Průvodce očkováním - část II

zobrazeno 506×

Vložil(a): Petra P, 15. 9. 2015 22.04

Komerční článek: Jak vlastně funguje očkování? Je očkování bezpečné? Jaké nežádoucí účinky se mohou objevit a jak je léčit? Jak připravit dítko na první očkování? Jak se chránit proti pneumokokům a meningokokům a další nepovinná očkování - to je obsahem části II našeho průvodce.

Komerční článek společnosti GlaxoSmithKline:

JAK OČKOVÁNÍ FUNGUJE?

Očkování chytře doplňuje imunitní systém. Ten nás sice umí chránit před infekcí, často ale nejprve onemocníme a pak se teprve uzdravíme. Konec nemoci znamená, že imunitní systém zjistil, jaké protilátky jsou potřeba, vyrobil jich dostatek a vyslal je do boje s infekcí, který vyhrály. Může se ale stát, že infekce poškodí tělo natolik, že se již plně neuzdraví a následky jsou trvalé. Proto se snažíme nemoci předcházet.

Očkování znamená, že imunitnímu systému dodáme velmi přesné informace o potřebných protilátkách a on podle podané vakcíny připraví jakýsi vzor. Jakmile se do těla dostane patogen (virus nebo bakterie), imunitní systém ihned podle dodaného vzoru vyrobí dostatečné množství protilátek, které patogeny likvidují ještě dříve, než stihnou vyvolat příznaky nemoci. Díky očkování má imunitní systém před nemocí náskok. Mnohdy vlastně ani vůbec nepoznáme, že nám nemoc někdy hrozila.

Příběh malého Tomáška

Tomášek čeká s maminkou na mezinárodním letišti na odbavení. Sedí na kufrech naložených na vozíku a najednou se s chutí zakousne do madla vozíku a olizuje ho... Matku okamžitě napadá, odkud asi a kam cestoval ten, který použil vozík před nimi. Ze kterého byl světadílu, byl mladý, starý, zdravý nebo nemocný? Vždyť žloutenka typu A se nazývá nemocí špinavých rukou…! 
Tomášek je ale naštěstí proti žloutence čerstvě očkován. Cestoval už mnohokrát, mnohokrát osahal nákupní vozík, povrchy v hromadných dopravních prostředcích, hračky v hracích koutcích. Ani on, ani jeho maminka neví, kolikrát mu mohla hrozit různá onemocnění. Maminka ale dobře ví, že očkování ho před některými nemocemi pomáhá ochránit.

JE OČKOVÁNÍ BEZPEČNÉ?

Když dáváme dítěti do ruky hračku, zvažujeme, zda je pro něj bezpečná. Když dostává první příkrmy, sledujeme, zda je dobře toleruje. Domácí prostředí uzpůsobujeme tak, aby bylo bezpečné. Samozřejmě se i u očkování, stejně jako u léků, ptáme, zda je bezpečné. 

Očkovací látky procházejí dlouhým vývojovým procesem. Ve všech fázích jejich zkoušení se přísně zkoumá jejich bezpečnost. Mezinárodní instituce, pro Evropu je to Evropská léková agentura, stanovují přísná pravidla pro složení očkovacích látek, předepisují procesy, kterými musí vakcíny projít, než jsou povoleny k použití v praxi. Všechny nežádoucí účinky jsou zaznamenávány a prověřovány. Svět očkovacích látek je pod velmi přísným drobnohledem. I přesto však může mít očkování vedlejší účinky. Jsou velmi podrobně popsány, rozděleny na časté a vzácné. Jsou průvodním jevem vzniku ochrany proti nemoci. Praktický dětský lékař vás o nich bude před každým očkováním informovat a dá vám návod, jak je případně léčit (viz níže).

JAKÉ JSOU NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY PO OČKOVÁNÍ?

Nežádoucí účinky rozdělujeme se na místní a celkové. Místní reakce se objevuje v místě vpichu očkování, jedná se především o zarudnutí, zatvrdnutí, otok nebo bolestivost. Celkovou reakcí je nejčastěji podrážděnost, pláč, únava nebo horečka. Očkování může u vašeho dítěte některou z těchto reakcí vyvolat, většina dětí ale žádnou reakci po očkování nemá. Reakcím nelze předcházet, většina z nich však během několika hodin odezní.

