Jak nebýt Manky, bylo by všecko po knížepanském

zobrazeno 13×

Vloženo: 12. 8. 2016 0.08

S tím obrem, co ležel v Prachovských skalách, byla ještě jedna patálie. Rumcajs se vracel ze Sobotky, kam z dobré vůle nosil kantorovi jednou za rok borovou kalafunu. Krátil si cestu přes skály. Znal to tam a šel spíš popaměti. A vtom klopýtne. „Kruciš,“ stačil ještě říct. Pak ho bolest v palci posadila do kamení. Ohledává si oražený prst a k tomu syká: „Vždycky tu bývalo rovně, a teď jako by někdo zrohatěl cestu.“ Hlas, že ho jsou plné skály, mu odpoví: „A to jsem ti jen nastavil malíček.“ Leží tam obr a směje se svému žertu, až se v roklích přesýpá štěrk. „Taky sis mohl lehnout jinam, halabráno,“ povídá Rumcajs a pro bolest mu není do delší řeči. Zdvihl se a pomalu jde dál k Řáholci. A ten obr se bude smát ještě tři neděle, jak se mu povedlo ublížit Rumcajsovi. Protože když loupežník silně klopýtne, není to, jako když brkne písaříček. Křemen se přitom rozskočí. A právě v palci mají loupežníci nejjemnější kloubek. Rumcajs sotva došel do jeskyně. Posadil se, Cipísek mu přistrčil dva kameny, a

Sdílejte:   | 
0

Nenašli jste diskuzi, kterou jste hledali? Přidejte ji

Pro přidání příspěvku je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.

Zatím zde není žádný příspěvek.

Naši partneři

© 2013 - 2016 ProMaminky.cz | design and code by Werner Dweight