Jak prezit tehotensti z muzem

zobrazeno 291×

Vložil(a): luciusmius, 21. 6. 2015 8.52

Dobry den, jmenuji se Lucie a s mim pritelem jsme tri roky. Koupili jsme si spolecne byt, tak pro nas dalsim logickym krokem bylo poridit si rodinu. I kdyz jsem to tak asi videla jen ja. Ze ma pritel jeste jeden uver jsem vedela a jeho tvrzeni " jeste pockame nez ho zplatim." vidim dnes velmi rozumne. Bohuzel v te dobe me prepadl nejaky matersky pud ci co a ja jsem proste miminko chtela a hotovo. Otehotnela jsem. No nic uz, i z jeho uverem jsme na tom relativne dobre. Zadna slava, ale vyjdeme. Jenomze mam pocit, ze co jsem prisla do jineho stavu, je vse spatne. Ze zacatku kazde novopecene mamince je porad spatne, zvraci...... Nemohla jsem ani vstat z postele jak mi bylo zle. To trvalo tak tri tydny. Vzala jsem si dokonce poprve v zivote neschopenku. Pritel videl, ze mi neni dobre, tak byl fajn, pomahal neremcal, kdyz nebylo uvarino ani uklizeno nebo kdyz jsem prospala cele dny. Ale pak se mi udelalo relativne dobre. Dokonce jsem se vratila do prace. Delala jsem pokladni v supermarkete, takze kazdy kdo tuhe praci zna, se divil. Ale co, kdyz me ani mimcu nic neni nebudu porad sedet doma ze. Pak zacal kazdy rikat, ze je normalni a pro nas (me a miminko) dobre delat vsechno a to byl konec. Ja vim, ze celych devet mesicu nemuzu lezet. Tomu rozumim a popravde ani bych to nevydrzela. Jsem akcni clovek. Ale chodila jsem na dvanactihodinove smeny a mela kratky dlouhy tyden (dva dny pracovni pak cely zbytek tydne volno a pak opacne). byla jsem casto hodne unavena a prepracovana a cim jsem byla ve  vyzsim stadiu gravidity, tim to bylo horsi. Doma musi byt naklizino, navarino.... vim ze je to normalni vec. ale kdyz jsem teda tehotna, misto toho abych ve volne dny odpocivala, litala jsem z prachovkou a vareckou z mista na misto. bylo neco potreba zaridit ve meste nebo na uradech? Neni problem. "Ses prece doma doma a ja prijdu v pul pate, vyrid to." Nebo pan tvorstva prijde domu, lehne si k pocitaci do postele nebo do vany. Aobed chce samozrejme donest nebo udelat cajicek.....  On byl v praci on je preci unaveny. Pak mi zacali natekat nohy. Hodne. Kazdy mi rikal udelej si lazen, to ti pomuze. zdycky jsem kyvala jako ze jo delam, ale kdy si ji mam delat. a kdyz jsem si postezovala" boze ja mam zas otekly nohy" odpovedi mi bylo " mas si delat ut lazen jak ti vsichni rikaji." Noseni tasek. To prece zvladnes, Kdyz jsme sami. Kdyz jdem po meste, "dej mi to, ja ti to vezmu." at nevypadam blbe ze necham tehotnou tahat tasky..... . A k tomu vsemu se pridavaji nase rodiny. Co rekne jeho rodina, to plati a pres to nejede vlak. " Nemela bys jist ty jahody, dite muze mit koprivku, pak az budes kojit, tak uz vubec nee. Nebo my jsme pracovali taky doposledka a nikdo se na nic neptal...." Pritel se toho vzdycky chytne a ja to mam na taliri porad.  Jeho sestra zadne deti nema, ale rozumy taha z rukavu. "Oni to preci pisou na internetu. Ona to to rikala tamta, ona deti ma tak uz vi ne?"  jeho bratrovi se ted narodilo miminko. Pritel by dlouho v praci a kdyz prisel vikend, volala novopecena maminka at nejezdime, za malej ma zloutenku a ona je strasne unavena. To vse jsem pochopila ale kdyz jsem pritelove mamince trikrat musela rict aby nas vzali k novym rodicum(nemame auto), pripadala jsem si ze se doprosuju. Oni tam mimochodem uz byli nekolikrat a jeste se chlubili fotkama. Me i pritele to samozrejme strasne mrzelo. Nakonec to skoncilo, tak ze nas tam vzala jeho sestra z pritelem, ale ten vikend byl muj bratr konecne doma u rodicu. meli jsme mu predavat dar k narozeninam (mesic domluvena akce.) Najednou prisla pritelova sestra k nam, ze se jedou podivat na mimco. Jenze shodou okolnosti doslo k nedorozumneni a shodli jsme se na stejny vikend. Ja jsem samozrjme chtela jet za bratrem. To dite uvidim jeste stokrat ale bratrovi darek k narozeninam muzu dat jednou rocne, buh vi kdy se tak sejdem. No nic, odjezd za miminkem se odlozil na dalsi den s tim ze pritelova sestra je strasne nastvana. pritel to se zacal resit pred mimi rodici, kterych se situace samozrejme hrozne dotkla, ze to vypada ze nam narusili plany a ze jsme tam nemuseli jezdit nikdo nas nenutil. I pres moje vysvetlovani, ze resit to pred mimi rodici nebylo vhodne byl jsem ta spatna ja, ze jsem strasne urazena, ze jsem strasne vztahovacna.  Kdyz jsme vpredvecer odjeli od mich rodicu volala moje mamka ze je nastvana ze jsme odjeli, ze jsme mohli jet rano.... Pripadam si jako mezi mlynskyma kamenama. Pred chvili jsem vstavala tim stylem, ze muj pritel prudce odhrnul zaclonu a a kolejnicky na garnyzi me probudili leknutim." Kam jsem mu dala praconi bryle (jel jeste posekat se symi rodici zahradku.) a kdyz je nemuzu najit podej mi ty rybarsky." Hodila jsem je z balkonu on je nechytil. Odpoved mi byla "No dik teda." Ja vim, ze jsou to prkotiny a ze lidi maji mnohem vetsi problemy, proto si obcas pripadam strasne malicherna a nevdecna. Cekam dite a nevim jestli ho chci. Chci rict na mimco se tesim, ale uz nejak zacinam mit dost vseho okolo. Mam ctrnact dni do porodu, tak si ozna nektery veci moc beru, nebo jsem nekde cetla o predporodni depresi je mozne ze je to tim. Ja nevim. Mam jen pocit ze delam vsechno spatne a ze je vsechno moje vina.Vim, ze nejse andilek. Vyjit se mnou je normalne tezke a ted kdyz jsem tehotnajsem naladova az hruza. Chtela bych vas mile maminky poprosit o vas nazor na celou situaci. Nekoho neobektivniho, kdo se nepriklani ani k jedne strane. Omlouvam se za tak obsahly text a moc dekuji za odpovedi. 

