Asi je to trochu něco jiného, ale minulý týden nám umřel pes. Dceři (4 roky) jsme řekli, že už byl hodně starý, že musel jít odpočívat do nebíčka, že tam má u sebe zvířecí kamarády. Ona to vzala tak v pohodě, až mě to trochu zamrzelo, že ho ani neoplakala. Jako vím, že to je tím, že z toho nemá rozum, že si to ještě neuvědomuje, ale myslela jsem, že ji bude chybět víc. I když možná to bylo i tím, že jak byl starý, nějak si spolu nehráli a on jen ležel. Každopádně bych vždy volila podle připravenosti dítěte, situace, vztahu s osobou apod.
Záleží na věku a zda na obřadu vydrží sedět. Na pohřeb ano, ale k otevřené rakvi určitě ne. Záleží na mnoha okolnostech, zda dědeček umřel náhle nebo byl dlouho nemocný, jaky vztah k němu měly děti-podle toho bych jim to vysvětlila. Nemusí vše pochopit, důležité je, že s nimi o tom budete mluvit.
Ani jako dospělá jsem k otevřené rakvi nešla, ale za dob minulých byl zvyk (nevím jestli tomu je ještě dnes) fotit mrtvého v rakvi. Náhodou jsem se dostala k fotkám a nechápala jsem, nic moc hezký pohled-vidět ležet v rakvi. V prváku na šestiletém gymplu umřela spolužačka s celou rodinou na Silvestra, na pohřeb nikdy nezapomenu, docela nápor na psychiku. Na pohřbech mi i vadí- pokud jrpe v obřadní síni neosobní povídání řečníka, v kostele je to o něčem jiném.
Katka, 2. 3. 2016, 11.57
Já nebyla zralá na smrt ani v 18 letech.