Bojím se mít druhé dítě :(

zobrazeno 1204×

Vložil(a): Lenica, 20. 1. 2015 9.24

S manželem jsme miminko plánovali a otěhotněla jsem hned druhý měsíc. Nevolnosti jsem neměla, bylo mi moc dobře. Jako laborantka jsem musela zůstat doma, nemohla jsem do laboratoře.Tak jsem zůstala na nemocenské. Jsem od přírody silné postavy, ale jakmile jsem zůstala doma, moje váha šla rychle nahoru a nabrala jsem 25kg.

Během těhotenství jsem měla vysoký tlak, dostala jsem různé prášky po mnohých vyšetření. Na konci těhotenství jsem měla hrozné bolesti zad a kyčlí. Když jsem se chtěla otočit v posteli, počítala jsem do sta a s velkou bolestí jsem se pomalu otáčela. Bála jsem se, že skončím na vozíku. Každý krok byl pro mě utrpení, cítila jsem se hrozně. Celkově to těhotenství bylo horor. A i když jsem se poctivě mazala celá od hlavy až k patě, moje tělo bylo a je jako velká mapa. Celá jsem popraskala. Na bříšku mám neuvěřitelné strie, až 1cm popraskané.

A tím vším to vlastně začalo... Chodila jsem na pravidelné ozvy. Sestřičky se mě musely každý den ptát, proč jsem tak popraskaná, proč jsem o sebe víc nedbala a dovolila si nabrat 25 kg.To byly samé narážky na moji postavu.

Protože jsem měla ty prášky na tlak, objednali mě na pátek už do porodnice, že mi porod vyvolají (přenášela jsem už 5dní). Pan doktor mi sám od sebe navýšil prášky (2x tolik), protože jsem byla moc tlustá. Tlak jsem měla 90/60 a to bylo prý v pořádku (?!).

Přijela jsem tedy v pátek, dostala jsem tabletku na vyvolání. V sobotu se nedělo nic a v neděli zase nic (asi se tam ani nepracovalo), v pondělí ráno jsem dostala další prášek na vyvolání a už to jelo. Začalo mi být hrozně špatně,točila se mi hlava a měla jsem pravidelné bolesti, po 3 minutách. Doplazila jsem se za sestřičkou. Říkám ji, že mi odešla zátka a je mi hrozně špatně. Miminko jsem necítila. Sestra mě prohlídla, prý to zdaleka není porod a mám se vrátit zpátky na pokoj (vrátit?). Ne, já se plazila po zdi. Nikdo se o mě nestaral.

Za hodinu šílených bolestí mě zavolali na ozvy, musela jsem jít samozřejmě po svých! Nechali mě tam další hodinu ležet. Sestřičky se mi smály, že porod to není a že to bude horší. Já už brečela, že nechci. A co ony? Slyšela jsem cinkot lžiček o hrníčky s kafíčkem! Po té hodině mi přišly kontrolovat ozvy.

Jenže graf byl jako pravítko. Miminko se nehýbalo. Zavolali primáře. A ten na mě: "Vy děláte, jako kdybyste už rodila!" S neuvěřitelně hnusným tónem. No, a najednou to byla rychlovka. Rychle na sál! Akutní císař. Pořád mám v hlavě ty jeho slova: "Rychle, rychle, ať není pozdě. Musíme je zachránit!" Já jsem se totiž taky ztrácela. Nevím, co mi píchli, ale v tu chvíli jsem jen říkala sestřičce, ať dají vědět manželovi a hlavně, ať zachrání našeho syna. Potom se mnou rychle jeli na operační sál. Tam čekala spousta lidí v zelených oblecích. Anestezioložku nikdo nemohl najít. Potom teda nakonec přišla stará nevrlá paní. Já tam seděla úplně nahá a byla mi zima. Chtěla mě uspat na půl těla. Nemohla najít to místo na pátěři, kam se to píchá. Opíchala mi celá záda (to mi říkal manžel, že mám celá záda fialová). Nemohla se trefit, jednou mi vyletěla i noha. Když tak nad tím přemýšlím, mohla mi něco udělat s míchou! Ona vše okomentovalal tím, že tak hrozně tlustou ženskou neviděla (přitom jsem nebyla nějak tlustá) a odešla. A to už bylo fakt za 5 minut dvanáct ani papír jsem nestihla podepsat. Jen jsem musela zavřit oči. Slyšela jsem okovy na nohy a ruce. Ucítila jsem něco štiplavého...

Nevím, co se stalo, už se to asi nikdy nedozvím. Od přijetí na sál do probuzení na JIP uběhly 4 hodiny. Umřela jsem jim? Oživovali mě? Bylo něco s malým? Nevím, ani to už nechci vědět. Probudili mě na JIP.

Narodil se nám Honzíček a je úplně zdravý, a to bylo to nejdůležitější.

Dovezli mi ho až třetí den, měla jsem co dělat, abych se postarala sama o sebe. Mlíčko jsem neměla ani kapku. Nešlo to, i když jsem se dost snažila. Jizva mi praskala ještě půl roku po porodu....15:března to bude 5 let a já to cítím úplně živě, jaký to bylo. Honzík je zdravý kluk, ale na mně to nechalo velikou jizvu.Jak na břichu, jizva šíleně zašitá, břicho ned ní vůbec necítím, ale na duši mi zůstala největší jizva.Většinou se hájím tím, že bysme to finančně nezvládli (což je pravda, protože bych potom práci znovu nenašla.Vrátila jsem se zpátky jako laborantka,práci svou miluji a kdybych odešla opět na mateřskou, zpátky by mě už nevzali ).....jelikož nás biologický otec mého Honzíka opustil, když mu byly 2 roky, nechal nám spoustu dluhů,....ale to už je na další příběh :)

Máte i Vy zajímavý příběh, o který se chcete podělit? Napište ho.

