Dcerka má 1,5 roku a ze začátku jsem si ji brala k sobě po 2. nočním kojení, ale jak jsem se "přestala" bát, že není pod dohledem monitoru dechu, spí u mě v posteli od chvíle, kdy jdu spát já. Když spinká a jdu spát, stejně si ji k sobě dám, protože jsem se párkrát pokoušela bez malé usnout a moc se mi to nedařilo. Takže ji šupnu k sobě a spíme spolu. Moc si to užívám, naopak se netěším na to, až ji k sobě nebudu moct přilulit..

Dcerka nechcela spat v postielke, plakala tam, jednoducho ona ma potrebovala, tak sme ju dali do manzelskych posteli a stale tam so mnou hajala, ale uz ma 3 rocky ma svoju postel ale blizko mna, ja proste tiez potrebujem aby bola so mnou spojena

já toto řešila cca před 2 lety, lámala jsem si hlavu zda ho to nějak odnaučit nebo ho nechat - nechala jsem u nás. Já jako malá taky hledala pocit bezpečí u rodičů v posteli...v té době jsem si říkala, že to asi nikdy neskončí, že náš syn nás asi bude navštěvovat až do puberty. S nástupem do 1. třídy ZŠ to skončilo...dokonce se upravilo i uspávání, doprovodím ho do postele, dám pusu, popřeji krásné sny a syn spí sám celou noc ve své posteli ostatně, teď mám v posteli mladšího syna a nyní se tím nezabývám, vím, že to jednou přejde a pro něj je to maximalní bezpečí pro klidný spánek

Momentálně to taky řeším, ale myslím že to nějak přejde samo. U nás to taky není pořád, ale 2x za týden se to stane, někdy třeba vůbec. Zrovna u toho by mě opravdu nenapadlo řešení jak to dítě odnaučit. Když malý u nás v postelí usne tak ho pak odnesu zase zpět do jeho postýlky.

I u nás je to stejné, syn 3,5 v noci přijde k nám, přitulí se a chrupe až do rána, zatím to moc neřeším snad tnebude chodit až do puberty k nám spinkat

Naše Leonka spala až do 3 let ve své vlastní postýlce,pak velké posteli.Až nastoupila do školky,začala k nám přelézat do postele.už to bude rok a nemůžeme se toho také zbavit.večer usne ve své posteli,ale v noci se vzbudí a přeleze k nám.Asi je to tím nástupem do MŠ.Chybí jí naše blízkost a bezpečí.Toleruji to.Do dospělosti s námi snad spát nebude

Já bych se tím nějak netrápila. My jsme to měli doteď, synovi bude za dva týdny 5let. Je fakt, že my spíme stylem maxi postel. Naše manželská a jeho postel naražená na naši. Takže spí vedle mě a když je mu třeba zima, přitulí se ke mně a vůbec mi to nevadí

nechte ho. at sám spí kde chce.... do 15s Vámi spá nebude.. mám v posteli obě děti, a je to fajn, a to st. syn(3r) umí usnout u sebe v pokojíčku, ve své posteli..ale mamčina je lepšíí.. a ne nadarmo se říká, že děti, co spí u mámy v posteli mají lepší spánek, pač se cítí v bezpečí,pokaždý když procitnou,mžou zase usnou,nebot mají mámu vedle sebe:)

můj syn se mnou spí ve velké posteli od narození, postýlka neuspěla, tak šla rychle pryč, já ho mohla častěji přikládat, lépe jsem se rozkojovala po císaři.. a tak jsme si spolu zvykli, že syn má tři roky a má svoji půlku postele a já svoji... plus plno plyšáků, nějaká ta hračka a je nám spolu dobře.. dokud to tak bude chtít.. tak i já... vím, že jednou mi slza ukápne, až už bude mít svoje a já budu na tyto chvíle s láskou a dojetím vzpomínat... moc rychle nám ty děti odrůstají..tak proč si ubírat ty krásné společné chvilky <3

neodnaučovala bych, dopřála bych mu to, u nás se to vyskytuje až teď ve 3,5 roku, syn chce spát s maminkou, přičemž už 1,5 roku spí bez problému ve své posteli a svém pokoji, nechám ho u sebe usnout a manžel ho pak přenese, mám zkušenost, že se s ním nevyspím, tak je to takový kompromis, časem to zase přejde