Chlapec, Mrmové a čarodějův labyrint I.

zobrazeno 33×

Vložil(a): vequi, 14. 1. 2016 22.11

Někteří lidé, a ostatně nejen lidé, považují určité situace za tak velké a napínavé, že by je raději ani nikdy nezažili. Jenže to rozhodně není případ Chlapce, i když se ocitl uprostřed tak velkého dobrodružství, že se o něm většině obyvatel Fantazie nikdy ani nezdálo. Byla to výprava nebezpečná a bez Chlapce by dopadla velmi špatně snad pro celý Vesmír.

 

Začalo to kdysi dávno, ještě v dobách, kdy byl nejstarší ze stromů Čarovného lesa teprve semenáčkem. Celé Fantazii tehdy vládli Mrmové, stvoření malá tělem, ale obrovská chytrostí a bohužel i pýchou. Byli to šikovní čarodějové, ale zároveň vynalézali i roztodivné stroje, kterým nebylo rovno v době jejich největší slávy, ani nikdy poté, kdy Mrmové z Fantazie takřka přes noc zmizeli.

O povaze Mrmů nejlépe svědčí případ jednoho nešťastného čaroděje, nadšeného kronikáře, který se jednoho dne rozhodl do své velké encyklopedie vesmíru Fantazie zařadit i vládce tehdejšího světa, Mrmy. Poté kdy se jim ve své knize rozhodl přezdívat Malí Roztomilí Medvídci, už ho nikdy nikdo neviděl a všechny výtisky této obrovské kroniky zmizely z Fantazie rychleji, než bys řekl Mrm.

Náš příběh je příběhem o konci Fantazie, jak ji znali a vládli jí Mrmové. Zrovna když byly vynálezy i kouzla Mrmů těmi úplně nejskvělejšími a zdálo se, že s jejich poklidnou, přestože poněkud pyšnou nadvládnou nad Fantazií se nemůže nic špatného přihodit se  ve Vesmíru zjevila Černota, jak o ní mluvily staré báje a pověsti, kterým dospělí nevěřili a děti při jejich vyprávění lezli strachy až po uši pod peřinu. Černota ukrajovala ze světa Fantazie každým dnem větší a větší kusance, a všechny bytosti se s prosbami o pomoc obracely k Mrmům. Ti si dlouho nevěděli rady, až se nakonec rozhodli, že šířící se Černotu odvezou co nejdále od obydlených ostrovů. Všichni se tak spojili a na největším ostrovu, které bylo i hlavním městem jejich krásné říše, na chviličku všemi svými vynálezy a kouzly spoutali Černotu a odletěli daleko, až za hranice Vesmíru i daleko od světa lidí.

Jenže Mrmové věděli, že jednoho dne se Černota vrátí a rozhodli se vyslat dva své nejodhodlanější hrdiny daleko, daleko do časů budoucích, aby varovali celou Fantazii před blížícím se zlem, na které už všechny bytosti Fantazie, až na prastarý Dub v Čarovném lese, dočista zapomněly.

 

Chlapec se zrovna rozloučil se svým milovaným kamarádem deštníkem, který letěl řešit neodkladné rodinné záležitosti, jakkoliv se to Chlapcovi zdálo divné, když Purpulo přece žádnou rodinu nemá. „ Co naplat,“ povzdechl si Chlapec. „ Budu si alespoň užívat chvilku klidu, těch dobrodružství už na mě bylo trochu moc.“ A jen co Purpulo zmizel za obzorem, věděl, že se bude strašně moc nudit. Ale Fantazie je nevyzpytatelná a Chlapec to měl brzy poznat silněji, než kdy dříve.

Stalo se to zrovna v ten okamžik, kdy Chlapci se smutným úsměvem zmizel nejlepší kamarád z dohledu. Procházel se lesem a v tu chvíli spadli kousek od kameného mostu z ničeho nic dvě chlupaté koule. Jedna bezhlasně žuchla na zem někam za Chlapce a ta druhá s šíleným pištěním dopadla přímo na něho. Ten se neudržel na nohou a s hlasitým výkřikem spadl i s tou hlučnou chlupatou koulí na zem. Když se Chlapec rozkoukal, viděl před sebou – no, přísahal by, že se před ním v trávě válel Malý Roztomilý Medvídek. Tedy, spíš Malá Roztomilá Medvědice, která si teď nespokojeně drbala záda po bolestivém pádu. Chlapec ale nikde v okolí neviděl tu druhou chlupatou věc, což ho trochu znervóznělo. Bytost před ním vypadala roztomile, bezbranně a nešťastně. Vyšel tedy k ní a natáhl ruku, aby jí pomohl vstát. V tom se vedle něho objevil druhý Medvídek, jen ne tak malý a ani z poloviny tak roztomilý. V ruce držel velký meč a zdálo se, že ho chce použít, na Chlapcovu ruku nataženou k pomoci malé chlupaté dívence, která si při pádu nepříjemně ublížila. Chlapec ale neměl na vybranou, musel rukou rychle ucuknout a doufat, že se mu medvídek s mečem nepokusí dál ublížit. Pak stvoření s mečem pomohlo dívce na nohy, ta mu za odměnu uštědřila políček: „ Co to děláš? Nevidíš, že mi chtěl ten zvláštní tvor pomoci a že bych si bez něj moc a moc při pádu nabila?“ Pak se obrátila k Chlapcovi. „ Omlouvám se, jsem mrmí princezna Ašta a tohle je můj věrný přítel a ochránce Unuk, přicházíme z času dávno před vaším, abychom varovali všechny budoucí obyvatele Fantazie. Mohl bys nám povědět, zvláštní tvorečku, kterýpak to rok máme? Nejlépe v mrmím kalendáři.“

