Broučci: Broučkovy studie

zobrazeno 57×

Vložil(a): vequi, 14. 1. 2016 22.31

Slunko bylo u samého západu a svatojánští broučci vstávali. Maminka už byla v kuchyni a vařila snídani. Tatínek už také nespal. Ležel ještě v posteli a hezky si hověl. Brouček pak přelezl ze své postýlky na maminčinu, - tam se pěkněji spalo, - lehl si pěkně na zádečka, zdvihl všecky nožičky do povětří a počal se houpat: houp, houp, houpy, houp. Ale najednou se to jaksi moc rozhouplo, houpy, houp, a už ležel Brouček na zemi a křičel, co mu jen hrdlo stačilo.

Tatínkem to trhlo, takže byl všecek polekaný: "Zatrápený Broučku, copak musíš tak křičet?" - "Ale tatínku, když jsem se tak udeřil!" - "A jakpak?" - "I, já jsem spadl z postele."- "Tak sis měl dát pozor!" - "Ale, když ono mě to přece bolí." - Maminka měla už zatím snídani hotovou a šla je budit. "Vstávejte, vstávejte, slunko již zapadá, budeme snídat. A copak ty, Broučku, už pláčeš? Sotva sis oči proloupl!" - "Ale když já jsem se tak udeřil a tatínek chce, abych nekřičel." - "I - jen pojď! Dřív než kočička vejce snese, všecko se ti to zahojí. Zatím se pěkně umyjeme a budeme snídat. Pojď!"

A šli. Maminka Broučka pěkně umyla, Brouček přistavil ke stolu židle a maminka už nesla polívčičku na stůl. Sedli si, sepjali nožičky a tatínek se modlil:

Ó náš milý Bože,
povstali jsme z lože
a pěkně tě prosíme,
dejž, ať se tě bojíme, bojíme a posloucháme,
a přitom se rádi máme.

Potom říkal Brouček ještě svou modlitbičku: "Požehnej nám, Pane Bože, prosíme tě pokorně," - a pak už hned držel svou dřevěnou lžičku a znamenitě s ní zacházel. Však oni měli zelnou polívčičku a Brouček, třebaže všechny polívčičky rád, vždy a vždycky tu zelnou přece jen měl ze všech polívčiček nejraději. Snědl jí svůj plný talíř a maminka mu ještě ze svého přidala.

Ale tatínek, že už má čas, slunko že je dávno za horama. Honem dal mamince hubičku a nechal si od Broučka políbit ruku. - "A teď, Broučku, pěkně poslouchat, - ať mi pak maminka nemusí žalovat!" - "Ne, tatínku! A já vás vyprovodím, ano?" - "Tak pojď!"

A šli, ba letěli, ale hezky nízko, aby Brouček nespadl, a jen tak daleko, co mohl Brouček dohlédnout domů, aby potom nezabloudil. Ještě to dost neuměl, a tatínek mu řekl: "Jdi, už zas jdi a pěkně se uč lítat!" A Brouček šel. Chaloupku měli vystavěnou ve stráni pod jalovcem a krytou suchým špendličím. Brouček si vylezl na stříšku, spustil se, letěl až k palouku a přes celý palouk až k dubu a zas zpátky až na stříšku, pak se zas spustil a letěl až k dubu a ještě zas zpátky. A když už byl celý udýchaný a křidélka ho bolela, sedl si a odpočinul. A zas se spustil a zas letěl až k palouku a přes celý palouk až k dubu a zas zpátky až na stříšku, a zas se spustil a letěl až k dubu a zas zpátky a ještě se spustil a letěl rovnou čarou pod dub ke kmotřičce.

