Znovuzrozená Soňa Kolmanová

zobrazeno 1507×

Vložil(a): Markéta V., 7. 10. 2015 23.17

Milé maminky, asi každá z nás si před prvním a možná i každým dalším porodem prošla obdobím nejistoty a strachu. Kladla si otázky, jak ten náročný úkol co nejlépe zvládnout. Měla strach z bolesti, která se prý nedá popsat a trápila se obavami, jestli její děťátko přijde na svět bez komplikací a zdravé. Ale je to opravdu nutné? Ta atmosféra strachu, která se kolem porodu a všeho co s ním souvisí vznáší? A není právě ten strach důvodem, proč je pak porod pro mnohé z nás traumatizujícím zážitkem?

Měla jsem to štěstí, že jsem se seznámila s úžasnou maminkou dvou dětí, Soňou Kolmanovou, která měla odvahu překročit svůj vlastní strach a začít dělat věci jinak. Prošla si dlouhým náročným obdobím hledání a našla sama pro sebe odpovědi. První dítě porodila v porodnici a přestože zpětně svůj zážitek nehodnotí jako vyloženě negativní, rozhodla se už podruhé do porodnice nechodit. Své druhé dítě přivedla na svět doma a úplně sama, bez přítomnosti porodní asistentky a dokonce i bez přítomnosti manžela. Zážitek to pro ni byl velmi silný. Natolik silný, že se rozhodla o své cestě a proměně napsat knihu. 

Ráda bych vám teď Soňu a její knížku představila trochu blíže v exkluzivním rozhovoru pro ProMaminky.cz. Doufám, že vás její příběh zaujme stejně jako mě. Pokud ano, máte možnost získat knihu za nasbírané pampelišky v rámci našeho Věrnostního programu.

 

Markéta: Soňo, o čem je tvoje knížka a proč by si jí měli přečíst ostatní maminky?
Soňa: Je o proměně ženy v matku. Když se to děje postupně, mnohdy ta proměna není tak markantní, ale v mé knize čtenář vidí, jak zásadní ten obrat byl. Asi jsem nikdy nemusela tak rychle proměnit celý svůj život. V reakcích na moji knihu mi ženy píší, že kniha je o ženské síle, překonání strachu, důvěře v intuici a vlastní tělo. Mnohé mi také psaly, že se při čtení knihy hodně zamýšlely nad svým životem, případně se u knihy rozhodly ke změně. Je to taková pozvánka do vnitřního života ženy, toho života, o kterém se mnohdy mlčí i mezi nejbližšími.

Markéta: Nebojíš se jít takzvaně s kůží na trh v českém prostředí, které domácí porody tvrdě odmítá a potlačuje a dokonce otevřeně mluvíš i o orgasmu, který jsi prožila při porodu. Jaké jsou reakce okolí, nemáš strach z veřejného odsouzení?
Soňa: Zásadní rozhodnutí bylo neodjet do porodnice a od té doby už s tím stigmatem žiji. Má kniha není jen o domácím porodu, je o situaci v které se ocitne žena, která věří, že dokáže porodit své dítě a prvním pokusem ztratila víru, že v porodnici bude mít klid. Celé toto léto jsem strávila tím, že jsem chtěla soubor s knihou vymazat. Uvědomuji si, jaká je zde atmosféra. Podpora mnoha žen a krásné zpětné vazby čtenářek mi však dávají odvahu knihu vydat. Zdá se, že autentický příběh je něco, po čem mnohé ženy prahnou. Zajímavé je, že knihu velmi dobře přijaly i ženy, které jsou proti domácím porodů. Po přečtení pochopily, že nás něco spojuje - je to strach. Všechny se bojíme a chceme pro své děti to nejlepší, jen se na to díváme jinak a volíme jiná řešení. Odsouzení, pohoršení a urážky je něco s čím počítám. (smích) A těším se na ty diagnózy a posudky své osobnosti. (smích)
Kdybych neměla víru ve smysluplnost svého počínání, tak bych si v klidu dál žila svůj soukromý život.

