Sourozenecká žárlivost

zobrazeno 580×

Vložil(a): Martina Richterová, 26. 9. 2015 15.23

Ze sourozenecké žárlivosti mají obavu všichni rodiče. V určité míře se projevuje prakticky u všech sourozenců a v některých případech se může stát velkým problémem. Žárlivost často začíná momentem narození mladšího sourozence. Starší dítě, které se dosud nemuselo dělit o pozornost svých rodičů, hračky a pokojíček, považuje sourozence za „rivala“. Některé děti žárlí jen chvilku a neprojevuje se to příliš znatelně. Jiné však dělají doslova „psí kusy“, aby na sebe strhly pozornost svých rodičů.

Sourozenec jako nepřítel?

Říkáte si, jestli lze nějakým způsobem zabránit tomu, aby na sebe děti žárlily? Je třeba to řešit už od začátku, tedy od narození mladšího dítěte. Míru žárlivosti můžeme totiž hodně ovlivnit. Jen si to zkuste představit. Máte doma dítě předškolního věku, které bylo dosud středobodem vašeho vesmíru. Všechny babičky a dědečkové soustředili svou pozornost pouze na něho. Dítě bylo zvyklé, že jste mu věnovali veškerý volný čas. Často navíc máme potřebu starší děti více rozmazlovat, protože máme jen to jedno jediné. Tudíž se snažíme mu dopřát vše, co je v našich silách.

Jenže jakmile přijde sourozenec, je najednou potřeba svůj čas rozdělit mezi dvě děti. Navíc miminko potřebuje maminku opravdu hodně. Tráví mnoho času u prsa, chováním. Starší dítě to vnímá jako hrozbu. I když se na sourozence těšilo, najednou je tady „vetřelec“, který si usurpuje jeho rodiče a zabírá místo, které bylo dříve jeho. Ano, z pohledu malého dítěte je to opravdu takto. I když my dospělí samozřejmě víme, že jsou pro nás všechny stejně důležité, malé děti tohle nedokáží pochopit. Jsou zkrátka sobecké, ale je naprosto přirozená reakce.

Co tedy máme dělat?

Do jisté míry záleží hodně na naší předchozí výchově. Jestliže jsme dítě vedli od začátku k samostatnosti a určité „skromnosti“, pak máme výhodu v tom, že většinou lépe přijme nového člena rodiny. Naopak děti, které jsme si rozmazlovali (to samozřejmě není myšleno v záporném slova smyslu), jsou na rodiče více fixované a těžko se vyrovnávají s tím, že přichází o jejich 100 % pozornost.

Uvedu nyní příklady ze života dvou rodin. Možná se v jednom z nich poznáte:

Tříletý Patrik se moc těšil na miminko, které maminka nosila v bříšku. Společně s maminkou si s miminkem povídali, hladili bříško a vyprávěli si, jaké to bude, až bude miminko na světě. Maminka se od začátku snažila, aby se Patrik na miminko těšil a toho také dosáhla. Jenže Patrik byl zvyklý na stálou pozornost maminky, když se mu něco nelíbilo, začal se vztekat. Většinou dosáhl svého. Také babičky byly z jediného vnoučete doslova unešené a zahrnovaly jej dárky. Jakmile se narodila malá Anetka, Patrik začal dělat samé naschvály. Začal se počůrávat, odmlouvat, také ve školce s ním začaly být problémy. Vše bylo v důsledku nadměrné žárlivosti. Anetka byla hodně uplakané miminko, které vyžadovalo hodně pozornosti. A na Patrika už maminka neměla tolik času.

Čtyřletá Adélka byla od malička vedena k velké samostatnosti. Maminka nastoupila už v jejích dvou letech do práce a Adélka chodila do jesliček a pak hned do školky. Velmi rychle se naučila oblékat se sama, chodit na nočník (již před druhým rokem byla zcela bez plenek) a také si sama hrát s panenkami. Byla moc ráda v kolektivu mezi dětmi. Když se jí narodil malý bráška Davídek, přijala to poměrně dobře. Sice zpočátku se maminky občas zeptala, kdy brášku vrátí do „hračkářství“, ale později se zapojila do péče o něho. Žárlivé scény byly skutečně minimální.

