Můj- náš porod

zobrazeno 122×

Vložil(a): Klier, 28. 12. 2016 18.29

Tak Vám taky napisu jaky jsem mela porod. Termín porodu jsem měla 11.4, vycházelo to na sobotu. Ve středu 8.4 večer, jsem si psala s holkama a dělala si srandu, že mi je ňák "jinak". Holky mi "oznamily" , že to zítra přijde. Pochopitelně jsem se vysmála, že ani náhodou. Ve čtvrtek 9.4 ,vstával Kuba do práce a vzbudil mě. Tak jsem si skočila na wc a hned zpátky do postele,ale.... Jen jsem si lehla a najednou ze mě "něco" vyteklo,ale jen jak kdybych si cvrnkla :D V tu chvílimi došlo,co to je. Vstala jsem z postele a celá v šoku a vyklepana jsem stála vedle postele a koukala jak to ze mě teče :D Vzala jsem si ručník a volala na Kubu, že místo do práce,pojede do porodky.Nechtěla jsem jet hned, tak jsem počkala ty dvě hoďky, co jsem měla naštudováno z netu. V klidu sem si doma ještě poklidila ( fakt jsem nedokázala v klidu sedět a čekat) a na osmou jsme vyjeli do porodky. Proběhl příjem, test na plodovku, natáčky, vyšetření a já se dozvěděla, že se na porod vůbec nic nechystá. Otevřená sotva na dva prsty . Doktorkami oznámila, že mě můžou nechat až 48hodin bez vody. Kuba čekal na chodbě, kam mě nachvili pustily se rozloučit a poslali ho domů a mř na sál. Přišlo mi jak kdyby jsem se loučila před popravou. V 10:00 se dostavily první bolesti, oprotitomu co mě čekalo to byla pricházka ruůžovým sadem. Každý dvě hodiny mi dělali natačky a vyšetrření. Vše bylo stejný, bez změny, k porodu to furt nevypadalo. Kolem 14:00 se už kontrakce zesilovaly, na monitoru lítaly hezky, a já už myslela,že vic nezvládnu. Ve 14:30 za mnou přišla PA ať si zavolám přítele a na dvě hoďky může přijít. Byla jsem opravdu šťastna, že aspoň to. Přijel během půl hoďky. To už jsem mu tam zkuhrala , že to fakt bolí. Kolem 16:00 mi doktorka zavedla první tabletku, na rozjezd dělohy. Kontrakce opět zesílily a já už nadávala, mačkala Kubovi ruce a otevřená furt jen na dva prsty. Byla jsem zoufalá, že to tak bolí a přitom se nic neděje. V 17:00 poslali Kubu zase domů a já tam byla opět sama. Psala jsem si s holkama(opravdu mi psychicky pomohly), s Kubou jsem si furt psala a doufala, že mu budu každou chvili volat , ať přijede. Omyl... Kontrakce byly už k nevydrženi, lezla jsem po zdech. V 18:00 mi napíchly antibiotika, pač už to bylo 12hodin od prasknutí vody. Měnila se směna a já schytala dvě starý, nepříjemný PA . Chtěla jsem jít do sorchy, ale nemohla jsem se dozvonit na PA , aby mě odpojily. Tak jsem se vydala je hledat. Chodba která měla nákých deset metrů, mi přišla nekonečná, držela jsem si břicho a nadávala jsem si každým krokem, jak to šíleně bolí. Když jsem je našla, dostala jsem vynadáno,co se tam courám... Když jsem jim řekla, že jsem zvonila, začly na mě štěkat, že to je kravina, že by mě slyšely. Po přichodu sestry na sál jsme zjistily , že zvonek nefunguje.. Konečně mě odpojily a já mohla jít do sprchy, která mi stejně vubecnepomáhala. Přišla doktorka a oznámila mi,že jsem otevrpena skoro na tři, ale ,že to je furt málo. Kontrakce byly silnější a silnější a já byla na pokraji sil. Neuměla jsem kontrakce rozdejchávat, PA mi ani nepomohly, ani neukázaly jak mám dýchat, jen mi furt opakovaly, že malou dusim, když nedychám pořádně. Bylo mi ještě hůř. Před 22:00 přišla doktorka, že mě zase napíchnou a dají mi neco , ať se otvírám. V tu chvíli jsem hned volala Kubovi ať už přijede, že to nedám a dobře jsem udělala. Pač to co přišlo potom, jsem si nepředstavovala ani v těch nejhorších snech . Bolesti jsem měla křížový, takže mi Kuba masíroval záda a já se snažila prodýchavat . Kontrakce jsem měla už po dvou minutách, nestačila jsem ani prodýchat jednu a byla další. Vzala jsem si balón a šla asi na hoďku do sprchy. Neměla jsem už potom pojem o čase. Přišla doktorka a řekla mi, že jsem otevřena na šest. Byla jsem šťadtná , že se to konečně hlo. Po vyšetření, jsme se s Kubou procházeli, do mi pomáhalo asi nejvíc. Byla jsem už strašně unavená. Zavíraly se mi oči, byla jsem unavená, vyčerpaná, chtěla jsem spát. Nešlo to. Sedla jsem si na wc, a pár kontrakcí prospala, vstala jsem a přemístila se na postel , kde jsem Kubovi řekla, že chci tlačit, ať zavola doktorku. Přišla první PA a řekla mi, ať klidně už tlačím, zachvilku dorazila doktorka a další PA. A šlo se na věc. Tlačení mi dalo fakt zabrat, než jsem přišla na to, jak a kdy tlačit, promeškala jsem asi 4 kontrakce. Další zatlačení bylo s nasťrihem, na další byla venku hlavička, na další raminka a na poslední jsem už slyšela jen pláč. Ve 2:05 jsme se stali rodina a já cítila tu největší úlevu, šileně silnej pocit štěstí,lásky a velkou bolest v krku z toho jak jsem si u toho zařvala :D Kuba si přesťrihl šňuru a šel za dětskou doktorkou, která vyšetřila Emičku. Placenta ze mě vypadla skoro sama a přišlo šiťí, který pro mě bylo jak druhej porod a to jsem měla jen 8stehů. A bylo po všem. Nebýt Kuby, tak to asi opravdu nezvládnu, bylo to hodně náročný. Viděl uplně všechno, i ze předu, placentu, atd a ustál to a to jen kvůli nám, aby jsme to zvládly taky. A teď mám na klíně nasi holčičku a ta bolest za ní fakt stála, i když to bylo opravdu šílený ❤

