Dalo mi to asi hodne radosti v podobe casu straveneho se synem a sledovani jeho postupnych pokroku. Ale uz nemam skoro zadny cas pro sebe, nikam moc nejdu sama a hlavne mi vadi, ze temer nic doma neudelam v kłidu, ale za neustaleho sledovani syna, jestli nevyvadi vylomeniny. Je jeste maly a dost divoky. Ale celkove je zivot pestrejsi. Asi bych se bez nej nudila )
Rodičovství mě naučilo upozadt své potřeby a přání ve prospěch dětí. Děti jsou pro mě vším, je to to nejlepší, co jsem v životě dokázala. Dalo mi spoustu radosti, štěstí. Vzalo mi postavu, ale to není definitivní, s tím se dá určitě něco dělat - jsem 8 týdnů po druhém porodu. Vzalo mi dost spánku, ale aspoň mám teď z toho dne víc. Snažím se na všem hledat to pozitivní. Posezení s přátel mi nehybí, protože chodíme do podniků které jsou vhodné pro děti, s dětským koutkem, pískem na zahrádce atd. Bez dětí by byl můj živoz hrozně prázdný a zbytečný. Jediný co je problém, že když jsem nemocná, nemůžu si dovolit být nemocná. I v horečkách a s chřipkou musím fungovat. U duhého těhotenství jsem měla strašné nevolnosti, ale kvůli starší dcerce jsem musela fungovat. To mi občas chybí - zalézt si do postele s hrnkem čaje a obyčejně marodit.
jitka46, 17. 9. 2015, 23.20
také mi nic nechybí, jen doufám, že odvedu dobrou práci jako moji rodiče před lety se mnou
Byl to hodne velky sok, clovek si to nedokaze predstavit dokud to nenastane. Ale snazime se co to jde - malou bereme vsude sebou, kdyz to nejde mame nastesti skvelou babicku. A jinak se s partnerem stridame, takze muzu vyrazit jak ja tak i on Dal nam skvelou a zatim hodnou, zdravou holcicku Stranou sli konicky (kone a sport) ale verim ze se k nim zase vratim
Estrela113, 10. 7. 2015, 20.24
Rodičovství mi dalo (kromě dvou úžasných dětí) smysl života ... nebudu říkat, že mi nic nevzalo. Jako všechno v životě je něco za něco. A tak to beru. Snažím se zkoordinovat rodinu, práci, společenský život, přátele tak, abychom všichni byli spokojení. Ale pokud bych měla vyspecifikovat jednu věc, kterou mi rodičovství vzalo a tak trochu tím trpím, tak to je klid - dřív jsem takový strach neměla/neznala. Teď s každou rýmou, s každou bolístkou, horečkou, kdykoli nejsem s nimi, stále se o ně bojím. Bohužel s tímto neumím bojovat a myslím, že do smrti mi už tenhle strach a neklid zůstane
Iveta Záborcová, 10. 7. 2015, 12.59
Moje dcerka je opravdu zlatíčko, naspáno toho máme spolu mraky. Spíše mi poslední dobou chybí kontakt s okolím. Dříve jsem byla každý den od rána do večera v centru Prahy a nyní vychovávám dcerku na vesnici a to je občas na hlavu, když vyjdete ven a nikoho ani nepotkáte. Co se týče módy a nákupů, je pravda, že co máme malou, nikam extra nakupovat nechodím, protože se to s malou nedá. Po mateřské si to všechno určitě vynahradím