PREVENCE ONEMOCNĚNÍ A OČKOVÁNÍ

Reakce na neživé očkovací látky (hexavakcína, vakcína proti pneumokokům) se objeví většinou během několika hodin, nejčastěji večer nebo v noci po očkování. U živých očkovacích látek (kombinovaná očkovací látka proti zarděnkám, spalničkám a příušnicím, popřípadě neštovicím) dochází k reakci s odstupem nejčastěji šesti až deseti dnů.

JAK SE PŘIPRAVIT NA PRVNÍ OČKOVÁNÍ?

Buďte pozitivní, představte si, že děláte pro své dítě prospěšnou věc. Tak snáze překonáte případnou lítost nad pláčem, který se nejspíš v určité míře dostaví. Můžete dát dítěti dudlíček, pokud ho má rádo. Buďte u něj a něco mu povídejte, ať ví, že jste nablízku. Psychologové popisují, že dítě snáší bolest lépe v náručí matky, tak ho po očkování pochovejte. Vezměte s sebou očkovací průkaz a ujistěte se, že máte doma teploměr a paracetamolový čípek (o jeho dávkování a použití se poraďte s lékařem).

JAK LÉČIT BĚŽNÉ REAKCE PO OČKOVÁNÍ?

Místní otok a zarudnutí můžete krátkodobě zchladit například chladivým gelovým sáčkem, který přiložíte přes suchou tkaninu na maximálně deset minut. To lze zopakovat během dne několikrát. Malé zatvrdnutí, které nevyžaduje další péči, může ovšem přetrvávat i několik dní, než se vstřebá, ale miminko nijak nezatěžuje.

Pokud má dítě po očkování horečku (tzn. teplotu 38,0 °C a více), podejte mu léky proti horečce ve formě sirupu nebo čípku. Používá se paracetamol, od tří měsíců věku lze podat i ibuprofen. Přesné dávkování určí váš praktický dětský lékař nebo jej najdete v příbalové informaci daného léku. Vždy konzultujte zdravotní stav dítěte s lékařem. 

HRAZENÉ NEPOVINNÉ OČKOVÁNÍ – PROTI PNEUMOKOKŮM

Nepovinné hrazené očkování existuje v ČR od ledna 2010. Zdravotní pojišťovny plně hradí očkování proti pneumokokovým nákazám (jednu ze dvou vakcín) vzhledem k jejich závažnosti, aby bylo dostupné všem dětem. Ponechávají ale na rodičích, zda své děti chtějí očkovat, a kterou vakcínu zvolí.

Pneumokoky jsou bakterie, které se v populaci vyskytují běžně. Děti samy mohou být nosiči pneumokoku v nosohlatanu a ten jim nemusí vyvolat žádné onemocnění. Pneumokoků existuje několik desítek typů, ale jen některé z nich způsobují závažná onemocnění. Ty je snaha podchytit očkováním. Vakcíny chrání proti nejzávažnějším formám onemocnění.

Za určitých okolností pneumokok způsobí např. rýmu nebo zánět vedlejších nosních dutin, v těchto případech se nejedná o závažná onemocnění. Jindy dítě potrápí velmi bolestivý a někdy nebezpečný zánět středního ucha nebo zápal plic. Zánět středouší způsobený pneumokokem bývá provázen horečkou. Pro vysokou bolestivost je dítě často plačtivé, neklidné, většinou odmítá jídlo a pití, někdy zvrací. U některých dětí se záněty opakují. Léčba spočívá v podání antibiotika a mnohdy se provádí paracentéza (tj. propíchnutí bubínku k odstranění hnisu ve středoušní dutině). Očkování pomáhá některým případům středoušního zánětu zabránit. Stejně tak očkování pomáhá v určitému procentu ochránit proti zápalu plic způsobenému pneumokoky. Při tomto onemocnění dítě kašle, má horečku, je schvácené, zvrací. Některé děti musí být hospitalizovány, podávají se jim rovněž antibiotika, v závažnějších případech do žíly.