Máte i Vy zajímavý příběh, o který se chcete podělit? Napište ho.

Sdílejte:   | 
1

Diskuze k této stránce (8 příspěvků)

Pro přidání příspěvku je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.

Minnie, 25. 11. 2015, 17.26

Vy byste měla mít svatozář, já bych s takovým chlapem dlouho nevydržela

Itany, 23. 9. 2015, 21.03

No doufám že už je líp...z deníčku je mi ouzko:( Taky nemám každý den buhví jak navařeno a naklizeno...ale s detmi za zad...tohle neřeším:)

Estrela113, 7. 7. 2015, 22.43

Upřímně si myslím, že je na čase, abyste byla více sobecká, více si užila konec těhotenství, užívala si miminka, odpočívala a nad tyto maličkosti se přenesla. Uvařeno? Uklizeno? Vyžehleno? to nejsou priority. Okolí by mělo být vůči vaši osobě vstřícnější, tolerantnější. Na druhou stranu hrát si na hrdinku taky nemá cenu, čím víc toho zvládnete, tím víc se toho po vás bude chtít. S přítelem bych si promluvila, v klidu bez výčitek ... někdy je upřímnost ta nejlepší cesta.

hellova, 30. 6. 2015, 12.23

Muž se do toho sám nevpraví. A Vy musíte zrušit své špatné svědomí z neuklizeného bytu a studené večeře. Přítel má pomoct, vždyť těhotenství a miminko je strašný zápřah! Držím pěsti.