"Kmotřičko, jestli pak už jste vzhůru?" - "I Broučku, bodejť bychom nebyli!" - "A Beruška také?" - "Bodejť bych nebyla, Broučku! Copak nám neseš?" - "Já? Nic. Ale pane, to už umím lítat! Od našich až sem a zase k našim a zase sem a zase k našim, a zas sem a jakoby nic. Že bys to nedovedla!" - - "I však já jsem beruška a nejsem žádný brouček. Vaše maminka, myslím, také moc lítat neumí." - "Moc ne. Ale, pane, já jsem dnes ráno spadl z postele!" - "A to jsi křičel, viď!" - "A jakpak to víš? Copak jsi to slyšela?" - "I neslyšela, ale to já už vím, že jsi takový křikloun." - "Že jsem křikloun? Ó - ty Berouši! --"

A už zase Brouček letěl. Maminka již měla doma uklizeno a cídila právě okna, že se až až třpytila. "Kdepak jsi byl tak dlouho, Broučku?" - "Byl jsem na chvilku u kmotřičky pod dubem." - "A copak jsi tam dělal?" - "Nic. Já jsem tam byl jen tak u okna." - " A copak ti dali?" - "Nic. Já jsem nic nechtěl." - "Ó, oni ti přece něco dali! Včera kmotřička povídala, že až tam přijdeš --." - "Oni něco mají?" - "Inu, to by byla kmotřička nepovídala." - "Hm, nechť si to nechají!" - „Ó, však ty si tam pro to půjdeš!" - "Ó, nepůjdu!" - "Ó, půjdeš! A jakpak jsi daleko tatínka vyprovodil?" - "Ó, daleko! Až k těm třem olším." - "Nu, to není daleko. To se budeš muset ještě moc učit, než budeš moci s tatínkem lítat a pěkně lidem svítit." - "Ó! A copak se těm lidem musí svítit? Však my si svítíme sami!" - "Inu, když oni mají noc, když my máme den. Oni teď spí." - "A pročpak jim tatínek svítí, když oni spí?" - "I holečku, to tak musí být, to už Pán Bůh tak chce, a ty také poletíš s tatínkem tam daleko a budeš pěkně svítit. Jen jdi a uč se lítat!"

To se Broučkovi líbilo, a už zas lítal. Vylezl si na stříšku, spustil se a letěl, - letěl v druhou stranu až ke kaštanům a hned zas zpátky až na stříšku. Ale dál se mu jaksi nechtělo. Zůstal si sedět, a tu najednou vidí, že se jim počíná z komína kouřit. A už seděl na komíně: "Maminko, copak se vám na ohništi chytá?" - "I nic, holečku! Já si chci udělat na polívku jíšku." - "A že vám to, maminko, zafouknu!" - "Ne, ne, já nechci. Necháš toho!" - Ale Brouček přece foukal, a už by to byl málem zhasil, kdyby byla maminka honem nepřiložila trochu suchého chvojí. Plamen vyšlehl, za ním se valil kouř, a Brouček počne křičet, a křičí a křičí a leze ze stříšky dolů. "Ach maminko, maminko, ach, ach maminko!" - "A copak zase, Broučku?" - "Ach maminko, když mně ten kouř vlezl do očí!" - "Vidíš, ty škaredý Broučku! Dobře tak, když nechceš poslouchat. Nevíš, co ti tatínek přikazoval a zač se ráno modlíme? Počkej, počkej, já to všecko povím." - "Ale maminko, když mně vlezl ten kouř do očí a tak mne štípal!" - "I to ti patřilo, a ještě dostaneš, až tatínek přiletí. To bude z tebe krásný brouček!" - "Ale vždyť já jsem vám to, maminko, nezhasil." - "Ale chtěls mi to zhasit a věděls, že to nechci. Ne, vidíš, to ti nesmím prominout. Copak by z tebe bylo! Až jen tatínek přiletí ! A kmotřičce to na tebe také povím a kmotříčkovi i Berušce." - "Ale, maminko, vždyť jsem vám to nezhasil a já už vám to víckrát nebudu zhášet. Prosím vás, maminko, neříkejte to!" - "Ne, to musím říci!"

Ale když Brouček moc prosil a prosil, a už zas plakal a pořád prosil a sliboval, že už bude poslouchat, tak si maminka dala říci, a že to nepoví. "Nu tak. A už neplač! A dej si na sebe pozor! To by tě neměl nikdo rád. Brouček musí poslouchat. Vidíš, jak tatínek poslouchá." - "Tatínek? Kohopak on poslouchá?" - "I Pána Boha poslouchá. Vždyť víš, že každé ráno letí z domu a je celý den pryč až do noci, a třebaže ho křidélka bolí, druhý den už hned zas letí, jen aby byl poslušný. Vidíš! A kmotříček také poslouchá a kmotřička také a Beruška, ta teprve poslouchá! A ty pořád ještě vzlykáš a jsi takový umouněný."