Nejtěžší formou pneumokokového onemocnění je zánět mozkových blan – meningitida. Ohrožuje dítě na životě nebo trvalými následky, nejčastěji hluchotou a celkovým narušením psychomotorického vývoje. Onemocnění vzniká relativně rychle, stav dítěte se horší, může být provázen křečemi, bezvědomím. Léčba probíhá vždy na jednotce intenzivní péče, podávají se vysoké dávky antibiotik do žíly a další podpůrné léky. 

Těchto nejzávažnějších případů naštěstí díky očkování v posledních letech výrazně ubylo. V roce 2013 ale bohužel opět došlo k nárůstu počtu případů invazivního pneumokokového onemocnění v nejmladší věkové kategorii dětí. S největší pravděpodobností to je v důsledku poklesu počtu očkovaných dětí. Většina dětí, které onemocněly, právě bohužel očkována nebyla. 

Příběh malého Tomáška

Mluvíme o nepovinném očkování. Rodiče se často ptají, proč by měli nechat své dítě proti pneumokokům očkovat. Rozhodování o očkování Tomáška měla jeho maminka velmi jednoduché a vzniklo ještě dříve, než se narodil. Stačil jeden smutný případ pneumokokové meningitidy, který znala od kamarádky. Její holčička bojovala s pneumokokovou meningitodou několik týdnů v nemocnici. Nakonec se naštěstí uzdravila s minimálními následky. Počet dětí, které takto ročně onemocní není velký, ale žádná maminka by nechtěla, aby mezi nimi bylo právě její dítě. A nebyla mezi nimi ani ta Tomáškova. Pro jednoduchost se toto očkování může aplikovat společně s hexavakcínou. Děti takto podaná očkování snáší dobře. Některé mají reakce ve smyslu jednorázové horečky, některé jsou podle rodičů plačtivější, většina však žádnou reakci nemá.

OČKOVÁNÍ PROTI MENINGOKOKŮM

Když se řekne meningokok, každý rodič zpozorní. Nejspíš si představí zákeřnou baktérii, která může způsobit život ohrožující onemocnění. Bohužel je tato představa správná, ale naštěstí je výskyt nejzávažnějších forem meningokokových onemocnění nízký a naštěstí existuje prevence. Správné označení pro baktérii meningokoku je Neisseria meningitidis. Existuje několik typů – skupin označených písmeny a čísly např. A, B, C, Y, W 135. Některé se vyskytují častěji, některé škodí více v konkrétních regionech světa. V naší zemi převažuje skupina B. Obecně ale nelze předpovědět kdo, kdy, s jakým typem a zda vůbec se setká. Mnoho lidí jsou tzv. nosiči této baktérie. Je přítomna na sliznici nosohltanu a nepůsobí jim žádné obtíže, tito lidé většinou nikdy neonemocní. Za určitých okolností ale mohou být zdrojem pro někoho, kdo je zrovna imunitně oslaben. Mluvíme-li o prevenci v prvním roce života, musíme si uvědomit, že kojenecký věk je obecně imunitně rizikový. Imunitní systém dozrává až několik měsíců po narození, čím je dítě mladší, tím je závažnou infekcí zranitelnější. Proto se také závažná meningokoková onemocnění více vyskytují u nejmladších dětí, vyšší výskyt je pozorován do čtyř let věku. Zdrojem onemocnění u nich často bývá někdo z rodiny.

Dále častěji onemocní adolescenti, důvodem vyššího výskytu je hned několik rizikových faktorů – vyčerpání, aktivní i pasivní kouření, úzký kontakt, velká koncentrace osob na jednom místě – např. sportovní klub, diskotéka).

Nejzávažnější z meningokokových onemocnění jsou meningokoková sepse a meningitida. Meningokoková sepse je vlastně tzv. „otrava krve meningokoky“. Jedná se o velmi rychle a agresivně probíhající onemocnění. Meningokok se dostává do krve a během několika hodin způsobuje celou kaskádu život ohrožujících pochodů. Postupně umí vyřadit z funkce životně důležité orgány – dochází k selhání dýchání, srdečního oběhu, jater i ledvin, dochází ke krvácení do kůže i orgánů. Až ve čtvrtině případů může tato infekce skončit úmrtím, které může být velmi rychlé. Jedním z prvních varovných signálů mohou být tzv. petechie – prokrvácená místa v kůži.

