Jak říct dětem „NE“ jinak

My maminky dokážeme vyjmenovat celou řadu případů, kdy jsme se nevyhnuly zapeklitému slůvku NE. Začíná to u dětí, které ještě ani nemluví, ale už nám začínají rabovat šuplíky v kuchyni nebo obýváku. Děti tak strašně moc zajímá vše, co je nebezpečné. Na elektrospotřebičích jsou zajímavé čudlíky, kabely od počítače vypadají lákavě. Vše přece dětem dovolit nemůžeme, to dá rozum. Když už na naše stále důraznější NE dítě pořád nereaguje, naše trpělivost už začíná pomalu přetékat. Věřte mi, že i sebevíce vážné situace jde řešit v klidu a s nadhledem.

Představte si situaci, kdy dítě běží ke konferenčnímu stolku s horkou kávou. Už je jen blizoučko a vše se děje dost rychle. Abyste dítě varovala, zakřičíte: „Ne!“ Dítě se lekne a strhne na sebe vařící nápoj a úraz je na světě. Jiný případ může být venku, kdy si dítě strčí kamínek do pusinky a našim zakřičením ho polkne. Ve většině případů se už ani dítě nelekne, protože tyto situace denně zažívá neustále. Jeho reakce pak může být různá, baví ho to a tak tu situaci zopakuje nebo nás třeba jen zkouší.

Na chvilku se zastavte a pak jednejte

Je hodně důležité si představit různé situace, které jsme jako rodiče s našimi dětmi zažili a jak reagovaly na naše zákazy. Klidně si představte sami sebe jako malé dítě, které nevidí ani na jídelní stůl. Taková představa vás nejlépe dovede k pochopení jednání vašich dětí ve všelijakých situacích. Teprve ve chvíli, kdy pochopíte, jak naše zákazy na dítě působí, můžete začít pracovat na změně.

Když nastane jeden z dalších momentů, kdy máte nutkání zavolat vaše oblíbené NE, zadržte. Zastavte se, nadechněte, ale jen na chvíli, stačí pár vteřin, klidně jen tři nebo pět. Za tu chvíli se upřímně zamyslete nad tím, proč to vaše dítě dělá. Proč maluje pastelkou po stole, proč plive mléko na psa, domyslete si své vlastní situace, které jste zažili. Jen tak váš poklad skutečně pochopíte a uvědomíte si, že to nedělá jen tak z dlouhé chvíle nebo dokonce že vás chce naštvat. Pro dítě je to v tu chvíli děsně zajímavé a zábavné a ještě nechápe, proč by mělo přestat. Když jste v klidu, bude v klidu i vaše dítě.

Slovo NE máte zakódované ve vašem podvědomí

Samozřejmě nic nejde ze dne na den. Je třeba na sobě stále pracovat a zkoušet to znovu a znovu. Za naše reakce nemůžeme my, ale zažitý styl výchovy, který nás poznamenal. Máme to zažité nejen z domu, ale třeba i ze školy. Nejen slova začínající na NE, ale i další reakce, na kterých je dobré pracovat.

V některých případech nemůžeme však čekat ani vteřinu a musíme jednat. Jsou to případy, kdy se dítě natahuje na vařící hrnec nebo chce skočit do silnice. Časem ale zjistíte, že i v těchto situacích jde reagovat jinak. V těchto nebezpečných situacích v nás převládne strach, znám to ze své vlastní zkušenosti. Ale řekněte sami, strhnu například dítě od silnice rychleji, když na něho začnu křičet nebo budu hysterická? Jasně, že ne. Je potřeba rychle jednat, ale pokuste se i v tuto chvíli vyvarovat slovíčku NE.

Jsem v klidu. A co dál?

Jakmile se zvládnete chvíli dívat na dítě v jeho děsně důležité a pro něj zábavné činnosti alespoň pět vteřin, zkuste to příště prodloužit. Na jak dlouho? Záleží na vás, klidně na 10, 20, 30 vteřin nebo rovnou celou minutu nebo déle. Možná v nějaké chvíli, kdy se na vaše dítko zadíváte, ani nebudete mít důvod ho usměrnit. Když mi dcerka vezme houbičku na nádobí a umývá s ní zem, nechám ji. Stejně tak, když mi chce přerovnat šuplíky v kuchyni nebo cvaká kolíčky na prádlo na záclonu.

Ano, ne všechno musíte zakazovat, ale všechno taky dovolit nesmíte. Až se na těch pár vteřin zamyslíte, tak pak už jen vašemu dítku řekněte, co se vám nelíbí. Mluvte s ním jako se sobě rovným. Vaše dítě zrovna trhá na kusy rohlík a hází ho po zemi? Nejprve pojmenujte se zájmem, co dělá. „Vidím, že už nemáš hlad a házet kousky rohlíku po celém bytě tě baví, že?“ I když si myslíte, že vám dítě nerozumí, opak je pravdou. I s těmi nejmenšími se lze dohodnout, i když ještě nemluví. Jakmile jste pojmenovali jeho činnost, řekněte mu, co chcete vy. Úplně normálně jako byste to říkali třeba kamarádce. Nechcete, aby házelo všude rohlík a drobilo, že jste zrovna vysála celý byt. A pak ho klidně zapojte do zametání drobků, děti rády pomáhají s úklidem. A je to!

Místo NE, nedělej to, to neumíš, zkuste příště říct: Pojď, ukážu ti jak na to. Místo NE, teď na hřiště nepůjdeme, zkuste: Ano, půjdeme tam později, teď jdeme na nákup. Místo NE, nemůžeš si vzít bonbón, zkuste: Ano, můžeš si vzít po obědě. Místo NE, nečmárej na stůl řekněte: Kreslí se na papír, seberu ti tu pastelku, pokud v tom budeš pokračovat. Zkrátka, zkuste to příště jinak :-)

A co vy milé maminky, jak se vypořádáváte se situacemi, kdy vaše dítko dělá něco, co se vám nelíbí? Zakazujete dětem a používáte slůvko ne? Zkoušely jste tento přístup popsaný v článku? Pokud ano, jak se vám líbí a jak na něj reagují vaše děti?

Zdroj: Vlastní zkušenosti a www.nevychova.cz - Kdy děti ztrácí důvod se vztekat nebo provokovat