Moje mamka?

zobrazeno 138×

Vložil(a): kamca80, 24. 9. 2016 12.04

Mám v sobě jedno velké trápení, které trvá už spousty let, jen v posledních dnech na to myslím nějak víc, než obvykle a  tak sem se rozhodla, podělit se o ně s vámi. Jsem z úplné rodiny, mám dva mladší sourozence, sestra o dva roky mladší a bratr o čtyři roky mladší. Jaké bylo moje dětství? Vlastně si pamatuji jen to ošklivé, mám strašně maličko hezkých vzpomínek, které ještě k tomu musím lovit daleko v paměti. 
Jako první mám v hlavě vzpomínku, kdy jsme bydleli ještě na starém lbytě, bylo mi asi 4 nebo 5let. Naši mě nechali samotnou doma, já si šla hrát do kuchyně se skleničkama na víno, samozřejme sem nějakou rozbila a pořezala se, došla mamka, vynadala, ošetřila. Další vzpomínka, kdy mě vedla zubařce a vzala sebou i babičku, protože mi trhaly už shnilý zub (jakou roční sem měla úraz, zub byl tehdy vsazen zpět), mamka zůstala venku a dovnitř se mnou šla babička. Tak sem tak chtěla svoji mamku, ale neměla odvahu, strááášně jsem plakala bolestí, jak mi jej trhala, v té době se ještě nedávaly oblbováky :-) Už tady jsem potřebovala svoji mamku, tak moc. Dál už si jen pamatuji, jak mě bila, vlastně za všechno co jsem udělala, nedostávala jsem ale po zadku, bila mě po zádech, hlava nehlava. Tolikrát jsem tak brečela, až sem se zalikala. Vím, že i moje ségra byla bitá, hlavně tedy za školu, ale ta si to tak nepamatuje jako já tohle všehno. Byli jsme tři děti, jako takhle mi nic nechělo, oblečení pěkné, hračky taky, to si opravdu ztěžovat nemůžu, ale k čemu mi tohle všecho bylo? já potřebovala něco jiného, než jen hmotné věci. Co mi ještě opravdu utkvělo v hlavě, právě ty dárky, hračky, oblečení. Mamka vždy vše kupovala dvakrát, pro mě a pro ségru, jednu panenku růžovou a druhou modrou a co myslíte? komu vždy dala jako první na výběr? já to nebyla. Všechny panenky i hadříky jsem měla modré, i tohle jsem jako dítě opkala, chtěla jsem aspon jednou mít panenku taky růžovou, teď už to nevrátím bohužel. Pamutuji si i svoji první migrénu, bylo mi 11let, ten den sem dostala zase nářez, po zádech. Celou noc sem plakal, a bolestí, mlátila hlavou o zeď a i klečela na na zemi a modlila se, ano modlila se, ať ta bolest odejde. Rámo jsem se pak probudila už bez bolesti :-) 

Čas šel a já poznala svoji první lásku, tu největší, bylo mi 18let. Opravdu sem se zamilovala bezhlavě. Asi půl roku na to jsem odešla z domu a bydlela se svým přítelem, od té doby jsem tedy pryč od našich. Ale to je zase jiný příběh, který  vám možná taky někdy napíšu, protože je plný lásky i bolesti. 

 

Nyní mám jiného přítele, se kterým budeme za pár dní 6let. Máme dvě nádherné děti, holčičku téměř 5 let a chlapečka 2roky. Své děti miluju stejně, nikdy by mě ani nenapadlo, že bych dělala rozdíly. Už sem dospělá (36 ), mám svůj vlastní baráček, chlapa, nádherné děti, i moji sourozenci mají děti a to je jen další velký zklamání, které už nemůže překousnout. Prostě moje mamka moje děti nebere a já tohle nesu fakt špatně. Děti jsou moje vymodlené. Čekala jsem dlouhých 7 let, než se stal zázrak a já zjistila, že jsem těhotná, v ten den jsem šla ihned za svojí mamkou a strašně jí chtěla oznámit, že jsem těhotná, šla sem za ní do práce už i se svojí první fotečkou a ukázala jí ju. Řekla jen hmm  seš těhotná jo a odešla :-( nenechala sem si sebrat to moje velké štěstí, pak sem šla za tatkem, ten byl štastný ale nejvíc štastná  a přející byla moje ségra, začala ječet na celý barák, skákala a jásala :-) 

23.12.2011 se mi narodila akutním císařským řezem překrásná holčička Karolínka. Chtěla jsem pomoc v začátcích od mamky, v té době jsme chvílii bydleli u našich, nechala mě v tom a raději přespávala ceou dobu mého pobytu u ségry :-( Mojí holčičce bude 5let, má ráda babičku, jenže ona ještě nevnímá pořádně to odstrkování, to já jen vždy obrečím protože je  mi líto, jak odstrkuje moje děti, vždy jen slibuje jak si je vezmě na prázdniny, na víkend. Momentálně se s ní už asi měsíc nebavím, potřebovala jsem akutně pohlídat děti, protože jsme doma betonovali, vzala si je k sobě bez řečí, s tím, že já za nima jezdila každý den, byli tam od pátku, v neděli jsem tam přijela a moje děti byly vyhozené :-( ne od babičky, ale od chlapa mé ségry, od někoho, kdo má mnohem menší právo tam být než moje děti. Mamka tehdy jen seděla a s klide se dívala, jak balím svoje děti, já hrozně brečela, jak mi tohle mohli udělat, moje děti plakaly, že chtějí domů, slíbila sem jim, že už tam nemusejí. Od té doby tam nejezdíme vůbec, nezvedám skoro vůbec tel. mamce a opravdu jí tohle nikdy neodpustím. Moje OBE děti sou pro mě vším.Dýchala bych za ně, umřela bych pro mě.  

