Porodu se už nebojím. Zvládnete to taky!

zobrazeno 384×

Vložil(a): budejarna321, 6. 12. 2015 23.12

„Lidi, já to fakt zvládla? To je můj syn?“ ptala jsem se zmateně. Celý porodní sál ze mě měl legraci, nemohla jsem uvěřit, že už mám porod za sebou!„Nebojte se porodu!“ vzkazuje Lenka. Očekávání bylo horší než skutečnost.
Tak strašně jsem se bála a tak strašně byla překvapená, že už je po všem! Myslela jsem, že to bude mnohem horší. A to rozhodně nejsem žádná citlivka! Už léta běhám maratony – běh je můj velký koníček, a tak jsem navyklá na fyzickou námahu i bolest. Mám výdrž a umím dobře pracovat s dechem. Také jsem díky sportu zvyklá posouvat své hranice, překonávat je, nevzdávat se a bojovat do posledních sil – to vše se u porodu hodí

Překonejte strach z porodu! Určitě to přežijete

Jenže místo abych si na začátku těhotenství začala důvěřovat a spoléhala na to, že jsem ve výborné fyzické i duševní kondici, znám své tělo a rozumím mu, podlehla jsem strachu. Strachu s neobyčejně velkým „S“!

Podplatím je, chci „císaře“!

Svůj díl viny paradoxně nesou i mí nejbližší; má maminka, sestra a kamarádky. Jakoby se domluvily, všechny do jedné totiž líčily své porody jako děsuplné zážitky na tenké hranici života a smrti. Pak již stačilo několik diskusí na internetu, zhlédnutí pár porodních videí a prohlídka porodnice, při které jsme měli s mužem smůlu, neboť jsme natrefili na porodní asistentku s vizáží i chováním dozorkyně věznice (či zaměstnankyně jatek).

Pomyslnou tečku za mým strachem udělala poslední kontrola v porodnici, kdy jsem připojená na monitor poslouchala z druhé místnosti (za tenkými posuvnými dveřmi) hlasité sténání jakési rodící maminky.  Tehdy jsem byla rozhodnutá, že udělám cokoliv, klidně dám i úplatek, jen aby mě uspali a miminko přišlo na svět císařským řezem.

„Ok, to dám!“ pomyslela jsem si a přepnula se do závodního móduNa cestu do porodnice jsem si tehdy opravdu do tašky přibalila i pořádně tlustou obálku, i když jsem naprosto nevěděla, jak vše zorganizuji – nikdy jsem úplatek nedala a nikdy jsem s takovým chováním nesouhlasila. V porodnici se zdálo, že se na mě usmálo štěstí, doktora na příjmu jsem totiž znala ze závodů a z jednoho běžeckého workshopu, kde jsme společně trénovali. Vůbec jsem ale netušila, že je tenhle sympatický běžec porodníkem.

Překonejte strach z porodu. Císařský řez není jediné řešení

„Okamžitě ty peníze strčte zpátky, nejlíp manželovi do kasičky, ať je nerozfofrujete za blbiny. Počkejte, jak se vám budou za chvíli hodit na kvalitní sportovní kočárek na běhání! A teď, dušičko, utíkejte do sprchy, nebude to dlouho trvat a budeme finišovat. A garantuji vám, že vy porod zvládnete levou zadní!“ Musím říct, že mi tehdy z jeho suverénního chování spadla čelist, ale důvěra „kolegy sportovce“ a porodníka v jednom mi dodala kuráž. „Ok, to dám!“ pomyslela jsem si a přepnula se do závodního módu.

Rychlý finiš

„Tak maminko, myslím, že půjdeme na to,“ řekla mi porodní asistentka potom, co jsem vylezla ze sprchy a ona mne vyšetřila. „Ale vždyť ještě nemám pořádné kontrakce,“ blekotala jsem. Stále jsem podvědomě čekala šílenou a naprosto nezvladatelnou bolest – tedy ne, že by kontrakce po 2 minutách byly procházka růžovým sadem, ale očekávala jsem něco mnohem horšího.

Samotný porod miminka pak trval prý asi čtvrt hodiny, ale to už jsem byla v „jiném vesmíru, v jiné dimenzi“, což jsem vlastně trochu znala ze závodění – najednou jste jen vy a vaše tělo. Vše se děje jakoby automaticky v jakési uzavřené bublině, do které z dálky doléhají zvuky z vnějšího světa. Má bublina praskla ve chvíli, kdy mi porodník oznamoval, že ten sportovní kočárek rozhodně neměl být růžový. V tu chvíli mi vůbec nedocházelo, proč to sem ten chlap teď motá, vždyť proboha rodím!

