Zkušenost z nemocnice

Poslední dobou tu hodně pročítám vaše příběhy, tak jsem se rozhodla svěřit se s tím mým. Vše začalo 9.den po porodu mé dcery, byla to moje třetí sekce. Ten den odpoledne mě začalo pobolívat v podbřišku, říkám si "jsi po třetí sekci, co bys chtěla, to bude dobré" mamka dokonce říkala, že to budou "větry". Šla jsem brzy spát, ale nelepšilo se to, ba naopak, skoro jsem nemohla spát. Ráno jsem nakojila dcerku,vzbudila manžela a řekla ať mě zaveze k mé gynekoložce, že to šíleně bolí a chci mít jistotu,že je vše ok. Dr mě vzala hned, i když jsem nebyla objednaná. Udělala mi UTZ, závěr byl krevní sraženina po sekci. Vysvětlila mi,že se to někdy stane a že musím na reoperaci, že mi rozruší jizvu, sraženinu vyjmou a za 2 dny jsem doma. Tak jsem zavolala mamce, jestli si může vzít volno a pohlídat maličkou. "Naštěstí" jsem přikrmovala, takže to nebyl až takový problém, doma jsem si sbalila věci, nakojila malou a jeli jsme. Ovšem v porodnici si pan dr přečetl zprávu od mé dr a moc se na to netvářil, udělal UTZ a že tam nic takového nevidí a že po gyn stránce je vše v pořádku a že to bude slepák a napsal mi žádanku na chirurgii. Tak jsme šli na chirurgii. Tam jsem čekala skoro 4 hod v bolestech než vůbec přijdu na řadu. První slova chirurga byla,že slepák sice může mít kdykoliv kdokoliv,ale že 10 dnů po komplikované sekci je to dost divné. Říkám,že proto jsem taky šla prve na gyndu. Vyšetřil mě, vzal krev, moč a poslal na rentgen, opět nekonečné čekání, protože přece nejsem akutní případ, z rentgenu prý není patrné co to je, takže na UTZ, tam mi dr řekla,že nějaké změny tam jsou, ale že mám slepé střevo tak blízko vaječníku, že nepozná jestli slepák nebo vaječník. Začínala jsem být zoufalá, přehazovali si mě jako horký brambor, že mám doma novorozence nikoho nezajímalo. Nakonec,že teda udělají CT. Závěr zněl, že ani poct neví... Chirurg neustále konzultoval s gynegologem,který si tvrdě stál za svým, že je z gyn hlediska je vše v pořádku, mimochodem to byl dr, který mi sekci dělal. A tak že se tedy do toho břicha podívají, na chirurgii, ale že pro jistotu bude přítomen i gynelolog. Do nemocnice jsme přijeli cca 8:30, tohle rozhodnutí padlo v 17:00. Že operovat mě budou ten večer, celý den jsem nic nejedla takže no problem. Následovalo předoperační, na sál jsem šla ve 20:00. Když jsem se ráno po narkóze probrala, přišel za mnou primář chirurgie a řekl,že slepé střevo bylo v pořádku, ale když už tam byli tak mi ho vzali. A že to byla ta krevní sraženina a srůsty po sekci. A taky,že mě převezou na gyndu, protože na chirurgii na vánoce slučují oddělení. Při prvním vstávání jsem omdlela bolestí, točila se mi hlava, dva dny jsem vůbec nebyla schopná si sama ani dojít na wc. A to ani nemluvím o aroganci PANA DOKTORA, který měl i následující dny službu a místo aby uznal svou chybu a třeba se i omluvit, při vizitách jsem od něj slýchala věty jako, no co by paní chtěla, když rodí jen přes břicho a že jsem přece musela počítat že budou komplikace. Domů mě pustili po 5 dnech, 2 dny před vánocemi. Ještě skoro 14 dní jsem nebyla schopná se postarat málem ani sama o sebe natož o dcerku, když jsem ji chtěla pochovat, musel mi ji někdo podat do náruče a pak ji zase položit :-( Dodnes nechápu, že je něco takového v našem zdravotnictví možné. A hlavně jak to, že nějaká obyčejná obvodní gynekoložka ( jak ji nazval dr v porodnici) poznala hned co mi je, dokonce jim to napsala do zprávy i s fotkou z uzt a celý špitál si mě přehatoval celý den jak horký brambor,aniž by někdo určil diagnózu!!!