Jenže Chlapec nevěděl, oč jde. Dokonce byl přesvědčený, že ani Purpulo by neměl o mrmím kalendáři, ani princezně nejmenší ponětí. A tak nezbývalo, než se zeptat, i když se bál, že tím příliš své nové známé nepotěší: „ Promiňte, drazí návštěvníci, ale možná je to jen mou neznalostí, nejsem ve Fantazii ještě tak dlouho a neznám každého. Bohužel, o Mrmech jsem nikdy neslyšel, ačkoliv jsem si jistý, že jste velmi vážení a důležití pro svůj Ostrov.“ Jenže takováto řeč pyšného Mrma jedině tak rozzlobí, což se i stalo a Ašta na Chlapce div nezakřičela: „ Neslyšel jsem i Mrmech? Těch nejskvělejších ze všech obyvatel Fantazie a zachráncích Vesmíru Fantazie? Bohužel, je to tak jak jsme se báli, na Černotu i nás Mrmy svět dočista zapomněl.“ A protože Chlapec se Aště zalíbil, rozhodla se mu vyprávět celou historii o úžasném a krásném světě, který jednoho dne napadla Černota. O velké oběti Mrmí říše a nebezpečí, které se jednou opět vrátí. Chlapec pozorně naslouchal a ani na vteřinku si nepomyslel, že by si z něj ti Malí Roztomilí Medvídci mohli dělat legraci, nebo mu lhát. Jejich příběh byl totiž příliš smutný a Aště i Unukovi při něm nejednou ukápla upřímná slza.

Nakonec se Chlapec zeptal na to, co ho už dlouhou chvíli trápilo: „ A jak jste se sem dostali vy? Vždyť o Mrmech nikdo nikdy neslyšel, muselo se to všechno stát opravdu dávno. A ta Černota, kdy přijde?“ A Ašta mu pověděla o největším vynálezu jejich světa, Hodinách Času, který umožňoval Aště a Unukovi urychlit čas a cestovat do budoucnosti, aby varovali Fantazii, až nastane čas. Jenže čas ještě nenadešel a při jedné z přestávek v cestování do budoucnosti se jednomu mocnému čarodějovi podařilo Mrmům Hodiny Času ukrást. Ba co víc, čaroděj si je vzal do své velké laboratoře, ukryté uprostřed nebezpečného labyrintu, kde se je rozhodl zkoumat. A Mrmové věděli, že čaroděj Hodiny Času nikdy nedokáže pochopit, ostatně to nebyl Mrm, a tak mu scházela potřebná chytrost i znalosti. Unuk pak Chlapci pověděl, že Hodiny Času jsou moc a moc křehký stroj napuštěný mocnou magií a při špatném zacházení se mohou zničit a do čista pomotat příbehy a osudy celé Fantazie. Jenže čaroděj byl mocný, dokonce tak hodně, že oba Mrmy teleportoval na druhý konec ostrova, když se ho pokusili přesvědčit, ať jim Hodiny Času vrátí.

„ A bez Hodin Času se nedokážeme dostat do budoucnosti a nikdo nevaruje Fantazii, až se Černota vrátí. Bude to ještě za dlouho a bez cestování časem to nikdy nezvládneme. Musíme tomu zlomyslnému čaroději náš stroj vzít, ale nebude to lehké.“

Chlapec možná nerozuměl všemu o Černotě a stroji času, ale bylo mu líto Ašty, která měla co chvíli na krajíčku: „ Pomůžu vám,“ řekl statečně a odhodlaně. „ Ten čaroděj vám neměl Hodiny Času brát, ať už jde o stroj času důležitý pro záchranu Vesmíru, nebo plyšového Malého Roztomilého Medvídka.“ Když to Unuk uslyšel, opět se chystal šáhnout po svém ostrém meči, ale Ašta Chlapce objala a byla šťastná. Že našla pomoc, že našla přítele a spřízněnou duši i ve světě, kde kromě Unuka už neměla nikoho blízkého.

Máte i Vy oblíbenou pohádku, o kterou se chcete podělit? Přidejte ji.

Sdílejte:   | 
0

Diskuze k této stránce (0 příspěvků)

Pro přidání příspěvku je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.

Zatím zde není žádný příspěvek.

Naši partneři

© 2013 - 2016 ProMaminky.cz | design and code by Werner Dweight