Posedlost krásou

zobrazeno 171×

Vložil(a): Cherrynka, 31. 1. 2016 12.05

Když jsem v pubertě na obličeji uviděla první pupínek, úplně jsem se zhrozila. Nikdy jsem na pupínky netrpěla a vždy jsem měla krásnou, jemnou, porcelánovou pleť, kterou mi všechny holky záviděly. A nejenom ony. Ale i kluci závistivě koukali, že mám pleť bez dokonalostí, zatímco oni měli pupínek vedle pupínku.

A proto jakmile se udělal mě, nechtěla jsem, aby má pověst krásky pohasla, tak jsem raději ten den nešla s kamarády ven a „léčila“ jsem se doma. Zamířila jsem do koupelny, kde jsem vymetla mamce kosmetickou taštičku, ze které jsem na sebe namazala kde co. A jak jsem tak hledala, narazila jsem i na krém proti vráskám. Držela jsem ho v ruce a němě na něj zírala. Co kdybych ten krém začala používat? Bylo mi skoro sedmnáct a já už měla za to, že je nejvyšší čas používat protivráskové krémy. Samozřejmě, že to byl omyl, ale já chtěla stále platit ta tu Krásku, jak mě někdo přezdíval. Vymačkala jsem z tubičky množství krému a ihned jsem ho nanesla na oční víčka i pod oči. Samozřejmě, že jsem ho použila špatně a začaly mě nesnesitelně pálit oči. Slzela jsem, oči jsem měla rudé, ale bylo mi to jedno. Přeci pro krásu se trpí! Po deseti minutách štípání ustalo a já se zaměřila opět a svůj pupínek. Násilně jsem se ho zbavila a potom jsem ho vhodně ošetřila. Byla jsem spokojená, že až se druhý den probudím, budu to zase já, bez pupínku.

Jenže jsem se škaredě spletla. Druhý den jsem měla místo pupínku strup a okolí očí jsem měla posetou jakousi krupičkou. Zpanikařila jsem a začala jsem na sebe mazat všechno možné, co jsem v koupelně našla. Samozřejmě, že jsem nakonec nezapomněla použít krycí krém, abych nedokonalosti zamaskovala. Podařilo se mi to perfektně a já mohla jít v klidu do školy.

A tam se dostalo všechno napovrch. Holky se mi smály, že používám make-up, kvůli tomu, že mám akné a vrásky. Celá jsem zrudla a běžela jsem na záchod, kde jsem make-up smyla. Bohužel jsem ho drhla tam silně, že jsem měla zarudlý obličej a navíc jsem si rozdráždila ošetřený pupínek, který začal krvácet. Klela jsem a nadávala a nic lepšího mě nenapadlo, že jednoduše půjdu domů a vše řeknu mamce, co mě trápí a čekala jsem u ní zastání a pochopení. Ale ta mě spíš vynadala. Prý to k dospívání patří, a že v budoucnu těch pupínků budu mít ještě spoustu. To snad ne! Ať si má pupínky kde kdo, já je mít prostě nesmím a tak jsem poprosila mamku, aby mi koupila vitamíny pro pleť, co propagují v televizi. Naštěstí souhlasila a mě se ulevilo. Jenže to bych nebyla já, abych nepoprosila starší kamarádku, sousedku, aby mi koupila ještě jedny jiné, aby to mělo co největší účinek. Do dvou hodin jsem měla dvoje balení vitamínů pro pleť a k tomu navíc rybí olej v kapslích. Prý je přírodní a působí dobře na imunitu. To je dobře, to účinky léků jen podpoří a já budu do týdne bez nedokonalostí.

Když se ani po deseti dnech zlepšení nedostavilo, dokonce se mi dělalo více pupínků, tak jsem panikařila a hned jsem je mačkala ve snaze, že zmizí. Jenže e mi po nich dělaly jizvičky. Nic mi nepomáhalo, ani krémy ani léky. A tak jsem si sama od sebe zvýšila dávkování na dvojnásobek.

