Balónek z pouti

zobrazeno 43×

Vložil(a): vequi, 19. 1. 2016 22.46

Bára byla s tátou na pouti. Projela se na řetízkovém kolotoči, pohoupala se na houpačce a nasedla i do labutě a nechala se vynést vysoko nad vesnici.

Tatínek jí koupil cukrovou vatu a taky červený balónek, poletující kolem ní na dlouhém provázku. Stačila chvilka nepozornosti a provázek jí vyklouzl z ruky. Stoupal a stoupal, až se zdál malý jako jablíčko. Bára seděla na lavičce a přes slzičky pozorovala, jak mizí v dálce. Nevěděla, co se s balónkem dělo dál. Ale my to víme!

Přeletěl nad vsí, nad lesem a polem, až se ocitnul nad loukou za městem. Na louce pobíhaly děti a bavily se sledováním papírového draka. Měl místo nosu růžovou bambulku, posazenou mezi šikmýma očima a pusu od ucha k uchu. Smál se na svět, na balónek i na vlaštovku letící na sraz před odletem za moře. Smál se dolů na děti i nahoru na sluníčko.

„Tobě se to směje“, mračil se balónek, „tebe tvůj kluk pevně drží, ale co já? Bára mě pustila, když si chtěla utřít bradu, upatlanou od cukrové vaty. Teď nemám ani kde spát. Za chvíli začne zapadat sluníčko, setmí se a já se provázkem určitě zapletu někam do větví stromu. V té tmě si o něj jistě propíchnu kabátek a vypustím se.“

„Nebreč“, řekl drak se smíchem, který mu trvale seděl na tváři. „Vezmu tě s sebou dolů, můj kluk Martin bude rád, že tě má, uvidíš. Zachyť se mi provázkem za střapec za uchem a je to!“ Balónku chvíli trvalo, než se správně zachytil, ale povedlo se! Ještě chvíli s drakem létal oblohou. Najednou pocítili, jak je Martin stahuje dolů, až přistáli na trávníku.

„Jé, kluci, podívejte se, můj drak si přinesl z nebe kamaráda!“ zajásal Martin.
„Vezmu si tě domů.“ Jenže jak se lopotil s rozmotáváním provázku, stačila malá chvilka nepozornosti a balónek byl zase pryč. Opět byl unášen větrem. Ale tentokrát měl štěstí. Vítr se s ním zatočil dokola a odfoukl ho ke stromu na okraji louky. Strom ho zachytil do náruče svých větví a dál prý ho nepustí. Prý si ho nechá pro ozdobu.

Jenže Martin to nenechal jen tak. Položil draka a vyhoupl se na nejnižší větev a už šplhal vzhůru. Naštěstí balónek nebyl nijak vysoko. Uvolnil ho ze sevření větví a omotal si konec provázku kolem zápěstí. Podruhé už si ho vzít nenechá!

Doma zavěsil draka na zeď ve svém pokoji, balónek pustil volně ke stropu a šel za maminkou večeřet. Drak s balónkem si dlouho povídali o všem, co viděli a zažili. Jen balónku se trochu zastesklo po teplé ručce malé holčičky Báry a bylo mu i trošičku smutno, když si vzpomněl na lesklé drobné slzičky, které se jí kutálely po tvářích, když se za ním dívala. Ale co naplat! I balónky, stejně jako děti občas něco ztratí, aby něco jiného zase nalezly. Ten náš červený si našel rozesmátého kamaráda draka.

Máte i Vy oblíbenou pohádku, o kterou se chcete podělit? Přidejte ji.

Sdílejte:   | 
0

Diskuze k této stránce (0 příspěvků)

Pro přidání příspěvku je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.

Zatím zde není žádný příspěvek.

Naši partneři

© 2013 - 2016 ProMaminky.cz | design and code by Werner Dweight