Přemysl Řehořík

Přemysl Řehořík řezbář byl,
dřeváky ze dřeva tvořil.
Při záři zářících zřítelnic,
zřejmě se Jiřině kořil.

Denně jí přinášel řeřichy,
řeřavé jak záře v září,
před arkýř přistavil řebříky,
přál se hřát při její tváři.

Když záře stříbřila přes střechy,
Přemysl na řebři dřepěl,
překrásné zahořklé říkanky
Jiřině v arkýři přepěl.

Přitom však příšerně vykřikl,
zřítil se z arkýře stříšky.
Jiřina, neřád, mu s řehotem
přeřízla v řebříku příčky.

Přemysl hořce se rozřehtal,
příkoří přece však přežil,
Jiřině pomstu přísahal,
přímo ji příšerně střežil.

Při bouři, přes římsu přístřeším,
napříč se v předpokoj přikrad,
s třeskotem dvéře roztříštil,
přihořkle zařval třikrát.

Dovnitř střemhlav se přiřítil -
sveřepé zvíře zřel-lis? -
Jiřinu vytřepal z arkýře,
Řehoři chřtán břitbou přeříz!

Řebřík se roztříštil v příkopu
třináct střevíců zšíři,
Jiřina mřela jak křepelka,
když křídly třepe a víří.

Vystřízlivělý Přemysl
vyřezal přeumný kříž,
Jiřinu pohřbiv přeslavně,
přibil jej hřeby na mříž.

Převelmi třás se představou,
že umře v hříchu a do řad
lotříků v předpeklí se zařadí,
přikován řvát bude pořád.

Přehorlivý přec křesťan byl.
By smířil hříchů svých řadu,
přepásal řízu řemenem,
umřel co řeholník v řádu.

Přemýšlejte, ó přátelé,
o přemíře křivd z hoře.
Nepřepínejte příchylnost
k přeneřádné potvoře!

Střezte se přát si překročit
přísloví, že měřit třikrát
třeba, než řezati příslušno!
Příšerný-ť Přemyslův případ!