Alexandra, 28. 6. 2015, 23.28

A nevešlo se mi do mé odpovědi to hlavní... Vy buďte v pohodě. Uvnitř. Ať je i miminko spokojené. Soustřeďte se na to, že za chvilku bude mezi vámi. Ono se tho hodně změní příchodem miminka... pro Vás i pro okolí. Sama přestanete spoustu věcí řešit. Mateřství je nádherné "poslání a dar", tak si ho nenechte zkazit. Ničím. Přeju, abyste byla Vy v pohodě... to ostatní přijde.

Alexandra, 28. 6. 2015, 23.24

Když to tak čtu, nemáte to opravdu zrovna snadné.. Je zvláštní, že na začátku Vašeho těhotenství byl v pohodě, ve druhém trimestru bych brala, že třeba poleví (když se Vám udělalo dobře), ale ten třetí je nejnáročnější a také rostě bříško a těhotenství je prostě vidět, tak to z psychologického hlediska opět okolí "svádí" k tomu brát na těhotnou ohled.. Možná je přítel také trochu nervózní z blížícího se porodu a nové situace, ale nepřizná to. Vypadá to, že bude chtít zodpovědnost hodit na Vás... Promluvila bych s ním. Asi bych na to šla trochu takticky. Odhadněte, co by tak asi chtěl slyšet.. že si uvědomujete, že to s Vámi teď nemá jednoduché, že máte svoje nálady, že po něm chcete teď hodně (to nevadí, že s tím nebudete úplně souhlasit).. trochu si nasypejte popel na hlavu, ale jen lehce. Kdyby začal přisazovat, tak se nepohádejte, ale zase ať toho na Vás nenahází nějak moc. Trochu prostě zahrajte na mužskou ješitnost (chtěla bych Ti vždycky uvařit něco dobrýho, abys byl spokojenej a vim, že to vždycky nevyjde, protože se zrovna necejtím nejlíp.. ale neboj, brzy se nám narodí miminko a AŽ SE SEHRAJEME, bude to zase dobry..). Přesměrovala bych to na to, co bude, aby se nesoustředil na to, co je / není teď. Navíc tím, "až se sehrajeme" rovnou upozorňujete na to, že to nebude hned po porodu. Poproste ho o trpělivost.. Myslím, že k tomu, že ho potřebujete, asi musí dojít on sám ve své hlavě.. že je zkrátka "nepostradatelný" Nemusí to pomoct, ale nemělo by se nic pokazit.

Katka, 23. 6. 2015, 15.44

Taky bych si s přítelem zkusila promluvit, určitě přecitlivější jste, ale ani on není bez chyby. Po porodu budete potřebovat jeho podporu a pomoc, tak snad to stihnete urovnat a přivítat dítě s úsměvem. Hodně štěstí!

mckvak, 22. 6. 2015, 6.58

To ja mam obcas ted ten pocit Protoze mojemu jde kupodivu s malou vicemene vsechno dobre, ma na to ten spravny cit, a ja jsem obcas moc nervozni, kdyz place a ja nemuzu najit duvod a podobne. nastesti uz to neresim, on mi porad rika ze jse skvela mama, a ze si nejake pocity nemam pripoustet. Takze myslim ze u vas je dobre si sednout a v klidu si zkusit promluvit. Rict mu co vas trapi, co byste chtela zmenit. chvilku pro sebe. Nebat se, byt durazna, jde o zdravi vaseho miminka predevsim (ja mela priserne stresy v praci pred porodem).

Naši partneři

© 2013 - 2016 ProMaminky.cz | design and code by Werner Dweight