Mám doma knížku - Naše děťátko Holčička a poctivě zapisuji údaje, nové věci, pokroky, lepím fotky, atd..velice se mi líbí a těší mě, že jednou si ji Terezka přečte a ještě se u ni hodně nasmějeme ..Chtěla bych toto i zažít u druhého mimi a takový kalendář by se mi určitě proto i hodil .

Já synovi zapisuji ode dne kdy jsem zjistila, že jsem těhotná. Lepím fotky, obrázky. Moc se těším až mu ji jednou předám. teď má 15m a je hezké se vracet k začátkům.

Miluju fotografování, takže fotek mají děti hodně...z toho vytvářím rodinné fotoknihy, alba a pod. Horší je to ze zápisky...první půl rok zapisuji poctivě, ale čím jsou starší tím míň se k tomu dostávám...ale fotky JO

Delam si poznamky od narozeni maleho. Ze zacatku byl pokrok kazdy tyden, tak jsem poctive vse psala, postupne jsem zacala psat s mensi frekvenci, ale alespon jednou za mesic udela pm sumarum, toho co uz umi. Snad to jednou oceni a ja si zase zavzpominam na to, jake to bylo male miminko:-)

Těhotenství jsem si nezapisovala vůbec, mám jen obrázek z UZ. První prcek má svou knížku, kde má fotky, první vlásky a další informace, kdy začal lézt, první slova, první kamarádi. Druhá je dcerka, která to má jen na papíře vložené v tom synově a nějak jsem se k tomu ještě nedostala. Ale pořád si slibuju, že až bude více času, dodělám dcerce i tu její knížku. No a už několik let přebírám fotky do fotoknihy no třeba jednou (až dostanu výpověď v práci a nebudu mít co čeho kopnout )

Klasický deníček nemám, máme jen zapsány důležité okamžiky u obou dětí., váhy a délku z každé poradny. Víme, kdy jim vyrostli jaký zoubek, kdy se postavily, posadily, začaly samy chodit. Z fotek jim vytvářím fotoalbum, klasické lepené na růžky, kde mají spoustu fotek. Pro nás dávám fotky do obyčejných alb.

V tehu jsem si nic moc nezapisovala, ale mame denicek do jednoho rokuu ditete. Nicmene mam v planu po Vanocich ji zacit delat lepene album s fotkama a popiskama Urcite je to fajn vec a vim ze se bude nad tim dobre bavit minimalne tak jako ja nad svymi

Fotoknihu mame v planu po roce,jinak vse zaznamenavame do prvni knizky,porizujeme tisice fotecek a nespocet videi bude krasa to vse dat po roce dokupy a udelat z tohnd kolaze,krasne vzpominky <3

Od prvního těhotenství si píši vlastní deníček formátu A6, kam zapisuji důležité události, všechny kontroly u lékařů (mé i synovi), nové synovi pokroky, vyšetření v druhém těhotenství apod. Máme koupenou i knihu "Můj chlapeček", ale je v ní jen pár záznamů (fotky žádné - nemáme je vyvolané ani normálně), protože do knihy slíbil psát manžel vzhledem k jeho hezkému písmu a malířskému umu s tím, že tam bude i kreslit obrázky. Bohužel si na to ale udělal čas jen jednou a tím pádem bychom museli vše dohledávat v mých záznamech a spoustu předepsaných událostí v knize ani nevíme kdy se staly, takže zůstane nejspíš bohužel prázdná.. Čím je syn starší (21. měsíců), píši si ale i já velice málo záznamů a jen doufám, že si najdu chvilku času zapisovat si po narození druhého syna, aby mu nebylo "ve stáří" líto, že brácha má a on ne..

Zapisování vzpomínek, formou deníčku nebo knížky mi vždy přišlo moc hezké. Proto jsem si po narození dcerky pořídila krásnou vzpomínkovou knížku, kam se nejen zapisuje, ale také lepí fotky a jiné vzpomínkové předměty. Bohužel, teď s odstupem času musím konstatovat, že jsem své možnosti v tomto směru dost přecenila. Poctivé vyplňování je totiž náročné na čas a toho mám jako každá maminka opravdu málo.Takže první stránky jsou vyplněné, dokonce i pár vyvolaných fotek je nalepeno, ale když jsem si ke knížce nedávno sedla, smutně jsem zjistila, že spousta věcí chybí a nedokáži si ani vzpomenout, kdy dcerka začala to či ono dělat... Takže pokud jste stejně nedůslední jako já a volný čas věnujete raději samotnému dítěti či rodině, pak zaznamenávání vzpomínek na vašeho malého potomka přenechte třeba prarodičům