Markéta: Proč jsi se rozhodla rodit doma? Jak jsi bojovala se strachem a nesouhlasem okolí?
Soňa: Věřila jsem, že dokážu porodit a chtěla jsem mít na porod klid, ale nevěděla jsem kam jít rodit. Můj první porod proběhl v porodnici a zpětně jsem jej hodnotila jako vydařený. Neměla jsem v plánu podruhé rodit jinak. Ve druhém těhotenství se mi ale začaly vracet vzpomínky, pocity a strach, že mi do porodu bude někdo zasahovat. Toužila jsem po jediném, mít na porod klid. Mé ego se s tím ale nechtělo smířit. Nechtěla jsem být nálepkována
jako militantní ekomatka, nést sama všechnu zodpovědnost, muset se obhajovat. Byl to veliký vnitřní boj. Několik měsíců jsem si v hlavě neustále přehrávala pro a proti. Neumím ani spočítat kolik nocí jsem probrečela. Nazvala bych to duševním očistcem. S okolím jsem to neprobírala. Tušila jsem, co by následovalo a nechtěla jsem se vysilovat. Mrzelo mě, že musím mlžit nebo přímo lhát, ale v současné společenské atmosféře to bylo rozumnější řešení.


Markéta: Jak jsi se na domácí porod připravovala a jaký vnímáš největší rozdíl mezi ním a porodem v porodnici? 
Soňa: Nejlepší rady jsem dostala od zkušených žen, které samy už doma porodily, četla jsem knihy a chodila na kurzy. Největší rozdíl mezi těmi dvěma porody bylo odevzdání kontroly. V porodnici jsem ji odevzdala porodní asistentce a lékaři. Doma jsem ji odevzdala svému tělu, které mě bezpečně vedlo. Domácí porod byl velmi něžný a šetrný ke mě i dítěti, žádná veliká námaha. Porodila jsem a říkala si, to je vše? Proč jsem se na to tak připravovala?
Bylo to velmi intuitivní až primitivní. Až zpětně jsem si uvědomovala, co se asi v tu chvíli dělo.

Markéta: Změnil tě nějak domácí porod? Jak vnímáš sebe předtím a potom?
Soňa: Změnil mě i první porod (smích), ale domácí porod mě utvrdil v tom, že intuice je mnohem lepší nástroj pro komplikovaná životní rozhodnutí. Jsem sama sobě vděčná, že jsem ji poslechla. Mám v sobě klid, pro mě to bylo správné rozhodnutí.

Markéta: Jaký vliv měl podle tebe způsob porodu na tvé děti a tvůj vztah k nim?
Soňa: To je velmi bolavá otázka. Mám k nim jiný vztah. Snažím se to vyrovnávat rozumově, ale nedaří se mi to. Může v tom být více faktorů, ale po porodu v porodnici jsem necítila tu zamilovanost jako po porodu doma. Ty pocity se našimi vztahy táhnou dál. Dnes mě mrzí, že jsem dceru neporodila lépe, dovolila její odnesení, byť jen na chvíli. Mám vůči ní dluh. Ve vztahu k synovi mám v duši klid.


Markéta: Byl domácí porod začátkem tvojí cesty k alternativnímu rodičovství nebo jejím přirozeným vyústěním? Co všechno u druhého dítěte ještě děláš jinak?
Soňa: Někdy v pětadvaceti jsem si přečetla knihu Koncept kontinua a řekla si, to je ono. Na cesty ven sice používám kočárek, ale jinak jsem děti vždy nosila na ruce, kojila podle potřeby, obě se mnou spí v posteli, nenechávám je brečet, uspávám kojením nebo tulením a hlazením, neumím používat postýlku, odsávačku ani chůvičku. Asi by se dalo říct, že tíhnu ke kontaktnímu a intuitivnímu rodičovství. Synovi dávám víc důvěry, nesleduji co by měl nebo neměl dělat, nechávám jej ať si vývoj řídí sám. Díky starší sestře má dostatek podnětů a je to celé uvolněnější.