Sdílejte:   | 
4

Diskuze k této stránce (37 příspěvků)

Pro přidání příspěvku je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.

Cherrynka, 17. 2. 2017, 11.44

No, já jsem stejný případ, tak vás chápu. Myslím tedy ten strach. Vím, že jsem neměla nejhorší porod, ale i tak to byl pro mě horor, protože špatně snáším bolest

Adrianita, 3. 2. 2017, 23.16

Nemáte to lehké, ale jste silná, že jste vše zvládla! Hlavně, že vy i syn jste zdraví, to je to nejdůležitější. Uvidíte časem sama, jestli se na dítě budete cítit nebo ne.

Cinderella

Cinderella, 3. 2. 2017, 0.28

jak čtu váš příběh, tak mám úplně mráz po zádech, naštěstí jste to přežili, otřesné jednání personálu, dokonce bych řekla na žalobu, zažila jsem něco podobného i když ne tak hrozného, ale naštěstí až při druhém porodu a do třetího nejdeme, takže tohle mám vyřešené...Vám přeji samou radost ze synka, nového partnera asi už máte, takže pokud moc toužíte po druhém dítku, určitě budete mít lepší porod, pokud si ohlídáte situaci, což znamená, nepřenášet, nechat se hospitalizovat hned po TP v JINÉ porodnici, jít se do ní předem podívat, ať víte, jak to tam chodí, případně si domluvit doktora na plánovaný SC, všechno jde zařídit a domluvit, pokud se najdou ochotní, příjemní lidé, ve zdravotnictví, kde se rodí nové životy, by měli být především

Cherrynka, 17. 2. 2017, 11.46

Jednání personálu jsme doma řešili minulý týden. I když se jednalo o internu ženy, s porodem nic společného, ale známá tam šla v lepším stavu, než odešla. Je nemohoucí a odešla s dekubitama a pořád i něčím dopovali, že nemohla s námi ani mluvit

Jamu, 28. 1. 2017, 11.19

Take se bojim,z porodu mi zustalo trauma;(

Cherrynka, 17. 2. 2017, 11.47

Mě taky... když mě po císaři nutili chodit 3x jsem z toho dostala epi záchvat

Cinderella

Cinderella, 18. 2. 2017, 16.38

mám podobnou zkušenost, v pondělí mi dělali SC, v úterý ráno přišla RHB sestra, násilím mě přes můj odpor posadila na posteli, pak postavila a musela jsem chodit po pokoji....šílenéé...každý krok byl jakoby mi znova řezali břicho...stěžovat si nemělo smysl, protože dnešní trend je co nejdřív po operaci začít s rekonvalescencí, takže žádné úlevy a mazej rodičko....

Blankasiro, 27. 1. 2017, 16.20

Je smutné když se lidé takhle chovají k druhým, každý by se mohl někdy ocitnout na vašem místě. Chápu vás strach z druhého dítěte a upřímně, vždyť to není povinnost mít další děti. Buďte šťastná že máte krásné dítě a vše je v pořádku, okolnosti už se urovnají

Leňulka, 26. 1. 2017, 15.01

To se strašně nedivím se vám. Pokud by jste ale po dalším dítku toužila tak bych do toho šla ale rozhodně do jiné porodnice, v téhle co vám tohle dělali bych se vyhla obloukem a ještě jim napsala hrozně krásnou recenzi na jejich stránky aby tam nechodili jiné maminky. Držte se

Lenča Pešková, 25. 1. 2017, 13.05

To je vážně hrůza. Moje sestra nabrala v těhotenství taky 25 kilo no a co jako? A i kdyby jste vážila 200 kilo tak si tohle prostě nemůžou dovolit!!!! Je to vážně otřesný a opravdu nechápu takový sestry ze tuhle práci dělají. Ať jdou vybírat peníze na záchody na nádraží. Ještě co by vám mohlo pomoci... zkuste si najít nějakou regionální skupinku kde se z toho budete moct "vykecat" nebo skupinka na fb "Císařovny " nebo tak nějak.

ppetaa27, 24. 1. 2017, 18.23

Tak to je mazec. Často čtu podobné příběhy, že se v nemocnici k rodičkám, nebo celkově k pacientům chovali jako ke kusu hadru. Proč tu práci dělají, když je to tak nebaví a mají potřebu se takhle chovat? Ani se vám nedivím. Přeju vám, abyste se měla už dobře a třeba si to jednou rozmyslíte a všechno vám dopadne podle vašich představ

Fuga

Fuga, 23. 1. 2017, 10.18

teda, tady šlo opravdu o život. A ta arogance...

Petra Schoberová, 8. 7. 2016, 14.32

Uf,hruza mam slzicky v ocich.. Mam vice mene podobnou zkusenost rodila jsem sice "normalne" porod byl horor.... Mal nedychal hruza,personal hruza,primar katastrofa... Je mi z toho ouzko.. Prcma mi odvezly no nejblizsi Fakultky tam byl 10dni mel zapal plic atd.. Ted uz ma 13mesicu a je to hrozny bojovnuk.. Vas strach uplne chapu mam to stejne a myslim.. Ze se k druhemu nedostaneme protoze bych to asi psychicky nezvlada... Hlavne jak jste zdravi

Naši partneři

© 2013 - 2017 ProMaminky.cz | design and code by Werner Dweight