A Brouček: "Maminko, já se půjdu koupat." - A maminka: "Jdi, jdi!" Však ona věděla, že se jí Brouček neutopí. A Brouček se šel koupat. Ale ne do potoka. Dole na palouku byla vysoká tráva a rosa na ní jako granáty. Brouček se rozběhl a hup do trávy, jak byl dlouhý a široký a házel sebou, až se tráva prohýbala. Pak vylezl, rozběhl se a zas hup do rosy, až to kolem stříkalo. A když se už dost vykoupal, vyskočil si na větvičku, rosu ze sebe setřepal, a frr - rovnou čarou pod dub ke kmotřičce!

U okna se zastavil: "Beruško, už se nezlobíš?" - "Copak bych se, Broučku, zlobila?" - "Pane, to jsem se vykoupal. Jestlipak ty umíš také plavat?" - "I ne. Kdepak bych já uměla!" "Pane, já umím plavat!" - "I nechť, Broučku! Já musím jít mamince pomoci." - "Kdepak je kmotřička?" - "Seká na dvorku chvojí. Pojď se podívat!"

A Brouček se šel podívat. "Copak nám neseš, Broučku?" - "I nic, kmotřičko. Já jsem se koupal. A vy něco máte, kmotřičko?" - "Mám, pane, něco dobrého, ale já nevím, jestli ti dám. Když jsi Berušce tak škaredě řekl a pak jsi utekl! Ona plakala!" - "Plakala? Však já jí už tak nebudu říkat." - "Nu, uvidíme. Vidíš, tady už mám toho chvojí hromadu nasekaného. Tak pojď a odnášej je s Beruškou tamhle pod stříšku, aby nám nezmoklo. Ale musíte je pěkně rovnat do hraničky! Pak ti něco dám."

Brouček, že ano a počal nosit, co mu jen síla stačila. Kmotřičce se to zdálo být až moc: "Ale, Broučku, neber si toho tak mnoho najednou!" - Ale Brouček, ó, že on to unese! A nosil. Ale místo, co měl polínka pěkně do hraničky rovnat, Brouček je tam jen tak házel, a to Beruška nechtěla. "Broučku, to se tak nesmí! Maminka to tak nechce. To by se nám skácelo!" - "Ó, nic se vám neskácí. Copak to nedělám dost pěkně?" - "Neděláš. Vidíš, už jsi to zas jen tak hodil. To se musí pěkně rovnat." - "I tak si to dělej sama, když ti to nedělám dost pěkně!"

A už se Brouček hněval. Nechal všeho, sedl si na pařízek, mračil se a díval se před sebe. Beruška ho nechala a hleděla si svého. Až za chvilku začala kmotřička: "A co, Broučku, už nikam nemůžeš? To nejsi moc silný." - "I ne, kmotřičko. Ale když ona se pořád se mnou vadí." - "Inu, když ty jsi takový divný brouček! Copak jsi už zapomněl, že něco mám?" - "A je to, kmotřičko, dobré?" - "I to si myslím! Jako med sladké. Jen jdi a honem ještě nos."

A Brouček honem tedy šel a ještě nosil. Beruška to beztoho už skoro všechno odnesla a pěkně srovnala. A tak už to dlouho netrvalo, kmotřička zaťala sekyrku do špalku a -"Teď pojďte, děti!" - A děti šly. V síni, vpravo od kuchyně, stála almara zavřená na zámek, ale klíč vězel v něm. Kmotřička jen klíčem otočila, a už bylo otevřeno. Ale teď, co tam? Ten bílý talířek na nejhořejším prkénku Brouček hned zpozoroval. Ale co na něm? - Kmotřička jej sundala, ale on byl přikrytý jiným talířkem.