 

Markéta: Jak obecně vnímáš mateřství? Čím tě obohacuje?
Soňa: Mrzí mě, když je mateřství znevažováno, je to velmi obtížná role. Ještě než jsem si děti pořídila, nepřišlo mi to nijak zajímavé. Když jsem se tou cestou vydala, velmi rychle jsem si kladla otázku, jak to ty jiné ženy dělají. Zdálo se mi, že musí být všechny nesmírně šikovné, chytré, rychlé, odvážné. Dnes mám ke každé mamince respekt, protože vím, jak náročné to je. Čím mě mateřství obohatilo? Na to téma jsem napsala celou knihu (smích). Díky dětem mám jinou životní perspektivu, vážím si víc sama sebe, svého těla, své intuice. Mé děti jsou úžasní učitelé, udělaly ze mě lepšího člověka.

Markéta: A jaké poselství bys chtěla předat svým dětem?
Soňa: Intuice je váš nejlepší pomocník a rádce, vede vás dobře a spolehlivě. Mějte odvahu stát se sami sebou.

 

Markéta: Soňo, moc děkuji za rozhovor a přeji mnoho štěstí s vydáním tvé knížky. Maminky, pokud vás Sonin příběh a postoj zaujal a chtěli byste vědět trochu více, neváhejte se v diskuzi pod článkem Soni na cokoli zeptat.

Máte nápad na téma, o kterém bychom měli napsat? Pošlete nám ho.

Sdílejte:   | 
4

Diskuze k této stránce (11 příspěvků)

Pro přidání příspěvku je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.

Jamu, 12. 7. 2016, 16.16

Ja bych se bála...

Katka, 19. 2. 2016, 13.47

Knihu jsem přečetla jedním dechem a rozhodně neodsuzuju. Spíš závidím tu možnost a odvahu.

Minnie, 19. 2. 2016, 9.20

Porod doma bych neriskovala ani za nic, ale s tím uspáváním, kojením podle potřeby, mazlením, chováním, společným spaním souhlasím to máme stejně

Minnie, 19. 2. 2016, 9.20

Porod doma bych neriskovala ani za nic, ale s tím uspáváním, kojením podle potřeby, mazlením, chováním, společným spaním souhlasím to máme stejně

DenisaC, 21. 11. 2015, 22.15

S domacimi.porody proste nesouhlasim

Minnie, 19. 2. 2016, 9.18

Ani já ne

mckvak, 13. 10. 2015, 17.51

Tak to je velmi zajimavy rozhovor, nejsem sice priznivec domacich porodu ale ani jejich odpurce. Kazde maminky volba, dulezite je jak se ona citi. A hlavne ze vse dopadlo v poradku

Itany, 13. 10. 2015, 15.56

Dobrý den, obdivuji každou ženu co rodí doma...tím pádem i vás... Já na to nejsem ale neodsuzuji ty ženy které se pro to rozhodnou...

Zuzana, 9. 10. 2015, 10.09

Dobrý den Soňo, rozhovor byl pro mě zajímavý, tak jsem se koukala na vaše stránky a chci se zeptat. To vás druhý porod opravdu vůbec nebolel? Připadá mi to neuvěřitelné.

Znovuzrozená, 9. 10. 2015, 15.53

Chápu, že se to zdá neuvěřitelné, ale dnes vím, že je to možné. Osobně to přičítám změněnému stavu vědomí, který je možný, jen když na rodičku nikdo nemluví atd. Jestli máte o toto téma zájem, tak doporučuji svoji knihu, dále pak Aby porod nebolel od Lucie Suché Groverové a věděčtější vysvětlení od Michela Odenta. Položme si otázku proč by příroda chtěla samičku trestat? Pro mě ten druhý porod byl vysloveně za odměnu, ale vím co to je, když porod bolí.

Markéta V., 9. 10. 2015, 7.42

Ukázku ze Soniny knížky si můžete přečíst zde: http://www.sonakolmanova.cz/znovuzrozena/ukazka-z-knihy/. Vydaní knížky, třeba i s možností získat jeden výtisk i s osobním věnováním, můžete podpořit ještě 7 dní.

Naši partneři

© 2013 - 2016 ProMaminky.cz | design and code by Werner Dweight