesa, ale to princezna zamkla do skříně, aby něco nevyvedlo. Princ se tedy oddal svému osudu, a to tím spíše, že se mu princezna Anka začínala čím dále tím více líbit. Dokonce se počínal i těšit, že se stane hrdinou, o kterém se bude mluvit po celém světě. On, mladší princ, na kterého se dívali všichni jako na nějaké ťululum! Počal také věřit, že rázná princezna Anka jistě všechno dobře zařídí, aby se mu nic nestalo a aby vyvázl bez pohromy i z boje s tím drakem. Jistě to bude zápas jenom přátelský. 
Jakmile princezna měla draka, počala spěchat se svým vysvobozením. Druhého dne večer se vypravila s velikým Paňácem, který před hradem baby Kozimůry zůstával opatrně pozadu, aby se s drakem zúčastnila pálení táborového ohně. A když se s drakem loučila, měla už jeho slib, že jí rád pomůže při vysvobození. Musela mu dokonce slíbit, že si k tomu nezavolá žádného jiného draka, když mu prozradila, že se boj o její vysvobození bude asi také filmovat jednou cizozemskou společností. Drak ji nepřestával ujišťovat, že tak elegantního draka by už sotva sehnala. 
Druhého dne už začala princezna dělat podrobný plán celého uspořádání svého vysvobození. Hejtmana Bababuce udělala pořadatelem a rozhodla, že nejdřív bude v lese několik zkoušek: nejprve bez draka a později i s drakem, aby všechno bezvadně klapalo. Všem se to také velmi líbilo, princi, zvířátkům i Petrovským a jenom starý kůň si naříkal, že už je to pro něj velká námaha. 
Vajíčko si ze všeho tropilo legraci. Ze skříně sice ven nesmělo, všechno vyslechlo jen klíčovou dírkou a tou dírkou také volalo na Petrovské a na zvířátka, že to jistě všechno zkopou. Nakonec ještě princezna zůstane s princem v lese a poddaní krále Antonína Lojzy si odvezou domů jenom toho panáka, draka Kabrahára. Vůl si na prostořeké vejce jednou došel až do kuchyně a tam mu vyhrožoval, že je nabere na rohy, nebude-li už mlčet. 
A vajíčko mu se smíchem odseklo: 
„I jen to zkus! Pane, to by ses mohl ihned produkovat v těch nejpřednějších cirkusech a varieté.“ Princezna už chtěla vajíčku natlouci pro ty buřičské řeči, ale ukrotila svoji zlost, když si připomněla, že vajíčko k ní přivedlo zvířátka, koně i vola, kteří jí byli a budou tak užiteční. Vůl přinesl prince Vendelína a kůň je přece nezbytný při boji s drakem. 
A raději už přikročila k posledním a skutečným přípravám k vysvobození. Poslala rodičům psaní, aby se oni i všichni poddaní toho a toho dne přesně o deváté hodině odebrali k okraji lesa za vsí Břinkovice před ty ohromné skály. Mohou prý podat zprávy i novinám. Toho dne prý tam bude na ty skály doprovázet draka na výlet a tam je přepadne jeden neznámý statečný rytíř, který jí poslal po havranu tajnou zprávu. 
To se ví, že zpráva způsobila v královstvíčku Antonína Lojzy radost i obavu. Radost proto, že se snad princezna konečně navrátí k rodičům, a strach proto, aby to dobře dopadlo; neboť s takovým drakem, který jediným mávnutím svého hrozného ocasu skosí celý velký les, nejsou žádné žerty.

Máte i Vy oblíbenou pohádku, o kterou se chcete podělit? Přidejte ji.

Sdílejte:   | 
0

Diskuze k této stránce (0 příspěvků)

Pro přidání příspěvku je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.

Zatím zde není žádný příspěvek.

Naši partneři

© 2013 - 2016 ProMaminky.cz | design and code by Werner Dweight