Máte i Vy zajímavý příběh, o který se chcete podělit? Napište ho.

Sdílejte:   | 
1

Diskuze k této stránce (37 příspěvků)

Pro přidání příspěvku je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.

Cherrynka, 23. 2. 2017, 19.00

Taky gratuluji a obdivuji, že jste uklízela při odtečení plodovky já bych stresem a strachem omdlela

Mygara

Mygara, 20. 2. 2017, 12.02

při porodu žena prý cítí bolest jako když jí zlomí stehenní kost, ale je moc dobře, že ta bolest stála za to

Cherrynka, 23. 2. 2017, 19.01

Já byla císařem, zase jsem měla bolest po.... fuj, ale porodní bolesti musí být o dst větší já bolest špatně snáším

Fuga

Fuga, 19. 1. 2017, 16.44

gratuluji a chápu vaši bezmoc, když porod nepostupoval, to je člověku opravdu do breku

Minnie, 13. 1. 2017, 10.46

Gratuluji k holčičce . Jen nechápu proč pořád posílali partnera pryč...

Katka, 29. 12. 2016, 11.59

Akorát mě u porodu spíš dýchat zakazovali a divím se, že z toho dlouhého zadržování dechu jsem neumřela

patricia077, 29. 12. 2016, 19.29

zakazovali?! přece se má dýchat mělce a rychle jako pes

Katka, 29. 12. 2016, 19.58

Ne, jako pes se má dýchat, když je potřeba oddálit nucení tlačit. A při tlačení mě nutily zadržet dech snad na 3 minuty

patricia077, 29. 12. 2016, 20.35

no to je taky blbost

L.janicka.l, 31. 12. 2016, 21.13

Taky me rikali at na tlaceni zadrzuji dech, a pri kontrakci dycham z hluboka jen na tu nejvetsi bolest mam dychat jako pes, ze me to nepomuze ale ze dodam kyslik malemu

jkubeso, 8. 1. 2017, 16.42

Mě říkali neprodychavat při tlačení. Když ještě nebyl čas na tlačení, tak prodychavat.

Kamila Pecharová, 29. 12. 2016, 1.02

U prvního syna jsem zažila něco hodně podobného! 6 hodin kontrakcí po dvou minutách, kdy jsem pak už většinu času mezi nimi prospala! Jen jsem měla výhodu, že jsem uměla dýchat! Naučila jsem se to na předporodním kurzu! Možná vás ale uklidní, že druhý porod bývá lepší a rychlejší (u mě to tak bylo!) a na tu bolest se rychle zapomíná jak ráda říkám, kdyby rodili chlapi, už jsme dávno vymřeli

patricia077, 29. 12. 2016, 11.18

bývá bývá ale není to pravidlem..mne u druhého od prvního měsíce těhu strašili všichni doktoři potratem nebo předč porodem nakonec jsem je nebrala vážně to bych se musela zbláznit a naštěstí jsem nebyla prvorodička takže jsem byla víc v klidu a nakonec se stalo to co jsem očekávala stejně jako u první dcery se synovi na svět nechtělo ani po termínu haha to byl zas porod

