Starší syn separační úzkost neměl. Jen teď kolem 2 roku jde vidět že když poznává nové lidi tak se drží u mě a tak za 10 minut už si jde pěkně hrát.

Nas starsi nemal ziadny problem ked som odisla. Uvidime ako bude pro druhom. Hadam takisto dobre.

U nás zatím jen sem tam večer pozoruju, že když mě při uspávání nahradí manžel, tak propukne pláč. Jinak před den ne.

Nevybavuji si separační úzkost u mé dcery, vždy byla společenská. Syn je citlivější, u něho epizoda separační proběhla, ale nic extrémního.

Babička naštěstí hlídala občas od začátku, takže syn je na ní zvyklý a ani moc nepláče, když odcházím.

mě přišlo, že úzkost chodila jakoby ve vlnách

opravdu platí, že lepší se s dítětem rozloučit, než se potají vypařit a taky si musím zapamatovat, že se nesmím vracet, když začne plakat

pomalu nám to začíná, ale naštěstí máme malý byt a kuchyň spojenou s obývákem takže na mě všude vidí

Já nevěřila, že něco takového existuje. Pak to měl syn a bylo to šílené. Plakal a mě ho bylo tak moc líto.

Zažíváme tedˇ..dcera, devět měsíců, a já bez ní nemůžu jít ani na záchod☺