Láska mého života

zobrazeno 256×

Vložil(a): Zuzi, 20. 11. 2015 14.23

Vždy když jsem někde v nové společnosti, převážně v ženském kolektivu, probíráme práci, děti a především naše partnery :) …pochopitelně nejvíc se bavíme o tom, jak jsme se seznámili … ten první rok, kdy jsem poznala mého muže, byl vážně pohádkový, krásný a zábavný.

Byl to sled událostí a velikého štěstí.  Mé vyprávění baví zatím každého a celkem se u toho i dost smějí.

 Proto jsem se rozhodla říct můj příběh i Vám ….

V podstatě to už začalo v roce 2005…někdy během léta, jednoho víkendu, kdy jsem zase byla v práci a přemýšlela jsem, čím se zabavím (je to divné v práci hledat zábavu, ale má práce byla při střední škole na recepci ve firmě, kde největší šrumec byl ve všední dny, o víkendech tam byla vážně nuda, nikde nikdo, občas nějaký telefon, jinak – žádní kurýři, obchodní schůzky, nic. Sloužil se mnou jen jeden kolega - ostraha , ten den si kolega našel zábavu v podobě čtení a luštění křížovek.

Brouzdala jsem na internetu a říkala si, jak se asi baví moji spolužáci a kde tráví léto …měla jsem touhu někoho nového poznat a seznámit se…samotné někam do baru se mi nechtělo, většina mých přátel byla někde u moře, nebo mimo město. Založila jsem si tedy profil na seznamce. Seznamka automaticky hned vygenerovala během následujících dní inzerenty, kteří by se mi mohli podle mých kritérií líbit. Prvních 100 inzerátu jsem smazala….naráz…když byla nálada občas jsem si s někým vyšla. Kino, kafe, večeře…nikdy nešlo o víc než jednu schůzku, nikdy nešlo o nic citového nebo fyzického. Jen jsme si povídali a strávili spolu pár hodin...čím déle jsem měla profil na seznamce tím méně jsem tam chodila. S přicházejícím podzimem ani nebyl moc čas, čekala mě maturita a služeb v práci jsem měla víc a víc…

PROSINEC 2005

Přišel mi zajímavý mail, od jakéhosi Šafránka, hned na první pohled romantik,  podle toho co psal a jakým způsobem email napsal – romantika s velikým R :D …vůbec mě nezaujal, řekla jsem si, že to je jen další chlap co tohle píše dalším x holkám a oblbuje jim hlavu…

LEDEN 2006

Nevím jak, ale Šafránek se mi mailem naboural do hlavy, prohlížím jeho fotky na profilu. Nelíbí se mi, ne, s ním se nechci setkat. Zavírám internet a odhlašuji se. Ani neuběhne 20minut a zapínám pc a přihlašuji se :D …opět otevírám fotky a znova si je prohlížím…Není zase tak ošklivý, vypadá mile…Vnitřní hlas mi říká ať mu napíši. Druhý hlas odněkud uvnitř mě mi říká ignoruj ho.

A už ťukám odpověď, pravda má odpověď je hodně stručná oproti jeho prvnímu mailu.

Píšu jen kdo jsem, kde zhruba bydlím, jakou barvu mám ráda a zvířata, něco málo o hudbě, bylo to jen pár vět. Ptám se ho na jeho nick, proč nemá vedle sebe tu pravou atd.

Ještě ten večer mi přišla opět dlouhá odpověď…kde mě zval na večeři: …“Přijmi prosím pozvánku na romantickou večeři... a třeba i při svíčkách...“  NE. Nechci. Nikam nepůjdu. Zase se ve mě perou ty dva hlasy, jeden je pro a druhý proti.  Po 3 dnech jsem Šafránkovi napsala…jednou větou jsem navrhla setkání na 12.1.2006  u obchodního centra Flora.  Říkala jsem si, pokud napíše, že nemůže, další termín nenavrhnu.

Ještě ten den o půlnoci přišel zase dlouhý mail, s jásající odpovědí, že se těší a že to pro něj bude nejhezčí dárek a prý ať hádám k čemu a že je určitě osudové, že jsem navrhla právě jeho den narozenin. S jeho zase šíleně romantického mailu se mi udělalo akorát špatně. Ježiši já nesnáším tuhle slaďárnu…:D

Na večeři jsem šla, donesl pugét nádherných růží. Potom byla i další schůzka, pořád jsem si říkala, že se chvilku můžeme vídat a pak to rozpustím…nebyl ošklivý, byl celkem příjemný, zábavný, ale já se tomu pořád bránila…

Byla to už několikátá schůzka a já byl připravená mu říct, že se dál vídat nebudeme, že nechci vztah, že mě asi nepřitahuje tak jak bych chtěla…vlastně já sama nevím, co chci. Nikdy jsem nebyla takhle nerozhodná!