Máte i Vy zajímavý příběh, o který se chcete podělit? Napište ho.

Sdílejte:   | 
0

Diskuze k této stránce (21 příspěvků)

Pro přidání příspěvku je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.

kamca80, 30. 9. 2016, 10.40

Nemůžu říct, že by moje děti neměla vůbec ráda, ale prostě dává přednost dětem od ségry a i bráchy. Přitom moje děti ji mají tak rádi. Kdyby mohly byly by tam každý víkend. Jednou moje mamka řekla, že Sabinka (nejstarší vnučka, dcera ségry) je její první a jediná a že to se nikdy nezmění, jak mě tyhle slova utkvěla v hlavě taky to tak vypadá ale. Nejdražší dárky, holka si dělá co chce, protože ségra dovolí aby ji vychovávala podle sebe.

Minnie, 29. 9. 2016, 9.46

To mě mrzí, nechápu jak může máma mít jedno dítě (i později vnoučata) raději než druhé. Já nemám vztah s otcem a nikdy jsem neměla kdoví jaké city k němu, je mi tak nějak jedno on jako osoba, bohužel si rodiče člověk nevybere, dalo by se říct že tam chodím jen z povinnosti. Ale s mamkou mám vztah naprosto úžasný a i ségra. Nikdy rozíly nedělala, dostávaly jsme stejně dárků, sladkostí, všeho. Možná proto teď taky špatně nesu že konečně odešla od otce ale odstěhovala se do svého rodiště 100 km daleko a k nám přijede každý druhý víkend vždy na přespání, ale stejně je to málo když jsem já i dcery byly zvyklé vídat mamku skoro denně starší vždycky pláče že zase babičku 2 týdny neuvidí.

Katka, 30. 9. 2016, 9.21

Potřebujete v dospělém věku vidět matku každý den? To je nějaká forma závislosti a neodpoutanosti, ne? Nemyslím to nijak zle, jen že to taky není dobré, když už máte rodinu vlastní.

petrao, 30. 9. 2016, 12.58

Taky se vidam s rodiči jednou za 2 měsíce..třeba ma tri dny v kuse a myslim že díky tomu mame fajn vztah... Ze ty tři dny jsou tak akorát

Minnie, 1. 10. 2016, 19.54

A co je na tom špatného mít fajn vztah? Proč myslíte že to není dobré? I pro vnoučata je fajn kontakt s prarodiči. Vždyť dříve bylo vícegenerační bydlení úplně normální. A byla bych šťastná kdyby to moje dcery měly jednou taky tak a byly jsme spolu v hojném kontaktu i když už budou odstěhované. Které matce by bylo šumák že své, byť už dospělé, děti vidí jednou za uherský rok. Vídáme se takto často i s tchyní, bydlí na stejném sídlišti, a je to v pohodě. Já bohužel jednu svoji babičku nepoznala, druhou jsem vídala víkendy a prázdniny a dodnes mám pocit že jsem si ji v dětství moc neužila. Jak já jako dítě záviděla sestřenkám co bydlely na vesnici kousek od ní tak chci aby moje holky tento pocit neměly. Vy jste tu psala že s vaší matkou moc vřelé vztahy nemáte, to se to těžko vysvětluje. Ale že to má někdo jinak než vy přece neznamená, že to je špatně.

Katka, 1. 10. 2016, 20.01

Podle mě to není zdravý vztah mezi dospělými osobami ;o) Samozřejmě to neberu podle sebe, mě stačí rodiče vidět 1x měsíčně a další měsíc ty jejich řeči rozdýchávám. Ale můj manžel má s rodiči dobré vztahy a taky je nepotřebuje kontaktovat každý den. Dřív si lidé možná víc rozuměli, že matky vychovávaly stejně jako babičky. Teď se s naší rodinou neshodneme ani na výchově ani na jídelníčku, takže vzniká prostor pro spory, respektive nemáme žádné společné zájmy. Oni řeší jen materiálno a my s manželem jsme spíš na ty vztahy a přírodu.

Minnie, 1. 10. 2016, 20.10

Mě to přijde v pohodě, partnerovi taky a ostatní lidi neřešíme názory na jídlo, výchovu atd máme podobné tak je to ok. Problém je můj otec ale ten se nesnese s nikým. To vždycky rozdýchávám jeho kdyby bylo po mým tak se odstěhujem co nejdál a byl by klid.