 

Říkáte si, jestli jedna z maminek udělala chybu? Pravda je taková, že ani jedna chybu neudělala. Vše je hodně o povaze rodičů i dětí. Velmi důležité je dělat mezi dětmi co nejmenší rozdíly a se starším si klidně hrát na to, že je opět malé. Většinou ho to nebude bavit moc dlouho. Zapojte rodinu, když sama nestíháte. Pokud máte náročné miminko, musí se staršímu sourozenci více věnovat tatínek a také prarodiče. Udělejte si každý den alespoň hodinu čas, který věnujete pouze staršímu dítěti.

Jakou zkušenost mají v oblasti sourozeneckých vztahů ostatní maminky? Čtěte naše diskuze na toto téma ZDE.

Máte nápad na téma, o kterém bychom měli napsat? Pošlete nám ho.

Sdílejte:   | 
2

Diskuze k této stránce (14 příspěvků)

Pro přidání příspěvku je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.

Blankasiro, 5. 7. 2016, 13.17

je to hodně individuální, každé dítě je jiné. Nějakému zodpovědnost "staršího sourozence" vyhovuje, jiní se naopak cítí odstrčení, jako v uvedených příkladech.

Katka, 4. 5. 2016, 8.19

Dcera na bratra nežárlila, ale po sedmi měsících se její chování na čas změnilo, ale zvládli jsme to dobře. Myslím, že hodně záleží i na věku staršího sourozence. Při narození sourozence jí bylo 3,5 roku.

Zuzka Čtvrtečková, 30. 3. 2016, 21.50

Máme doma šestitýdenního sourozence, takže pro nás je to momentálně velmi aktuální téma. Starší (čerstvě 3 roky) se na miminko moc těšil a hned po příjezdu domů se začal aktivně zapojovat. Nosí dudlíky, vozí kočárek, podává plenku, pomáhá koupat... hnedka, jak miminko zabrečí, tak mě volá. Přesto je znát, že občas trochu žárlí. Projevuje se to tím, že se snaží získat pozornost. Začal nám ukazovat různé druhy poskakování se slovy- hele co umím- nebo se snaží postavit co nejvyšší věž.

Lucinka1105, 29. 3. 2016, 7.30

ještě loni když jsem se 6 leté dceři zmínila že by mohla mít brášku nebo sestřičku tak nastal totální vzdor ona prostě nechce začala plakat a tak jsme se o tom přestali bavit,,ale asi půl roku na to jsem opravdu otěhotněla a dala jí v obalce fotku z utz a stalo se to že se začla hrozně těšit chodila se mnou na utz a nyní když se bráška narodil je veliká opatrovnice miluje ho a moc mi s malým pomáhá

Agomila, 20. 3. 2016, 11.29

Také máme dva kluky, přesně po dvou letech a i přes veškerou přípravu je nemohu spustit z očí - starší žárlí opravdu hodně a když může, mladšímu nějak ublíží - přišlápne mu ručičku, snaží se ho shodit z nohou, bouchnout ho hračkou a podobně. Nepomáhá vysvětlování, domluvy, prosby ani plácnutí. Už jen doufám, že to bude lepší časem...

Agomila, 20. 3. 2016, 11.29

Také máme dva kluky, přesně po dvou letech a i přes veškerou přípravu je nemohu spustit z očí - starší žárlí opravdu hodně a když může, mladšímu nějak ublíží - přišlápne mu ručičku, snaží se ho shodit z nohou, bouchnout ho hračkou a podobně. Nepomáhá vysvětlování, domluvy, prosby ani plácnutí. Už jen doufám, že to bude lepší časem...

snany, 10. 3. 2016, 20.27

U nás se žádné extra žárlení nekonalo, dcera měla 22 měsíců když se syn narodil. Jelikož jsem měla rizikové těhotenství trávila hodně času s tatínkem a babičkou, takže dobře zvládla příchod sourozence- nebyla na mě tak fixovaná. Holčičky jsou vesměs přizpůsobivější než kluci.

