Přijetí role matky

zobrazeno 1417×

Vložil(a): Anna K., 28. 8. 2016 14.24

Interupce je v dnešní době považována za zcela běžnou věc. S toho jak o tom někteří lidé hovoří můžeme mít pocit, že ztrátu dítěte přirovnávají k návštěvě zubaře nebo praktického lékaře. Dle WHO je ročně předčasně ukončeno zhruba 46 milonů těhoteství. Skutečně tohle číslo musí být takhle veliké? Odkdy se člověk vlastně stává člověkem. Zrozením, početím? Je potrat skutečně vraždou? Některé matky se vymlouvají na finanční situaci, ale už nikdo nemyslí na ty páry kterým nepomůže ani IVF a které by s radostí vychovaly i to odložené dítě. Proč nechtěji darovat život. Zvláštní je když žena řekne mám ted dobrou práci, ted se to nehodí. Copak na takhle závážnou roli skutečně existuje vhodná doba?Na rodičovství se podle psychologů připravit nelze i když si myslíte že roli matky či otce zvládnete bez probému, dřívě či později se ve vaší mysli objeví myšlenka skutečně to zvládnu? Vychovat dítě? Pochybnosti vždycky budou at už velké nebo malé. Ve chvíli kdy uvidíme ty dvě čárky na těhotesnkém testu si musíme uvědomit, že zodpovídáme za život další osoby a naše sobectví musí jít zcela stranou. Musím tomu přizpůsobit celý svůj život. Počínaje stravou až po společenský život a to nemusí být pro všechny vždy jednoduché. Já své první dítě ''plánovala'' jestli se to tedy skutečně plánovat dá a nebo to záleží na nějaké vyšší moci ale i přesto, že člověk měl tenhle stav očekávat si uvědomuje jak složité to je. Každý jenom vidí to krásně kulatící se bříško, ale to že je Vám špatně, že trpíte pálením žáhy, bolestmi zad, otoky atd atd. za to vás už nikdo nepolituje. Skutečně je těhoteství nejkrásnějším obdobím v životě ženy? Nebo si jen prostě nahlas neumíme říct nic jiného a přiznat pravdu, že jsme už zažily i lepší chvilky než jsou neustále výkyvy nálad apod. Možná je už to tak zavedená fráze, že máme pocit že nás nic jiného při pomyšlení na své těhoteství ani nesmí napadnout. Setkala jsem se s pár ženami, které už měly starší děti a tvrdily, že pro ně bylo daleko jednodušší ty děti vychovat než je 9 měsícu nosit v bříšku. A jak jste na tom maminky byly vy? zvládly jste přiejtí této role bez problému nebo Vás doprovázely nepříjemne stavy, které Vás přinutily těhoteství ukončit?

Máte i Vy zajímavý příběh, o který se chcete podělit? Napište ho.

Sdílejte:   | 
1

Diskuze k této stránce (27 příspěvků)

Pro přidání příspěvku je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.

Mygara

Mygara, 23. 2. 2017, 13.51

těžké je obojí, ale pro mě je horší dítka vychovat

Aliisha

Aliisha, 10. 2. 2017, 21.55

Těhotenství super, šestinedělí peklo

Fuga

Fuga, 2. 2. 2017, 13.31

je težké mít miminko 9 měsíců v bříšku i ho vychvat. Já mám o ně strach pořád a težké a zodpovědné je oboje dvoje

ppetaa27, 6. 1. 2017, 21.56

Tehotenstvi je jeden z duvodu proc nechci druhe dite. Bylo to nejotravnejsich 9 mesicu myho zivota. Az na tvrdnuti bricha ke konci, mi nebylo nejak zle, otoky apod. Ale mela jsem hrozne velky bricho a jeste bylo leto a 30 stupnu. Vubec jsem si to obdobi neuzivala.

Anna K., 26. 1. 2017, 7.27

Tak to máme úplně stejný pocit..

Aliisha

Aliisha, 10. 2. 2017, 21.56

Já bych pupík klidně brala. Měla jsem obr břicho, ale nevadilo mi to

Anna K., 2. 11. 2016, 18.44

O porodu tady rači nebudu nic psát. To už by nebylo ke čtení :D

Leňulka, 5. 10. 2016, 9.58

Zatím úplně v pohodě těhotenství byla také pohoda, žádné nevolnosti, úplně príma se mi po tom stýská ještě teď po tom bříšku a pohodě porod byl také ok a zatím malou zvládám i když je to rebelka sice má jen 8měsíců ale nevydrží chvíli v klidu ani při jídle, to až začne běhat to se už vůbec nezastavíme zatím se jen plazí ale rychlostí blesku

kajaklara, 22. 9. 2016, 9.52

Těhotenství nebylo nijak hrozné. Pro mě byl katastrofou porod. Když to nešlo normálně, tak cs a od té chvíle nebylo nic tak jak jsem si představovala. Malého mi odvezli, jen kouknout jsem se na něj mohl a pak mi ho vozili na jídlo. Když jsem druhý den po cs ležela v posteli a koukala na toho drobečka, říkala jsem si no a tak mám dítě , a co teď? Kde je ta mateřská láska o které všichni mluví. Dlouho trvalo než jsem k Malému našla cestu. A to jsem se na něj tak těšila. Ještě že máme tolik času před sebou a tento nešikovný začátek si můžeme vynahradit

darzanka, 9. 9. 2016, 9.09

Těhotenství jsem brala trochu jako nutné zlo. První trimestr mi bylo strašně zle, do toho jsem začala krvácet a objevili mi hematom, takže jsem se bála, abych třeba nepotratila. A když tohle všechno přešlo, tak bolesti zad, kyčlí, prsou. Teď pomalu začínáme mluvit o druhém dítěti a kdyby to bylo na mě, tak si ho klidně porodím a vychovám, ale nejlépe bez úvodních devíti měsíců

Anna K., 9. 9. 2016, 19.53

Cítím to úplně stejně ale tomu se asi hold nevyhnem

Petra Schoberová, 8. 9. 2016, 13.17

U nás to byl stres od samého začatku, když jsem zjistila že jsem těhotná už to bylo 12+3 tt první se střídala radost ze strachem (prace,peníze atd atd).. Poté po genetice nám vyšlo 1:39 že bude mít maly Downuv syndrom, celkove i s odběrem choriovych klku jsme absolvovali genetiku,cukrovka, poté dvakrát spitál jednou kvuli bolestem bricha a vysokému tlaku poté skrz špatné ozvy, porod vyvolávany a špatný prubeh atd atd.. Ale snažila jsem se si každé kopnutí zblunknutí tlak užít jak se má .. Ono ve finále toto vše co bylo je uplně jedno hlavně že to naše mrně je v pořádku .. Bojuje a my bojujeme s ním.. Jinak co se týka potratu je to asi každého věc, když jsme se o mimi snažili a kamarádka šla na potrat nemohla sem najít slov, byla jsem z toho uplně nestastná.. Ale její vec....

mrkew, 7. 9. 2016, 17.40

Zadne komplikace jen pote boj s kojením

Naši partneři

© 2013 - 2017 ProMaminky.cz | design and code by Werner Dweight