Jak kněžna uvařila Mance pití

Když se jičínské kněžně nepovedlo pokazit Cipíska na princátko, sedla si do zámecké věžičky. Tak seděla a vymýšlela, jak Mance ublížit jinak. Přišel za ní knížepán a ptá se „Už to víte, ma šér?“ Kněžna dupla zlatým kramflekem, že se rozlehlo v klenbách. „Čekám, až mi poradíte, mon šér.“ Knížepán si dal přinést židli a vymýšlel taky. Lokaj Fricek jim do věžičky nosil jídlo. Už tak seděli týden, a brnělo je, a nic. Pod parukou jim nechce vzejít myšlenka, kudy na Manku. Až osmý den, když Fricek odklízel talíře, přistrčí kněžně: „Já bych uměl poradit.“ Kněžna mu pustila do kapsy rakouský dukát a Fricek jí přišeptává do ucha: „Kněžna by se měla zeptat erckrajckrutibab.“ „Ungehért,“ řekl do toho knížepán, protože to slovo ještě nikdy neslyšel. Jenže kněžna vyskočila ze židle jako ovlažená rosičkou: „To je kapitální rada!“