Kristy Sim

Kristy Sim, 9. 3. 2016, 21.54

My čekáme druhé dítě v červenci, dcerce bude přesně 2,5 roku. Dcerku se snažím na miminko připravovat. Vysvětluji jí, že jak se narodí, tak nebude umět mluvit jako ona, že bude také plakat, když bude něco chtít apod. Také jsem jí říkala, že maminka se bude muset o miminko starat hodně a vždycky si říkáme, co s miminkem budem dělat. Že ho budeme koupat, přebalovat a co všechno ho spolu naučíme. A dnes jsem dcerce dávala oříšky a ona sama odkládala oříšky a říkala, že to jsou oříšky pro Elu (naše druhá dcerka) =) ale jinak je samozřejmě středobod vesmíru a věnuji se jí na 100%.. je ale moc chytrá a chápavá a všechno se jí snažím vysvětlovat.

dáša, 9. 3. 2016, 15.12

Já bych byla asi z první rodiny, syn je zatím jedináček a opravdu se mu snažím věnovat co to jde. Moje máma šla docela brzo do práce a já byla často u babiček, nebo ve školce, kde jsem neustále brečela..a máma mi chyběla. Proto se asi snažím, aby syn tohle nezažil..díky tomu se trochu bojím, jak by vzal sourozence, ale myslím, že bysme to nějak zvládli. Chápu co vše se malému dítěti může honit v hlavě a proto si nemyslím, že by šlo čistě o nějakou sobeckost a rozmazlenost, jak to vidí spousta rodičů. A děti za to trestají.

Kamila Pecharová, 14. 12. 2015, 22.30

Každá rada je dobrá, takže děkuji za tento článek! Škoda jen, že ve všech diskuzích a poradnách se objevují případy s tří a více letými dětmi.. Jak připravit cca dvouleté dítě na sourozence se nikde nepíše.. Chápu, že je takových "případů" méně a tyto děti jsou ještě dost malé, ale třeba by ještě šlo pro tyto děti plán přípravy na miminko poupravit Já samozřejmně zkouším všechny rady a ještě jsme se koukali do knížky o matce a dítěti, kde je miminko v bříšku maminky zobrazeno. Tak trochu doufám, že synovi tu situaci osvětluji dobře a nějak ten příchod brášky zvládneme..

Kristy Sim

Kristy Sim, 9. 3. 2016, 21.59

Já bych připravovala 2leté dítě stejně jako 3leté. Ony děti jsou moc chytré a chápavé. Viz. můj příspěvek, jak já připravuji dcerku-2 letou. A musím říct, že zatím jsem se řídila spíše citem, zatím jsem nikde nepátrala..

Kamila Pecharová, 9. 3. 2016, 22.27

Snažila jsem se připravovat ho celkem dost. Bohužel se to zatím nesetkalo s velkým úspěchem, bráchu by nejraději uhodil nebo rozdrtil ruku apod. Musím ho hlídat jako ostříž! (druhému synovi je nyní 5 týdnů) syn se ale podobně chová i k dětem v okolí, pokud mu něco berou atd. takže to bude asi obdobím (tedy moc v to doufám!) navíc každý měsíc je v chápání u dětí znát a velký rozdíl je také v tom, pokud je první holčička.. Ta má opatrovnictví většinou v krvi

Kristy Sim

Kristy Sim, 10. 3. 2016, 22.38

Aha, nevšimla jsem si staršího data, omlouvám se... no já si stále říkám, čím to je, že jsou opravdu ti kluci tak agresivní.. že by to měli v krvi..? Máte pravdu, holčička má určitě větší "mateřský" vztah k miminku... Přeji, ať se vše zlepší =)

Naši partneři

© 2013 - 2016 ProMaminky.cz | design and code by Werner Dweight