Držel se mě jako klíště

Ahoj, chtěla bych přispět se svým zážitkem s porodem ve 40tt. Rodila jsem poprvé. Byla jsem už týden v nemocnici kvůli vysokému tlaku a  vyšším hodnotám kyseliny močové v krvi. Hodnoty se zvyšovaly, takže doktoři rozhodly, že malýmu pomůžou ven. Ve čtvrtek večer mi dali tabletu na dozrání cest, nezabralo. V pátek večer další, nezabaralo, neotvírala jsem se. V sobotu večer další, pořád nic. V neděli ráno mi dali spolknout prášek na vyvolání porodu, pak další dva. V pondělí ráno zase tři prášky a pořád nic, takže mi v poledne praskli vodu s tím, že když se nic nebude dít do 24h, tak půjdu na císaře. Asi do půl hodiny přišly bolesti, docela větší, ale stále jsem se neotvírala, maximálně říkali tak 1,5cm. Jenže bych to nebyla já kdyby mi ty bolesti nešly i do zad, což je prej nejhorší. Následovaly různý kapačky, kdybych náhodu šla pod kudlu, at je to připravený. To už jsem tu noc spala v pokojíku na sálech. Ráno zase nic, žádná změna. Tak mě napojili na monitor a začali mi dávat nějakej driják abych se začala otvírat. Bolesti stále horší a horší. Ale pořád se nic nedělo. Blížilo se poledne a slibovanej císař nic. V sobě už sem měla asi 7 jednotek v kapačce nějaký tý srágory. Pak primář řekl, že pokud se do 13:30 nic nezmění, tak už jedeme. Jenže co se nestalo? Já se najednou otevřela!!!!!!!!!! Takže se zase nikam nejelo, já už tak brečela bolestí a zklamáním, že se nikam nejede.... Ta bolest byla fakt šílená. Dali mi další jednotky + něco navíc na otevření. A já že chci něco na bolest, že už to prostě nedám! Tak najednou přiběhli nějaký další lidi, že mi dají epidural. Jenže to už sem nemohla, že mě to tlačí ze všech stran. A oni, že už mi to nestihnou píchnout. Tak že půjdeme na to. Jenže měl hlavu nějak nakřivo, takže sem musela na bok, jednu nohu nahoru a čekat, pak na druhej bok. No a pak že půjdeme tlačit. Jenže mezitím se jim nezdály ozvy, tak zavolali doktory z dětskýho. No a tak tlačíme, ale nejde to ven. Tak na mě musel ležet primář i s asistentkou a pomoct mi to vytlačit ven. Asi na deset frků se povedlo ho dostat ven. Najednou taková šílená úleva! Malej měl 2950 a 48cm.

Ale aby toho nebylo málo, tak se u mě nezačalo tvořit mlíko a malej dostal žloutenku. Takže sme byli v nemocnici o pár dní dřív. Byli jsme spolu jen pár dní, ale nikdy sem se o nikoho tolik nebála.

Zážitek to byl šílenej, ale opravdu to za to stojí. Mám krásnýho kluka. A já jsem šťastná, že to máme za sebou a jsme spolu. Ted už mě nic nebolí, prcek už není žlutej a krásně papá, sice z láhve, ale co... Hlavně že prospívá a je spokojenej.