Fůra starostí

Po dešti slunce do včelínů už začalo znovu prát,
jsou v řece hejna línů, ne, nebude hlad.

A co já s tímhle miminem,
jak a čím je převynem, co s tím?

A když se peru s cejnem, co na háček se chyt',
v tom světě obyčejném, je nádhera žít.

Až na tu fůru starostí, až na tu fůru starostí, až na fůru starostí.

I tloušti jsou tu zralí, jen slůvkem se mi zmiň a jednoho ti k svačině dám.

Jenomže já bych věděl rád, kde to dítě bude spát, co s tím?

Když někdo vodu kalí a ryby berou míň, tak na sluníčku dobře je nám.

Až na tu fůru starostí, až na tu fůru starostí, až na fůru starostí.

Po dešti zachce se i parmám tak jako z vody růst,
co řeka dá je zdarma, ne, nebude půst.

Láry a fáry začni tím,
čím to dítě nasytím, co s tím?

Vždyť kolem nás se válí těch dobrot habaděj,
těm, co to v hlavě pálí, těm je na světě hej.

Až na tu fůru starostí, až na tu fůru starostí, až na fůru starostí.

Když po žních přijde setí, tak tam zem urodí a všichni všechno v podstatě maj'.

A k tomu fůru starostí, někdy i fůru starostí, někdy i fůru starostí.

Když dost je ryb i dětí v tom našem povodí, tak máme vlastně na zemi ráj.

Až na tu fůru starostí, až na tu fůru starostí, až na fůru starostí.
Až na tu fůru starostí, až na tu fůru starostí, až na fůru starostí.

Autor: Text: Zdeněk Borovec; Hudba: Jiří Zmožek

Zdroj: Ať přiletí čáp, královno!