Katka, 1. 10. 2016, 20.17

Však já vám to nerozmlouvám Taky bych si s rodiči raději rozuměla víc než míň, ale oni jsou prostě úplně jinde než já.

veru.veru, 30. 10. 2016, 21.56

Já byla s mojí maminkou každý den až do její smrti, bydlely jsme v jednom domě,každá ve svém,ale já jí milovala a ona mě. Takže řeči o tom,že je to divné jsou naopak divné pro mě.Každá to máme jinak a já Kamču chápu.

ppetaa27, 3. 10. 2016, 10.33

Taky se se svou mamkou vidam casto. Dokonce i za mou babickou jezdime i dvakrat tydne. Pritel babicky nema, tak je i pro nej takova babicka. Jede za ni klidne i sam jen tak na kafe a za mamkou chodim taky tak trikrar tydne

dasza, 25. 9. 2016, 17.54

Ja s matkou nikdy zadny vztaj nemela Me je to teda putna.pac mam svuj zivot a ona taky...nikdy sem nemela nakej splin.proste matka stala za houby.a tecka...vnoucata vidi obcas(1*za mesic) asi 2hodky..staci to...ja se nikomu nehodlam vnucovat..a delam si vse dle sveho..takze bych radila to neresit.smirit se s tim a hned budete veselejsi.pac takovej vztaj se nikdy neslepi

Katka, 27. 9. 2016, 10.45

Já si s matkou taky nerozumím a v mém okolí je takových žen spousta. Je to zvláštní, že by si teoreticky matka s dcerou měly být blízké, ale často to tak není. I já spíš držím ochrannou ruku nad synem než nad dcerou. Asi mě ten správný vztah matka/dcera nikdo nenaučil.

dasza, 27. 9. 2016, 13.19

Ja mam deti male.takze opecovavani jsou oba dva a sem zvedava jak to dopadne az budou vetsi;),

Katka, 27. 9. 2016, 13.27

Ano u dcery to bylo jiné než vyrostla...

Anna K., 25. 9. 2016, 15.27

to mně moc mrzí, zvláštní proč k Vám vaše maminka má takový vztah. Ono je všude něco, vtahy v rodině jsou hold složitá věc. Manžel má všechny sourozence nevlastní ale člověk by tam nepoznal rodíl. Kdyby mi to neřekli tak to nevím do ted. Je to hold o lidech celé. Věřím že Vás to trápí ale vy určitě budete úžasná maminka a vaše děti Vám to vynahradí

Kamila Pecharová, 24. 9. 2016, 22.38

Smutný příběh! Jak tu již bylo řečeno, jistě to má hlubší důvod, proč zrovna vás takto "odstrkuje".. Kartářkám nevěřím, psycholog by možná pomohl.. Ale je mi jasné, že mámu tam určitě nedostanete.. Přítelova rodina a prarodiče fungují normálně? Mohla byste mít podporu a hlídání pro děti alespoň u nich, i když z vlastní zkušenosti bych tchýni děti hlídat nedala, každá babička je ale jiná.. Já také nemám extra vztah se svou matkou, ale s dětmi to umí, hlídá je celkem často (převážně, pokud jdu s jedním synem k lékaři apod., snažím se toho nezneužívat) a ráda. V tom mám neskutečnou výhodu! Držte se, věřím, že přijde den kdy si to spolu vyříkáte a pochopíte...

kamca80, 24. 9. 2016, 20.06

všichni tři máme stejné rodiče, sama tomu nerozumím, sama jsem nyní maminkou a nedokážu si tohle vůbec představit, že bych se měla chovat stejně. Jinak tedy, jakoby něco tušila, v životě mi neřekla že mě má ráda. Dneska zase telefonovala s dcerou a po dceři vzkázala: vyřiď mamce, že ju mám ráda. Poprvé v životě, asi jsem to svým článkem přivolala, jinak si to nedokážu představit, ale necítím, že by to tak opravdu bylo, bohužel

Katka, 24. 9. 2016, 16.48

A ostatní vaši sourozenci mají stejného otce? Nějak jsem nepochopila, proč 2 mladší děti ráda má a prvorozenou dceru "odstrkuje" včetně jejich dětí.....ale to si asi klademe stejnou otázku.

kamca80, 24. 9. 2016, 12.53

děkuji, snažím se, abych nebyla taková jako je ona, jen sem zapomněla dodat, že k dětem od sestry i bráchy se chová jinak, od ségry jsou tam nonstop všechny víkendy i prázdniny

petrao, 24. 9. 2016, 20.52

To musí mít nějaký hlubší původ v její psychice....jestli o tom nejde mluvit s ní zkuste nějakou kartářku...pro svůj klid, třeba zjistíte co za tím je

Blankasiro, 24. 9. 2016, 12.13

Buďte silná.....bůhví proč se vaše maminka takhle chová, já bych jí tedy děti na víkend ani prázdniny radši nedávala, aby neměly podobné zážitky z dětství jako vy. Hlavně buďte lepší než ona, ať jsou vaše děti i vy štastné. Krásný víkend

Naši partneři

© 2013 - 2016 ProMaminky.cz | design and code by Werner Dweight