500 m naboso

zobrazeno 1283×

Vložil(a): Katka, 5. 6. 2016 17.50

Ráda bych se s vámi podělila o naše dnešní zážitky s první delší chůzí naboso. Vypravili jsme se s dětmi na výlet do okolí našeho města a řekli jsme si, že už konečně přestaneme o chůzi naboso jen mluvit a číst, ale že si ji i vyzkoušíme v praxi. Zuli jsme se a první vjem byl velmi příjemný, teplý písek. Po pár metrech písek skončil a převažovala půda a kamínky, no trošku změna k horšímu, ale jdeme dál. Po hrubších kouscích hlíny navazoval pás nízké trávy, jéé to je bezva. Zatím stále všichni bosí a statečně pokračujeme. Po mírném kopečku, rovince, prudším kopci, začíná lehké klesání a pod nohama nám přituhuje - rozdrolená cihla. Očima si vybíráme schůdnější plochy, pak se objeví betové bloky, v nichž jsou zalité malé oblázky, zase zrychlíme. Ale jen na chvíli, přibude drobného štěrku a občas se kamínek zapínechne do chodila a pár kroků trvá než odpadne, masáž se stává stále nepříjemnější. Syn se obouvá, dcera hudruje, v obouvání jí nebráním, ale když se zmíním, že ona by právě na tu svoji oslabenou klenbu stimulaci potřebovala, tak statečně pokračuje. Manžel na nás zdálky volá, že máme přejít ke kraji, je tam vrstva suchého listí. Ze začátku plná klacků a bukvic, ale o pár metrů dál pochopím, proč je lepší jít tudy, vrstva se znásobuje a je tak měkkoučká. Vlévá se do mě pozitivní energie, mám radost, že metry úspěšně ubíhají a přestože je terén pro začátečníka opravdu členitý a oči říkají, že to nepůjde, tak nohy kupodivu šlapou bezproblémů dál. Klid lesa přeruší pláč. Copak? Ale to jen obutý syn pobíhal tak nešikovně, že zakopl a sedřel si koleno, loket i dlaň, teče krev, syn hysterčí. Před námi se objevuje hrubý štěrk a velké kameny, obouváme se. Uklidňuji syna, že strašidelnou krev doma umyji a kůži vydesinfikuji.

Mám v duši takový zvláštní klid, radost, motýly v břiše, možná se dostavila i malá euforie, že ta chůze naboso, fakt má něco do sebe a že si na ni člověk asi opravdu brzo zvykne a bude zvládat čím dál těžší terény. Jsem pyšná na svoje děti, které se té výzvy nezalekly a doufám, že i příště si boty dobrovolně vyzují ;o) Doma provedu slíbené ošetření synových „válečných zranění“ a s uspokojením zjišťuju, že naše nohy jsou jen lehce špinavé, nijak neporaněné, překvapí mě jen lehká únava. Není se čemu divit, do vyvažování se zapojily i moc nepoužívané hluboké stabilizační systémy trupu i svaly a úpony končetin. Klíště nemá nikdo, takže dnešní trasu podél lesa prohlašuji za bezpečnou a vhodnou pro příští masáž našich chodidel. Kdo pořád váháte, neváhejte. Vidíte, že zážitek to musel být opravdu intenzivní, když mě přiměl napsat slohovou práci ;o))

Máte i Vy zajímavý příběh, o který se chcete podělit? Napište ho.

Sdílejte:   | 
4

Diskuze k této stránce (27 příspěvků)

Pro přidání příspěvku je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.

Mygara

Mygara, 27. 2. 2017, 10.55

jste odvážná, já chodím bosa jen po písku

Fuga

Fuga, 1. 2. 2017, 8.29

úžasně popsaný zážitek, vy mě snad svými slohovymi prácemi zlákáte k tomu, abych zkusila naboso i ten les

rodinka, 30. 8. 2016, 9.50

Taky se snažíme chodit co nejvic naboso

mrkew, 17. 8. 2016, 11.37

S dcerou chodíme doma na zahradě pořád bosky a je to prima

Zdeňka S., 11. 8. 2016, 0.23

Jako děti jsme chodili pořád bosky a dcera jakmile se trošku oteplí o botách nechce ani slyšet.

louskacek2, 10. 8. 2016, 7.42

V přírodě určíte vyborna věc. Já obdivuji u nás ve městě boso nožce. Pac rozpáleny chodník v srdci města dle me na nohy není úplne to právě ořechove nenluve o bordelu v ulicich;) . My praktikuje na zahradě v lete a dceru jak na potvoru hned stipla vosa či včela. Ovšem má ploche nohy a na ty se chodit na boso přímo doporučuje tak chodíme naštěstí nadale i přes první nezdar

Katka, 27. 8. 2016, 9.27

Mě včera bodlo hovado. Naštěstí mě a né manžela, protože mě to moc neoteče ani nebolí, on by nechodil týden a noha by mu otekla do obřích rozměrů.

petrao, 4. 8. 2016, 10.55

Chodím doma po zahradě a v ulici, občas i do lesa vyjdu, ale zatím jen na pár metrů....

Katka, 27. 8. 2016, 9.28

zkuste délku postupně navyšovat, půjde to ;o) Já už jsem tak na kilometru určitě ;o)

Zuzi, 2. 8. 2016, 16.14

Ve velkoměstech jsem ještě úplně odvahu nenašla, ale jakmile zajedeme k našemu dědovi na Vysočinu (nebo kdekoliv v přírodě), boty většinou nazouváme pouze, když se jde do města, jinak já i děti a včetně dědy - všichni běháme bosy...jediný kdo k tomu nepřišel na chuť je můj manžel...ale třeba i on jednou pochopí tu radost z bosých nohou

snany, 7. 6. 2016, 15.14

Jsem lapena, musím to také vyzkoušet. Jako malá, jsem chodila pořád boso, jednou jsem tak super běžela, zakopla o betonovou kostku na chodníku a přišla o nehet na noze ( malíčku). To mě neodradilo, ale pak jsem dospěla a obula boty:-)

Minnie, 7. 6. 2016, 9.44

Krásně napsané

Naši partneři

© 2013 - 2017 ProMaminky.cz | design and code by Werner Dweight