Katka, 29. 12. 2016, 12.01

Když jsem dýchala rychle, abych ještě netlačila, PA mě řekla, ať klidně tlačím i přes nezašlou branku. Takže u prvního porodu jsem dýchat nesměla u druhého jsem si mohla dýchat jak chtěla, hádejte na který porod vzpomínám raději.

patricia077, 29. 12. 2016, 20.36

tj děs njn všude jinak že

Cherrynka, 23. 2. 2017, 19.08

S těma chlapama je to téměř pravda A to si říkají páni tvorstva.

k.o.r.i.n.e.k, 28. 12. 2016, 23.05

Já jen nechápu proč pořád posílala PA partnera domů. U nás tam mohl být celou dobu od začátku kontrakcí

patricia077, 29. 12. 2016, 11.15

přesně! u prvního porodu ho ke mě nepustili seděla na chodbě já bolesti vše sama lítala jsem s infuzí po vyšetřeních vše sama on chudák celý den na chodbě luštil křížovky spal čekal nevím a večer mu řekli at jede domů sto km! že to nebude tak to už mne nadzvedlo a řekla jsem prostě porodím i kdyby čert na kole jezdil, už jsem fakt dlouho přenášela a malé se ven nechtělo takže u druhého pěkně celou dobu se mnou ale je pravda že druhý frčel rychleji, stěžoval si jen že neměl kam jít na záchod haha

Katka, 29. 12. 2016, 11.56

Manžel taky musel na noc odjet, protože na porodním oddělení bylo zrovna plno a tak jsem byla na noc na gynekologickém oddělení. Ráno mě přesunuli na porodní box a mohl přijet.

k.o.r.i.n.e.k, 29. 12. 2016, 12.10

u nás máme porodní pokoje a tam mohl být se mnou úplně od začátku. porod jsem měla plánovaně vyvolaný tak si vzal dovolenou

Katka, 29. 12. 2016, 14.01

Jenomže v Brně už je 9 let v porodnicích nátřesk Letos se měl spojit Obilný trh a FN Bohunice, ale odsunulo se to.

patricia077, 29. 12. 2016, 19.28

ono jak kde..já rodila na dvou místech od sebe 100 km takže asi tak

k.o.r.i.n.e.k, 29. 12. 2016, 15.55

Já rodila v malém městě takže to bylo v tomhle super

Klier, 29. 12. 2016, 13.48

Taky to nechapu. Kort u porodu,kde je psychika dulezita. Jeste k tomu u nas v nemocnici udelali npvy porodni rodinny pokoj,kde je kuchynka,i gauc pro chlapa a rovnou se tam i rodi a i tak ho poslali. Ale tak byla jsem nezkusena,ted bych si poradne dupla a nechapa si ho tam celou dpbu..

Zdeňka S., 28. 12. 2016, 22.49

Člověk už si to ani neuvědomuje, co všechno to obnáší, když máte děti už vedle sebe, ale po přečtení článku se mi to všechno vrátilo.... Musíme si říct : my Holky jsme opravdu silné .....

patricia077, 28. 12. 2016, 22.05

Ja vzdy obdivuji maminy co o svych porodech dokazi psat ja mela oba šílene s nasledky doted a nikdy bych o tom psat nedokazala ani nechtela..ale vzdy v jinych pribezich vidim jak jsme my ženy statecne

Katka, 29. 12. 2016, 10.31

Třeba by vám to naopak jako terapie pomohlo

patricia077, 29. 12. 2016, 11.13

kdepak a nejvíc se směji jak všude píší vyplaví se endorfiny hormony štěstí a matka rázem na vše zapomene teda na to špatné haha upřímně své porody si budu pamatovat až do své smrti a nejen proto že je to krásné zrození nového života .-)

Katka, 29. 12. 2016, 11.53

Já si taky pamatuju vše, ale jak se říká, čas hrany otupí a je smutné když žena kvůli těžšímu porodu odmítá další těhotenství, sex apod.

patricia077, 29. 12. 2016, 19.26

no já neodmítala ale doktor mi až poté řekl, že třetí už mi důrazně nedoporučuje a moje mamka říkala, ježíš proč jsi do toho šla..jenže já myslela, že to bude cajk no nebylo, bylo to ještě horší

L.janicka.l, 28. 12. 2016, 20.27

Jo je neskutecne co vse vydrzime pro miminko

Naši partneři

© 2013 - 2017 ProMaminky.cz | design and code by Werner Dweight