Car Trojan má kozí uši

Byl jeden car, říkali mu Trojan. Ten car měl kozí uši, a zval k sobě po řadě holiče, aby ho holili. Ale nikdo z těch, kteří přišli cara holit, už se nevrátil, protože každého, kdo ho oholil, se car Trojan ptal, co na něm viděl zvláštního, a když holič odpověděl, že viděl kozí uši, car Trojan ho hned rozsekal.
Tak přišla řada na jednoho holiče, ale ten předstíral, že je nemocný, a poslal svého tovaryše. Když ten přišel k carovi, zeptal se ho car, proč nepřišel mistr, a tovaryš odpověděl, že je nemocen.
Tu si car Trojan sedl a tovaryš ho holil. Jak tak tovaryš cara holil, zpozoroval, že car má kozí uši, ale když se ho car zeptal, co na něm viděl divného, odpověděl, že neviděl nic. Tu mu car dal dvanáct dukátů a řekl mu, aby ho od nynějška přicházel holit pořád.
Když se tovaryš vrátil domů, zeptal se ho mistr, jaké je to u cara, a ten mu odpověděl, že dobré a že mu car poručil, aby ho holil pořád. I ukázal mistrovi dvanáct dukátů, které dostal od cara, ale neřekl mu, že na carovi viděl kozí uši.
Od té doby stále ten tovaryš chodil k caru Trojanovi, holil ho a za každé holení dostával dvanáct dukátů, ale nikomu neřekl, že car má kozí uši.
Ale nakonec ho začalo trápit a hryzat, že to nemůže nikomu říci, a tak začal hubnout a vadnout. Mistr to zpozoroval, a hned se ho vyptával, co mu je, a ten mu po mnohém vyptávání odpověděl, že má něco na srdci, ale nesmí to nikomu říci.
„Kdybych to mohl někomu povědět,“ povídá, „hned by se mi ulehčilo.“
Tu mu mistr řekl:
„Pověz mi to, já to nikomu nepovím. Jestli se mi to ale bojíš povědět, tak jdi ke zpovědníkovi a pověz to jemu. Nechceš-li to povědět ani jemu, pak jdi za město, vykopej tam jámu, strč do ní hlavu, třikrát zemi pověz, co víš, a pak zase tu jámu zasypej.“
Tovaryš si vybral to třetí. Šel za město, vykopal tam jámu, strčil do ní hlavu a třikrát povídá:
„Car Trojan má kozí uši.“
Potom jámu zasypal hlínou, uklidnil se a šel domů.
Za nějaký čas vyrostl z té země bez a vyhnal tři krásné pruty, rovné jako svíce. Když ten bez našli pasáčkové, uřízli jeden prut a udělali si z něho píšťalku, ale jak na ni začali pískat, ozvalo se z té píšťalky:
„Car Trojan má kozí uši.“
Hned se to rozneslo po celém městě a naposled sám car na vlastní uši slyšel, jak děti na píšťalku pískají:
„Car Trojan má kozí uši.“
Jak to car Trojan zaslechl, hned dal zavolat toho holičského tovaryše a ptal se ho:
„Cos to ksakru o mně lidem napovídal?“
A chuděra tovaryš se hned dušoval, že nikomu neřekl ani slovíčko, že ale viděl, co car má. Tu car tasil šavli, aby ho rozsekal. Tovaryš dostal strach a hned všechno po pořádku vyprávěl, jak se zemi vyzpovídal a jak teď na tom místě vyrostl bez a jak každá píšťalka z něho vydává tenhle hlas.
Tu car usedl s tovaryšem do kočáru a jel na to místo, aby se přesvědčil, jestli je to pravda. A když tam přijeli, našli ještě jeden proutek. Car Trojan poručil, aby z toho proutku udělali píšťalku, aby viděl, jak bude pískat.
Když tu píšťalku udělali a zahráli na ni, tu ta píšťalka spustila:
„Car Trojan má kozí uši.“
Tak car Trojan poznal, že se na zemi nedá nic utajit, daroval tomu holiči život a potom dovolil, že ho může holit každý, kdo přijde.