Nešlo to, neřekla jsem mu, že se nebudeme dál vídat, ten večer mě vzal do divadla na Cimrmany (na lístky se stála fronta od brzkých ranních hodin!) a navíc mi donesl obraz, ne obrázek, ale veliký obraz, který svou rozlohou zabral celý prostor na zadních sedačkách v autě. Byl to ten obraz, který jsem v sobotu ukázala v krámku, jen jsem se zmínila, že je celkem hezký! Byly na něm tulipány  :D

Bylo mi těžko, měla jsem výčitky, že ho takhle zneužívám, že s ním vlastně nechci být a nejsem schopná mu to říct…

Byla jsem srab a nakonec jsem mu poslala sms, že se nebudeme dál vídat, nesnášela jsem, když někdo takhle řešil vztahy, přes sms, ale nemohla jsem si pomoct. Odepsal mi krásnou dlouhou sms- ostatně on asi ani krátce psát neumí :D , jak ho to mrzí a že je škoda, že nepřeskočila pomyslná jiskra i z mé strany a že ať se ozvu, když se budu chtít sejít, že mě rád uvidí a přeje mi v životě jen to dobré – atd.

Oddychla jsem si, že to šlo tak snadno. Následující dny jsem klid vůbec neměla, zase se ve mně hádaly ty dva hlasy: „Jsi blbá, proč si ho nechala jít?“ „Udělala jsi správně, kdo ví co je ve skutečnosti zač, určitě to byla jen velká přetvářka“

Nedalo mi to, za necelých 14 dní jsem ho pozvala na kafe: „Ahoj Šafránku, příští středu si jdu kupovat boty na ples, co kdybychom se potkali v kavárně v OC Anděl na Smíchově?“

Nejen, že jsme zašli na kafe, koupil mi i ty boty na ples, povídal mi o zájezdu do Keni, kam se chystá v březnu a že prý když miluju žirafy, měla bych se k němu přidat, už se mi o zájezdu zmiňoval před tím v emailu, ale já na to nereagovala. Že prý mě zve. Na takový malý výlet. V březnu. No já rozhodně nepojedu…zase ty hlasy :D

Po 14. únoru, mě a mou kamarádku vezl z hor, mamce jsem poslala sms, že se vrátím domů v neděli, zůstala jsem u něj přes noc. Ke konci února byl maturitní ples, kam jsem ho už automaticky pozvala, najednou jsem si říkala, že to s ním zkusím. Nevím už, kdy přesně se to stalo, ale v Březnu jsem na dovolenou s ním jela, ve škole jsem nahlásila angínu, jelikož v maturitním ročníku by mě třídní neuvolnila, navíc jsem měla vysokou absenci kvůli práci a bylo by vážně divné, že já co musím chodit do práce, abych se uživila, poletím někam do Afriky :D každopádně do letadla jsem nastupovala zamilovaná až po uši do Šafránka!

Rozhodně to nebyl ten rok poslední výlet za hranice. Celý rok jsem si připadal jako v pohádce, neskutečně mě rozmazloval a zahrnoval dárečky, choval se jako pravý gentleman, takový skoro pan Darcy (mimochodem Pýcha a předsudek byl film na který jsme šli spolu do kina, moc jsme si ten film oblíbili) A nejlepší cesta byla ta svatební…ještě toho roku v září jsme se vzali. Všechno bylo ten rok úžasné a krásné ! A já na to moc ráda vzpomínám.

A víte co? V lednu oslavíme 10 let, máme dvě krásné děti, 1 větší krizi za sebou a společnou cestu jdeme dál J

Máte i Vy zajímavý příběh, o který se chcete podělit? Napište ho.

Sdílejte:   | 
6

Diskuze k této stránce (12 příspěvků)

Pro přidání příspěvku je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.

kamca80, 11. 2. 2016, 9.22

Hezky příběh, moc pěkně se četl

mckvak, 7. 12. 2015, 21.15

HEzke

Minnie, 27. 11. 2015, 20.29

Moc pěkné

inglulie2, 22. 11. 2015, 19.35

Trochu si Vás ze začátku koupil, mi připadá )

Zuzi, 22. 11. 2015, 19.42

právě že vůbec...na jeho dárky jsem nebrala ohled...a nebylo to to rozhodující, proč jsem s ním zůstala..pravda, v té době se mu dařilo, byl víc připenězích než já, ale peníze pro mě vážně nejsou všechno...mimochodem na tu Keňu měl našetřenou a původně místo mě měla jet jiná slečna...psala jsem, že šlo o sled událostí a štěstí ale občas si z něj dělám legraci, že si mě pořád snažil koupit

inglulie2, 23. 11. 2015, 10.55

Ja to myslela hezky ) je dobre ze se snazik.

benca, 22. 11. 2015, 9.06

laska je laska

DenisaC, 22. 11. 2015, 8.33

Hezke cim Vas nakonec okouzlil?

Zuzi, 22. 11. 2015, 10.26

Asi tim klidem a pocitem bezpeci co jsem v jeho pritomnosti citila ....ale to po par schuzek nezjistite dokud s tim clovekem nejste delsi cas. Navic my jsme s manzele strasne rozdilny, presto spolu zazivame krasne spolecne chvilky a taky ma desne moc velikej smysl pro humor a ten smich - mozna ze to byl ten smich....Ta veselost

Katka, 20. 11. 2015, 18.52

Romantické ;o)

odlumpika

odlumpika, 20. 11. 2015, 14.59

Moc hezký příběh Opravdu jako z pohádky ... btw cestu do Keni bych si taky nechala líbit, tak kdybyste příště měli volno v kufru jsem malá a skladná

Zuzi, 20. 11. 2015, 15.35

:D Díky, to byla naše nejvzdálenější cesta ... a pravda je, že na to moc rádi vzpomínáme

Naši partneři

© 2013 - 2016 ProMaminky.cz | design and code by Werner Dweight