Nad oblaky

Naši odvážní cestovatelé ani nepostřehli, jak se balón vznesl do vzduchu – tak lehce se odlepil od země. Teprve za chvíli vykoukli z koše a uviděli pod sebou zástup svých přátel, kteří jim mávali na pozdrav a vyhazovali čepice. Zdola sem zaléhalo volání hurá! “Na shledanou!“ odpovídal jim Všeználek a jeho přátelé. A také začali mávat čepicemi. Civínek si sáhl na hlavu, aby smekl čepici – ale čapka nikde! “Zastavte kamarádi!“ vykřikl. „Zastavte ten balón! Zapomněl jsem si doma čepici.“ “Ty si pořád něco zapomínáš!“ zabručel Bručoun. “To už nejde, zastavit balón,“ řekl Všeználek, „ten teď poletí, dokud v něm nevychladne vzduch, a pak teprve klesne dolů.“ “Cože, a to mám letět bez čepice?“ optal se uraţeně Civínek. “Našel sis přece čepici pod postelí,“ připomněl mu Buchtík. “Což o to, našel, ale bylo mi v ní horko, a tak jsem si ji položil na stůl – no a v poslední chvíli jsem si ji zapomněl vzít.“ “Věčně si něco v poslední chvíli zapomínáš,“ broukl nevrle Bručoun. “Koukněte, kamarádi!“ vykřikl najednou Neználek. “Náš domek zůstal dole!“