také jsme se toho děsili, ale zatím to vypadá dobře, žádné velké mače

je to hodně individuální, každé dítě je jiné. Nějakému zodpovědnost "staršího sourozence" vyhovuje, jiní se naopak cítí odstrčení, jako v uvedených příkladech.

Dcera na bratra nežárlila, ale po sedmi měsících se její chování na čas změnilo, ale zvládli jsme to dobře. Myslím, že hodně záleží i na věku staršího sourozence. Při narození sourozence jí bylo 3,5 roku.

Máme doma šestitýdenního sourozence, takže pro nás je to momentálně velmi aktuální téma. Starší (čerstvě 3 roky) se na miminko moc těšil a hned po příjezdu domů se začal aktivně zapojovat. Nosí dudlíky, vozí kočárek, podává plenku, pomáhá koupat... hnedka, jak miminko zabrečí, tak mě volá. Přesto je znát, že občas trochu žárlí. Projevuje se to tím, že se snaží získat pozornost. Začal nám ukazovat různé druhy poskakování se slovy- hele co umím- nebo se snaží postavit co nejvyšší věž.

ještě loni když jsem se 6 leté dceři zmínila že by mohla mít brášku nebo sestřičku tak nastal totální vzdor ona prostě nechce začala plakat a tak jsme se o tom přestali bavit,,ale asi půl roku na to jsem opravdu otěhotněla a dala jí v obalce fotku z utz a stalo se to že se začla hrozně těšit chodila se mnou na utz a nyní když se bráška narodil je veliká opatrovnice miluje ho a moc mi s malým pomáhá

Také máme dva kluky, přesně po dvou letech a i přes veškerou přípravu je nemohu spustit z očí - starší žárlí opravdu hodně a když může, mladšímu nějak ublíží - přišlápne mu ručičku, snaží se ho shodit z nohou, bouchnout ho hračkou a podobně. Nepomáhá vysvětlování, domluvy, prosby ani plácnutí. Už jen doufám, že to bude lepší časem...

Také máme dva kluky, přesně po dvou letech a i přes veškerou přípravu je nemohu spustit z očí - starší žárlí opravdu hodně a když může, mladšímu nějak ublíží - přišlápne mu ručičku, snaží se ho shodit z nohou, bouchnout ho hračkou a podobně. Nepomáhá vysvětlování, domluvy, prosby ani plácnutí. Už jen doufám, že to bude lepší časem...

U nás se žádné extra žárlení nekonalo, dcera měla 22 měsíců když se syn narodil. Jelikož jsem měla rizikové těhotenství trávila hodně času s tatínkem a babičkou, takže dobře zvládla příchod sourozence- nebyla na mě tak fixovaná. Holčičky jsou vesměs přizpůsobivější než kluci.

My čekáme druhé dítě v červenci, dcerce bude přesně 2,5 roku. Dcerku se snažím na miminko připravovat. Vysvětluji jí, že jak se narodí, tak nebude umět mluvit jako ona, že bude také plakat, když bude něco chtít apod. Také jsem jí říkala, že maminka se bude muset o miminko starat hodně a vždycky si říkáme, co s miminkem budem dělat. Že ho budeme koupat, přebalovat a co všechno ho spolu naučíme. A dnes jsem dcerce dávala oříšky a ona sama odkládala oříšky a říkala, že to jsou oříšky pro Elu (naše druhá dcerka) =) ale jinak je samozřejmě středobod vesmíru a věnuji se jí na 100%.. je ale moc chytrá a chápavá a všechno se jí snažím vysvětlovat.

Já bych byla asi z první rodiny, syn je zatím jedináček a opravdu se mu snažím věnovat co to jde. Moje máma šla docela brzo do práce a já byla často u babiček, nebo ve školce, kde jsem neustále brečela..a máma mi chyběla. Proto se asi snažím, aby syn tohle nezažil..díky tomu se trochu bojím, jak by vzal sourozence, ale myslím, že bysme to nějak zvládli. Chápu co vše se malému dítěti může honit v hlavě a proto si nemyslím, že by šlo čistě o nějakou sobeckost a rozmazlenost, jak to vidí spousta rodičů. A děti za to trestají.