"Nu tak hádej, Broučku, co to je! Ale Beruško, nepověz!" - A Brouček: "Ó, já vím, kmotřičko, to jsou jahody." Ale Beruška se smála, a kmotřička: "Ó ne, Broučku, to je ještě sladší." - "Tak to jsou maliny." Ale Beruška se stále smála. - "Ne, Broučku, to je ještě mnohem sladší." - "Tak, kmotřičko, to jsou borůvky." A Beruška se mu teprve smála. - "Ó, Broučku, to nedobře hádáš, - jest to jako med sladké." Ale Brouček už nic nevěděl, až to Beruška prozradila. "Ale ty hloupý Broučku, vždyť je to med!" A Brouček: "Tak je to, kmotřičko, med." A byl to opravdu med. To si pochutnali!

Ale už bylo hezky pozdě. Kmotřička, že musí dělat oheň a vařit večeři, Beruška aby honem skočila pro trošku chvojí, a Brouček, aby už šel domů. A tak Brouček, že půjde domů. - "Nezapomeň doma pěkně pozdravovat." - "Ne, já nezapomenu. S Pánem Bohem!" A šel. Sotva že přiletěl k palouku, tu letí od potoka tatínek s kmotříčkem. "Tatínku, já jsem byl u kmotřičky a dostal jsem tam medu. Ten vám byl sladký!" - "Nu, dobře, Broučku, ale nejdřív pěkně ruku políbit, tadyhle kmotříčkovi napřed." A Brouček políbil pěkně ruku. "A jestlipak jsi poslouchal? Nebude maminka žalovat?" "Tatínku, já jsem to mamince nezhasil, a ona to nepoví." Zatím už byli doma. Maminka je viděla oknem, vyšla vstříc a "Copak, tatínku, že dnes tak brzy? Já ještě nemám večeři hotovou."

Tatínek dal mamince hubičku: "I milá Beruško, už začíná být chladno, tak jsme letěli o něco dřív. Už toho bude brzy zas konec."

A tak dělala maminka honem oheň a stavěla na polívčičku.
Tatínek si sedl na stoličku, - bolela ho křidélka - a Brouček už se houpal tatínkovi na koleně. "A maminko, viďte, Brouček vás pokoušel?" "I, tatínku, skoro pokoušel. Ale když prosil a sliboval, že už to víckrát nebude dělat, tak jsem mu slíbila, že to na něj nepovím. A potom byl skoro pořád u kmotřičky." "Nu tak dobře, maminko! Ať si ho u kmotřičky nechají a my si vezmeme Berušku. Ta nepokouší."

Broučka napadlo: "Maminko, u kmotřičky mají med a já jsem dostal. Ten vám byl sladký!" - "A nám kmotřička nic neposlala?" - "Nic." - "Ani nemáš co vyřídit?" - "Ne." - "Ale, Broučku, ani nás nevzkázala kmotřička pozdravovat?" - "I ano, maminko, já jsem zapomněl. Že vás pěkně pozdravují." - "Vidíš, Broučku! Ale už jdi, přistav židle ke stolu, budeme večeřet."

A Brouček přistavil židle ke stolu, maminka už nesla na stůl, pěkně se pomodlili, a to jim ta polívčička zase chutnala! Byla taková dobrá, zasmažená s kmínem. Tatínek jí snědl dva talíře a Brouček skoro také dva.

Dlouho pak už vzhůru nebyli. Chtělo se jim spát. Klekli a tatínek se modlil:

Podvečer tvá čeládka
co k slepici kuřátka
k ochraně tvé hledíme,
laskavý Hospodine.

Brouček na to: "Pán Bůh s námi a zlý pryč," dal pac a pusu, maminka mu podala do postýlky ruku, on ji držel a už všichni dřímali. Pěkně se jim to spalo.

Máte i Vy oblíbenou pohádku, o kterou se chcete podělit? Přidejte ji.

Sdílejte:   | 
0

Diskuze k této stránce (0 příspěvků)

Pro přidání příspěvku je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.

Zatím zde není žádný příspěvek.

Naši partneři

© 2013 - 2016 ProMaminky.cz | design and code by Werner Dweight