Nekojíš?? Si špatná máma!!

první tři kluky jsem nekojila a jako špatná máma jsem se necítila,hnus velebnosti.

Ano, to jsou ty předsudky

Rozumim,je to na kazde mamine...

je to to nejlepší, ale spokojená máma je ještě o level víc a je lehké někoho soudit, když o tom ví prd

kdybyste kojila, tak zase uslyšíte otázky typu TY JEŠTĚ KOJÍŠ ? Nelíbí se mi maminky, které nechtějí kojit jen ze šprajcu, to mi přijde sobecké. Ale nemůžeme přece někoho soudit, když neznáme okolnosti, proč nekojí. To je jako odsuzování, že někdo byl na císařském řezu.

Plme chapu a rozumim.

I když kojím,neměla jsem ráda otázky typu ,,Kojíš?"Myslím,že je to každého věc a jedná se o intimní věc. Jasný,že o matkách,co říkají,že neměly mlíko a přitom pro kojení nic neudělaly a radši si zapálí,myslím svoje.

Take jsem nekojila tech par dni co to da se rict slo nestaln za rec. A vite co ja pro to delala prvni posledni a nic. Na reci ostatnim jsem nereagovala ale samozrejme to hodne mrzelo.

Nakonec to dopadlo tak, že jsem za 24 hodin odsála mléka dohromady na jednu dávku. Četla jsem diskuze na netu jak zvýšit laktaci, zkusila kde co, byla jsem zoufalá. Každou flašku co dostala um jsem obrečela. Říkala jsem si proč jiný kojí bez problémů a já musím do dcery cpát umělé sra*ky... Ano takhle jsem to brala. Navíc dcera trpěla na koliky a já z toho vinika Nutrilon a dodnes si za tím stojím. Fakt jsem byla psychicky na dně. V tom k nám přišel na návštěvu přítele kamarád a donesl mi kojící čaj, ať to zkusím. No a co jsem ho začala pít, tak mléka bylo víc a víc že postupně dcera dostala jednou moje mléko, jednou um až nakonec ve 3 měsících jsme se vrátily zpět k plnému kojení a dokonce přešla v pohodě z lahve na prso kojila jsem pak 3 roky a měsíc, odstavila jsem ji z důvodu dalšího těhotenství a bolestivých bradavek. Takže vím jak se maminky co jim to nejde cítí. U druhé dcery šlo všechno hladce, přisátí 15 minut po porodu, všechno super, bradavky už asi zvyklé takže nebolely a nepraskaly, no je jí 14 měsíců, kojím a asi dlouho ješté budu byla to velmi příjemná změna že šlo všechno bez problémú.

V mém okolí jsem bohužel spíš divná já že kojím ovšem většina nekojí z vyloženě sobeckých důvodů - ať můžu kouřit, ať po sunaru spí v noci dýl, ať nemusím vstávat a krmit jenom já, ať můžeme dát dítě co nejdřív na noc hlídat... A u některých vím že měly spoustu mléka, miminko sálo, všechno v pořádku a ony stejně ihned po návratu z porodnice strčily flašku s um. To mě pak mrzí za ty co by kojit tak moc chtěly, ale nemohou. Já po porodu první dcery měla problémy, kojit jsem byla rozhodnutá ať se déje co se děje. Při porodu měla v nosánku plodovou vodu takže okamžitě ji odnesly sestry na odsátí, zrovna ji umyly, změřily atd, pak teprve jsem ji dostala já. Byla ale napitá té plodovky tak se nepřisála. První přisání bylo až 4,5 hodiny po porodu, přisála se a pila, mlezivo jsem měla už od 5 měsíce těhotenství. V porodnici pila, přibírala, ale mě kojení hrozně bolelo. Bradavky jsem měla rozdrásané do krve, vždycky jsem se děsila dalšího kojení už půl hodiny předem. Kolikrát mi tekly bolestí slzy ale nevzdávala jsem se. Ale přijely jsme z porodnice domů a jako když utne, dcera se nechtěla přisát, jen brečela. Zkoušela jsem ji přikládat ale bez úspěchu. Tak jsem ráno naklusala k dětské dr která vidéla že dcera hodně zhubla a okamžitě ať dám Nutrilon. No ořvala jsem to a šla do lékárny pro um a lahvičky. Švagrová nakázala partnerovi ať maže pro odsávačku. Odsávala jsem ale mléko se ztrácelo. Odsávala jsem ve dne v noci každé 3 hodiny. Ale mléka bylo méně a méně.