Bylo zrovna ráno a já jsem se chystala do školy. Vstala jsem, udělala jsem si čaj a z pokoje jsem si vzala celkem pět pilulek. Jen rybí olej a dvě z každého balení léků pro krásnou pleť. Prvních deset minut jsem byla v pořádku a cítila se sebevědomě a zodpovědně, že se o sebe starám, ale po uplynutí deseti minut se mi udělalo špatně a začala mě bolet hlava. Vůbec by mě nenapadlo, že jsem si léků vzala moc, a tak jsem si navíc vzala prášek proti bolesti s vědomím, že mě přestane bolet hlava a udělá se mi dobře. Jenže to jsem udělala velkou chybu. Po dalším, šestém léku to moje tělo nezvládlo a já začala po chvíli pociťovat křeče v břiše a velkou bolest žaludku. Doma nikdo nebyl a tak jsem popadla mobil a zavolala jsem mamce do práce. Naštěstí telefon vzala hned a já se jí se vším svěřila. Asi si musela myslet, že jsem se zbláznila, do sebe cpát tolik léků, a proto okamžitě přijela za mnou. Našla mě stočenou do klubíčka na sedačce a já brečela, protože mi bylo neuvěřitelně špatně a bolelo mě břicho. Naštěstí mamka byla tak pohotová, že do mě nalila vodu se solí a já začala vzápětí zvracet. Bylo mi stále špatně a tak mamce nic jiného nezbylo, než zavolat rychlou záchrannou službu, protože nevěděla, co dvojité dávkování léků dokáže. Navíc jsem je jedla nalačno a to byl ještě větší problém. Měly se brát zásadně po jídle.

V nemocnici jsem si poležela jeden den, kde jsem měla kapačky a taky jsem dostala taktně vynadáno od lékaře. Já věděla moc dobře, že dávkování se má dodržovat, jenže já chtěla účinky zvýšit a zrychlit. Samozřejmě, že takhle to nefunguje, spíš než užitek vám to přinese potíže, stejně jako mě. Když mě potom pustili z nemocnice, musela jsem navštívit psychologa a přestat brát veškeré vitamíny.

Bylo to pro mě těžké, protože jsem chtěla být krásná a měla jsem nutkání léky stále brát. Jednoduše řečeno, byla jsem na nich asi závislá, podle psychologa bych se měla vzdát posedlosti krásou. Ale jak? Každá žena chce být krásná bez ohledu na její věk. A když jsem nemohla mít dokonalou pleť, chtěla jsem mít dokonalé tělo. Alespoň něco. Začala jsem cvičit a jíst zdravě. Mamka měla strach, že zase „spadnu“ do nějaké posedlosti dokonalostí, ale já se hlídala. Ano, cvičila jsem vážně hodně, ale dodržovala jsem správnou stravu. A i když jsem na obličeji pár pupínků měla, kochala jsem se alespoň krásnou pevnou postavou. A zase jsem byla středem pozornosti. Přesně tak, jak to mám ráda. A tak to bylo, dokud jsem neodmaturovala a nenašla si partnera. A protože jsem byla zamilovaná, neměla jsem dost času na cvičení a ani zobíráním se o moji pleť, se vším jsem skoncovala. Vždyť on miluje mě, ne jen moje tělo a vzhled. Miluje mě proto, jaká jsem a taky mi to tak stále opakoval a opakuje. Ani jsem nevěděla, jakou sílu má láska a že právě ona mě vyléčila z posedlosti. 

Máte i Vy zajímavý příběh, o který se chcete podělit? Napište ho.

Sdílejte:   | 
0

Diskuze k této stránce (9 příspěvků)

Pro přidání příspěvku je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.

Zuzka Čtvrtečková, 11. 3. 2016, 22.39

Zajímavé, kam až může vést posedlost

Petra Schoberová, 15. 2. 2016, 7.42

at zije puberta

snany, 5. 2. 2016, 15.50

Šílený příběh s dobrým koncem. Láska je lék na všechny neduhy a problémy.

ppetaa27, 3. 2. 2016, 18.47

Nestrastee s pupinkama po tricitce sakriis v puberte jsem je nemela, tak je nechci ani potom

Katka, 14. 2. 2016, 21.09

A my je snad chtěly?

dasza, 1. 2. 2016, 9.47

Smarjaaaa..hlavne ze to dobre popadlo....a z pupinku teda taky silim..a bohuz jich mam po detexh cosi hodne

Katka, 1. 2. 2016, 12.07

Taky mám akné horší po třicítce než v dospívání

Itany, 14. 2. 2016, 21.04

Ja taky:( rikam ze zacinam dalsi vlnu puberty:)

Katka, 31. 1. 2016, 18.29

To je teda hororový příběh

Naši partneři

© 2013 - 2016 ProMaminky.cz | design and code by Werner Dweight