Čert a cigán

Starý Cigán šel sloužit k Čertovi a Čert mu řekl:
„Dám Ti, co chceš, a budeš mi jen roští a vodu nosit a pod kotlem přikládat.“
„Dobrá!“ I dal mu Čert vědro a řekl:
„Jdi a naber tamhle z té studně vody.“
Milý Cigán šel, nabral do toho vědra vody a táhl klikou vzhůru; ale jsa starý, nemohl ji vytáhnout, i musel vodu zas vylit, aby ve studni nepřišel o vědro. Ale co domů přinést? I vytáhl milý Cigán z plotu kůl a rýpal okolo studnice, jako by kopal. Čert nemoha se ho s vodou dočkat, šel mu naproti:
„A co tu děláš? Proč jsi mi nepřinesl vody ?“
„Nu co! Chci celou studni vykopat a Tobě přinést.“
„Nech toho, příliš by ses utrmácel a za druhé, nežli bys mi to vědro vody přinesl, zatím by mi darmo dříví shořelo.“ Poté nabral vody a nesl sám.
„I kdybych to byl věděl, byl bych ji dávno přinesl!“
Jednou ho poslal Čert do lesa pro roští. Cigán šel, ale v lese přepadl ho déšť a promočil naskrz. Starý ozábl a nebyl s to, aby roští nabral. I co udělal? Nadřel si lýčí, šel kolem lesa i svazoval lýčím strom ke stromu. Čert čekal, a když se Cigána nemohl dočkat, šel za ním:
„Co to děláš, pošetilče?“
„Co dělám! Chci Ti dříví přinést, i svazuju celý les v otýpku, abych se s chamradím nemusel nosit.“
Čert vida, že s Cigánem nic nepořídí, nabral roští a šel domů. Potom šel ke starému Čertu se poradit:
„Najal jsem si Cigána,“ povídá, „a nevím, co si s ním počít: jsme dost silní a chytří, ale on je ještě silnější a chytřejší ..... nezbývá, než abych ho zabil.“
„Dobře; až půjde spát, zab ho, aby snad ještě někoho z našinců neošidil.“
Přišel domů a šel spát. Cigán bezpochyby něco čul i položil svůj kožich na lavici, kde obyčejně spával a sám si vlezl do kouta pod lavici. Čert myslel, že Cigán už tvrdě spí, vzal železnou palici a uhodil do kožichu, až se vůkol rozléhalo; potom šel spát, mysle, že už je po Cigánovi. A Cigán si povzdechl:
„Och!“ i otřásl se v koutě.
„Co pak Ti je?“
„E! Blecha mě štípla.“
Čert opět šel ke starému na poradu. „Ale jak ho zabit?“ povídá, „když jsem mu dal palicí, jen se otřásl a řekl, že ho blecha štípla.“
„Tehdy mu raději zaplať co chce,“ řekl starý, „ať si jde jinde po světě služby hledat.“
Cigán si vzal pytlík s dukáty a šel. Ale Čertovi bylo potom líto peněz, co mu dal, i radil se opět se starým, jak je získat zpět, a starý řekl:
„Běž za ním a řekni kdo z Vás silněji dupne nohou o kámen, toho ty peníze budou.“
Čert běžel za ním:
„Hej, počkej, Cigáně! Něco Ti řeknu.“
„A co chceš, lotře?“
„Počkej, budeme spolu dupat: kdo silněji dupne o kámen, toho peníze budou.“
„Tehdy dupni,“ řekl Cigán; a Čert dupnul jednou i po druhé, až v uších zalehlo. Zatím Cigán nalil pod kámen vody a povídá:
„Což pak to, hlupáku! Já dupnu na suchý kámen a voda vystříkne.“ Dupnul a cák, vystříkla voda z kamene.
Čert opět šel na radu a starý řekl:
„Běž za ním, kdo z Vás výše palicí vyhodí.“
Cigán zatím už ušel několik mil, tu se ohlídne a Čert za ním:
„Hej, počkej, Cigáně!“
„A co chceš, padouchu?“
„Kdo z nás výše palici vyhodí, toho peníze budou.“
„Nu! Tehdy budeme házet, mám i bez toho dva bratry tam na nebesích, jsou oba kováři, i hodí se jim to na kladivo anebo na kleště.“
Čert vyhodil, až sotva bylo co vidět. A Cigán vzal palici za konec, sotva ji pozvedl, a volá:
„Hej, bratři! Nastavte tam ruce!“ A Čert popadl ho za ruku:
„Počkej, neházej, bylo by jí škoda.“
Potom poradil starý:
„Běž ještě za ním a řekni, kdo rychleji poběží.“
Čert ho dohonil, tlumočil to Cigánovi a Cigán řekl:
„Víš co, s Tebou já nebudu se honit; ale mám maličkého synáčka, Jácu, jsou mu teprve tři dni, jestliže toho dohoníš, tehdy se mnou se budeš měřit.“ I zahlídl Cigán ve brázdě zajíce:
„Vidíš ho?“ povídá, „to můj maličký Jáca. Ano! Jáco, utíkej!“
A zajíc vyskočil a sem tam po poli, jen se za ním prášilo.
„Aj!“ povídá Čert, „vždyť neběží pořádně.“
„A co? V mé rodině ještě nikdo pořádně neběžel: kudy vidí, tudy běží.“
Potom starý poradil, aby spolu zápasili, kdo silnější.
„E!“ povídá Cigán, „což bych já s Tebou zápasil; mám však otce, je tak starý, že mu nosím už sedm let do díry jíst; když toho přemůžeš, tedy spolu se popadnem.“ I věděl Cigán o medvědu a vedl Čerta k jeho díře. „Jdi tam,“ povídá, „vzbuď ho a popadni se s ním.“
Čert tam vlezl a řekl:
„Vstávej, vousáči! Budeme spolu zápasit!“ A medvěd se do něho pustil, popral a poškrábal ho pořádně a pak ho z díry vyhodil.
Konečně poradil starý, kdo silněji hvízdne, aby ho bylo aspoň na tři míle slyšet. Čert hvízdnul, až to zaznělo i zašumělo. A Cigán řekl:
„Což to! Když já hvízdnu, tehdy oslepneš i ohluchneš, zavaž si oči i uši.“ Čert zavázal. Tu vzal Cigán palici, co s ní dříví štípají a uhodil Čerta za uši jednou i po druhé.
„Oj, počkej, oj, nehvízdej, zabiješ mě! Bodejž Tě i s Tvými penězi nehoda zadáví. Jdi si tedy pryč!“
A tak byl konec.

Zdroj: www.abatar.cz