Meningokoková meningitida je zánět mozkových blan způsobený meningokokem, který pronikne do mozkomíšního moku a dále do nervové tkáně. Projevy této infekce jsou horečka, zvracení, bolest hlavy, neklid, porucha vědomí, křeče. Smrtnost není u meningitidy tak vysoká jako u meningokokové sepse, může ale způsobit doživotní následky. Nabízelo by se, že bakteriální onemocnění bude velmi dobře léčitelné antibiotiky. Penicilin umí tyto baktérie dobře likvidovat. Má to ale jeden předpoklad, musí být podán dříve, než meningokok způsobí nezvratné škody v organismu. Toto je v praxi bohužel velmi obtížně proveditelné. Meningokoková infekce začíná většinou velmi nenápadně a během několika málo hodin dojde k prudkému zhoršení stavu. Pak ani intenzivní antibiotická a podpůrná léčba nemusí vést k úplné úzdravě.

Dobrou zprávou je, že již existuje prevence. Jedinou spolehlivou prevencí je očkování.

V České republice je ročně hlášeno méně než 100 případů invazivních meningokokových onemocnění u dětí i dospělých. Nejvíce z nich bývá způsobeno meningokokem skupiny B. Pravděpodobnost onemocnění pro jedince je tedy relativně nízká, ale vzhledem k zákeřnosti baktérie a ohrožení života a jeho kvality, je prevence vhodná pro každého. Vakcíny proti některým skupinám meningokoků jsou dostupné několik let, celý svět ale dlouho čekal na vakcínu proti meningokoku skupiny B. Nyní je i tato dosptupná a lze ji aplikovat již dětem od dvou měsíců věku. Ostatní často se vyskytující skupiny (A, C, Y, W135) jsou pokryty čtyřvalentními vakcínami, které jsou určeny až od jednoho, resp. dvou let věku.

Podání obou vakcín ve správném dávkování maximalizuje ochranu proti meningokokům. Pro správné načasování očkování je nezbytná konzultace s praktickým dětským lékařem. Bohužel tyto vakcíny nejsou hrazeny z veřejného zdravotního pojištění, ale zdravotní pojišťovny každoročně vypisují programy na podporu očkování a poskytují rodičům určitou finanční částku.

Příběh malého Tomáška

Tomáškovi rodiče viděli v televizi reportáž o meningokokových onemocněních. Rozhodli se, že ho proti meningokokům nechají co nejdříve očkovat. Na internetu chtěli zjistit, kdy je nejlepší doba pro očkování. Místo konkrétního doporučení našli velmi rozporuplné informace a nemálo negativních příspěvků na adresu očkování. Najednou nevěděli, kterou vakcínu použít – proti „béčku“ nebo proti „těm ostatním“. Dále zjistili, že budou potřebovat nemalé finanční prostředky a celkově znejistěli, jestli je vůbec očkování nezbytné a jestli Tomáškovi nemůže ublížit.

Nakonec celou situaci konzultovali s Tomáškovou praktickou dětskou lékařkou. Ta jim celou situaci vysvětlila, doporučila očkování jak vakcínou proti memingokoku B se správným počtem dávek, tak následně čtyřvalentní vakcínou, vše naplánovala v čase a doporučila využít akce zdravotní pojišťovny. Jednu dávku očkování ochotně zaplatila babička. Tomášek očkování dobře zvládnul, měl jen několik dní reakci v místě vpichu. Rodiče byli nakonec rádi, že se nenechali odradit negativními názory v internetové diskuzi.
 

Zdroj: komerční článek společnosti GlaxoSmithKline

Máte nápad na téma, o kterém bychom měli napsat? Pošlete nám ho.

Sdílejte:   | 
1

Diskuze k této stránce (3 příspěvků)

Pro přidání příspěvku je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.

DenisaC, 21. 11. 2015, 22.12

Dekuji za clanek

Zuzka Čtvrtečková, 18. 11. 2015, 23.50

Musím zaklepat, že syn očkování snášel dobře, bez horeček, bez nálad

mckvak, 6. 10. 2015, 17.48

Mame ockovani proti pneumokokum ajsem za to rada

Naši partneři

© 2013 - 2016 ProMaminky.cz | design and code by Werner Dweight