Auach

zobrazeno 26×

Vložil(a): jitkamety, 13. 3. 2016 18.08

Bylo jednou jedno město a nemělo jméno. Kdo ví, kam se jméno podělo. Snad je vzala velká voda, snad je odfoukl vítr a možná že si je nacpal do fajfky nějaký tulák, když procházel městem. Ale město bez jména je pro posměch. Člověk neví, jestli je ve městě nebo ne, když na tabulce před bránou nic nestojí.
Starostu náramně trápilo, že starostuje ve městě beze jména. Svolal městské radní, a když na radnici zasedli za stůl, řekl:
„Eh.“
Všichni věděli, co ho trápí. Co soužilo starostu, soužilo i radní. I pustili se do vymýšlení jmen, křičeli a hádali se a hubovali. Jedno jméno bylo dlouhé, druhé krátké, jedno moc všední, druhé moc sváteční a každému se líbilo jen a jen jméno, které sám vynalezl. Konečně se první radní postavil na židli a zavolal, aby všechny překřičel:
„Ticho! Takhle žádné jméno nevymyslíme. Ať nám pomůže starosta! Dáme ho do sudu a spustíme ho ze stráně dolů. Co bude cestou dolů v sudě volat, z toho uděláme pro naše město jméno.“
Radním se nápad zamlouval. A je po starosti, radovali se, dáme jen pozor, co bude starosta v sudě volat, a napíšeme si to.
Starosta vlezl do sudu a první radní ho spustil dolů ze stráně. Stráň byla samý kámen a drn, sud poskakoval a starosta v něm hekal:
„Au, ach, au, ach ..... “
Radní naslouchali a zapisovali, ale bylo to stále stejné. Au, ach. Na nic jiného se starosta nezmohl. Dokutálel se pod kopec celý potlučený. Musili ho ze sudu vytáhnout a odnést na zádech. Tři neděle byl samý obklad a křenová placka. Starosta naříkal, radní si libovali, město dostalo jméno. A pěkné jméno, Auach.
Sotva se starosta uzdravil, přišla zlá zima, kaluže zamrzly a lidé si třeli uši a dýchali si do dlaní.
„Měli bychom jít na starostu, aby s tou zimou něco udělal,“ říkali sousedé. Starosta je vyslechl, pokýval hlavou a slíbil, že bude přemýšlet. Šel na radnici, posadil se, lokty opřel o stůl, hlavu opřel dlaněmi a usnul. Večer se probudil, protřel oči a povídal si: Ať o tom rozhodne městská rada. Ráno dal vybubnovat schůzi, a sotva se radní sešli, řekl:
„Eh.“
Nikdo se mu nedivil, všichni věděli, proč je svolal. I pustili se do vymýšlení, jak zimu zahnat, a křičeli a hádali se a hubovali. Nakonec se první radní postavil na židli a všechny překřičel:
„Slavná městská rado, natáhneme kolem města provaz a vydáme nařízení, že zima smí až k provazu a dál ne.“
Nápad se radním zamlouval. Běželi domů, a kde měl kdo nějaký provaz nebo tkaničku, nesl ji na radnici. Na radnici všechny provázky, tkanice, šňůry, stužky a kalouny svázali k sobě a s dlouhým navazovaným provazem šli za město. Provaz natáhli kolem města, vydali nařízení a nařízení vylepili na tabulku. Tabulku postavili k provazu.
Starosta měl první zkusit, jestli zima poslechla slavnou městskou radu. Postavil se těsně k provazu a vystrčil za provaz ukazováček, ale hned ho stáhl zase zpátky.
„Á, á,“ zavzdychal, „tam venku je Vám mráz!“
To měli měšťané z Auachu radost. Vraceli se domů, uši je zábly, za nehty jim zalézalo, ale nenaříkali si. Proč by naříkali? Co mají říkat Ti, co jsou za provazem venku?
Kníže té země se doslechl, co se v Auachu děje, a poslal pro starostu:
„Milý starosto,“ hladil si kníže bradu, „jak je to možné? Jste tak chytří, a přece jste tenhle rok zapomněli odvádět knížecímu dvoru vejce.“
„Promiňte nám, nejmilostivější kníže,“ třásl se starosta, „jen co dojedu domů, všechny dluhy splatíme.“
Kníže starostu propustil a starosta práskl do koní. V Auachu ho už čekali. Byli zvědavi, co kníže na starostovi chtěl.
„Budeme odvádět vejce!“ volal na ně starosta zdálky a hned svolal na radnici městskou radu.
„A proč máme odvádět vajíčka jenom za tenhle rok?“ ozval se jeden radní, „za nějaký měsíc abychom odváděli vejce knížeti znovu. Pojďte, dáme na vůz vajíčka za dva roky a příští rok budeme mít od odvádění pokoj.“
„Výborně, sláva!“ radovali se radní.
Dali vybubnovat, aby všichni občané nosili vejce k vozu před radnicí. Za chvíli se objevily panímámy s ošatkami vajec, stařenky s vejci v zástěře i děvčátka s košíčky. U vozu stál radní a vejce odebíral. Na voze je starosta rovnal na hromadu. Ale vajec bylo stále víc a víc.
„Už se mi do vozu nic nevejde,“ ukazuje starosta radnímu.
„To by bylo,“ povídá radní, „napřesrok abychom snad jeli znovu odvádět. Jen to udělej jako s trávou. Trochu je do vozu sešlapej.“
„To je nápad,“ liboval si starosta a vejce sešlapal. Tak se mu do vozu vešlo vajec dvakrát tolik.
Sám starosta jel s vozem ke knížeti. Vrátil se smutný. Kníže rozšlapaná vajíčka nechtěl a uličníci na starostu cestou pokřikovali, že má žluté nohy.
Starosta svolal městskou radu, aby se poradili, co dělat proti takové smůle.
„Je vidět, že tady něco neklape,“ řekl první radní.
„Možná že radnice stojí na špatném místě,“ řekl druhý.
„A co odšoupnout radnici na jiné místo?“ navrhl třetí.
„Ano, odšoupneme radnici,“ schválil starosta, „tady na tom místě městské radě nesvědčí.“
„A když ji odšoupneme,“ řekl první radní, „budeme mít i víc místa pro trhy.“
Nač by čekali? Vyhrnuli se před radnici, starosta položil kabát hezky daleko do trávy a ukázal:
„Odšoupneme radnici až ke kabátu.“
Všichni se o radnici opřeli a tlačili a tlačili.
„Počkat!“ rozkázal starosta, „možná že už to bude stačit,“ a šel se podívat na kabát. Ale kabát zatím někdo ukradl.
Starosta se hněval:
„Kdo Vám říkal, abyste tolik tlačili? Ted' mám kabát pod radnicí. Říkal jsem Vám, abyste šoupali jenom k němu.“
„Starosto,“ povídali radní, ,jenom na nás nechtěj, abychom radnici šoupali zpátky, jsme už celí zmoření. Raději Ti koupíme nový kabát.“
Starosta dostal nový kabát, ale jestli dostali v Auachu rozum, to nevím.

Máte i Vy oblíbenou pohádku, o kterou se chcete podělit? Přidejte ji.

Sdílejte:   | 
0

Diskuze k této stránce (0 příspěvků)

Pro přidání příspěvku je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.

Zatím zde není žádný příspěvek.

Naši partneři

© 2013 - 2016 ProMaminky.cz | design and code by Werner Dweight