Jenže za chvíli mi „přistál“ na břiše maličký uzlíček. „Bože, já to fakt zvládla? To je můj syn?“ ptala jsem se zmateně. Celý porodní sál ze mě měl legraci, nemohla jsem uvěřit, že už mám porod za sebou!

Už se těším na druhé

10 hodin od začátku kontrakcí a samotný porod miminka utekl strašně rychle. „Druhý porod si musím víc užít!“ řekla jsem manželovi, který si evidentně musel myslet, že jsem se pomátla.  Místo abych plakala dojetím, jsem se smála jako blázen a musím říct, že jsem to asi přenesla i na Adámka, ten je od narození sluníčko, které zapláče jen tehdy, když má opravdu hlad.

Milé maminky, nebojte se porodu! Věřte si, vaše tělo vše zvládne, nekažte si podobně jako já krásné dny těhotenství strachem. A kdyby se náhodou něco nedařilo, nejste na to sami, armáda „bílých“ plášťů je připravená vyřešit takřka každý váš problém.

Máte i Vy zajímavý příběh, o který se chcete podělit? Napište ho.

Sdílejte:   | 
3

Diskuze k této stránce (10 příspěvků)

Pro přidání příspěvku je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.

Fun, 6. 12. 2016, 10.32

Ja se zatim moc nebojim a planuju si vse optimisticky 😃 Ale nevim jak to bude az se to bude blizit:-)

nikihiphop, 14. 3. 2016, 20.22

Jistě že jo my všichni jsme schopni to zvládnout mám pár dní do porodu a nebojím se ani tak moc přežili ostatní tak i já,, když to za to stojí těch pár hodin za tu krásu na celý život se musí obětovat a vím že to lehký oříšek nebude ale myslím že jsou mnoheeem horší věci

mckvak, 20. 1. 2016, 13.22

Ja se bala teda pekelne a porad nejsem rozhodnuta o druhem mimcu

Petra Schoberová, 29. 12. 2015, 14.33

Upřímně, tiše závidím ... Některé porody nejsou jen strašidelnou povídkou ale bohužel realitou.. Po porodu mi malého odvezli do fakultky do většího města, já dostala dvě transfuze a od šesti od večera jsem do rána ležela na sále, kdyby náhodou... Zbytek nebudu rozebírat, přežily jsme

ppetaa27, 26. 12. 2015, 17.55

Krasne napsane taky jsem se uklidnovala koukanim na videa s porody a musim rict, za mi to fakt pomohlo. Aspon jsem tak okrajove vedela, co me ceka

Zuzka Čtvrtečková, 22. 12. 2015, 22.41

Porodu jsem se nebála, neboť věřím, že čím víc se člověk bojí, tím je větší riziko, že se něco pokazí. Než jsem šla na sál trvalo to přes 16 hodin, ale samotný porod byl do půl hodinky. Hned po porodu jsem si říkala, že to nebylo tak hrozné, a věděla jsem, že budu chtít minimálně ještě jedno miminko. Ten první kontakt byl neuvěřitelný!

Kristy Sim

Kristy Sim, 9. 12. 2015, 22.49

Je dobře, že není císař na požádání, protože si myslím, že spousta žen by do toho šla, ale pak by i litovala... není nad přirozený porod bez komplikací.

Minnie, 8. 12. 2015, 20.54

Připomínáte mi mně před prvním porodem jsem celý život měla za to, že kvůli mé srdeční vadě budu rodit císařem a dost mě to uklidňovalo. Pár týdnů před termínem mi kardiolog udělal čáru přes rozpočet - prý můžu rodit přirozeně to byl šok. A hrozný strach. Nakonec jsem to zvládla, dokonce už dvakrát, a teď si říkám jsk jsem byla hloupá, že bych přišla o ten první kontakt s miminkem, možnost se o něj ihned starat, jít třetí den domů a tak. I když přiznávám, že když jsem čekala druhé miminko, čím víc se blížil termín, tím větší jsem měla strach, ačkoliv jsem už věděla, do čeho jdu. Nebo právě proto, že jsem věděla?

Katka, 7. 12. 2015, 9.00

Tak mě jaksi ani nenapadlo, že bych porod nezvládla. Vždyť porodily miliony žen předemnou, tak proč né já?!

Zuzka Čtvrtečková, 22. 12. 2015, 22.42

Přesně tak, proč se stresovat

Naši partneři

© 2013 - 2016 ProMaminky.cz | design and code by Werner Dweight