Eliška Kozlova, 21. 4. 2019, 17.09
Britský pohled na smrt, jak jednat s dětmi a čeho se vyvarovat. https://www.umirani.cz/clanky/z-nebe-se-stalo-prilis-dobre-misto
Eliška Kozlova, 20. 4. 2019, 7.52
Děkuju.
Eliška Kozlova, 18. 4. 2019, 7.38
Dobře sepsany článek zabývající i těmi nejmenšími dětmi. http://www.rodina.cz/clanek3722.htm
Dobry vecer Elisko, nejdrive prijmete mou uprimnou soustrast. V tuto chvili prozivame to same... Manzel je v kritickem stavu v nemocnici a dnes nam rekli doktori, ze se nam nevrati. Dekuji za informaci ohledne rodicovske linky, sama resim, jak v teto situaci mluvit s ditkem. Preji Vam hodne sil...
Eliška Kozlova, 16. 4. 2019, 22.11
Také přeju hodně sil. Nebojte se říct o pomoc, jak jsem psala beru Neurol nižší dávku 0,25 (2x denně) a nezdá se mi ze bych byla otupela, jen nemám záchvaty paniky, panickeho pláče. Když manžel odcházel jezdila jsem za ním, držela za ruku, opakovala ze ho miluju a děti také a ze ho budu milovat i když mi odejde a ze budu silná a statečná, a ze on musí být také! Je to těžké, ale my ženy zvládneme opravdu snad všechno!
patricia077, 17. 4. 2019, 8.04
To jsi napsala tak hezky že mi vyhrkly slzy jsi moc moc statečná pořád na tebe myslím
jitka46, 15. 4. 2019, 22.43
Několika známým se přihodilo také něco takového. Těžko si představit tu bolest.
k.o.r.i.n.e.k, 15. 4. 2019, 20.09
Dobře tohle téma popsala Krkavčí matka, ale stejně bohužel nic nepomůže jen čas. Mě zemřel táta v jedenácti letech. Ještě několik let jsem ho pořád všude hledala. Čekala, že se objeví ve dveřích. Nechtěla se odstěhovat jen kvůli tomu, že nás nenajde. .. teď je mi 31 a stejně s tím úplně srovnaná nejsem. To je důvod proč se můj syn jmenuje po mém otci, i když se to nehodí k příjmení. Doufám, že čas brzy zahojí tvé rány a i vašich dětí . . .
Eliška Kozlova, 16. 4. 2019, 7.34
Děti jsou neskutecnym motorem, ja se složit prostě nesmím, i když je to lákavá vyhlídka, nic neresit a utéct. Cítím to podobně jako ty s tatínkem, nejvíc ze všecho se mi stýská, přála bych si aby přišel objal me, jako vždy když nám bylo ouvej.
patricia077, 16. 4. 2019, 10.36
jj to je nejhorší když člověk odejde ta prázdnota a smutek, že už se nikdy nevrátí nikdy už mu neřekneš co chceš a že ho máš ráda atd, znám to taky i když ne u manžela
patricia077, 16. 4. 2019, 21.52
Ano nemají jenže se dějí já mám pocit že tam nahoru si někdo bere právě ty hodne a dobré kteří jsou třeba ještě tady a někdo řekne že už prostě asi splnili to co na světě měli divné nevím ale někdo to tak má
LucieS, 15. 4. 2019, 19.33
Myslela jsem na tebe teď celý podvečer. Vůbec si to nedokážu představit. Každopádně přeji tobě a celé tvé rodině hodně síly!
Je mi to moc líto! Nedokážu si představit,co prožíváš... Tvá víra ti snad aspoň trochu pomůže lépe to překonat...S knížkami neporadim,jen si pamatuji,že krkavci matka psala,že pro ní bylo moc důležité prožít ten smutek bez léků, aby nevynechala důležitou fázi s vyrovnání se s tím. Já bych se z toho upřímně nejspíš složila. Moc na vás myslím,držte se!!!
Eliška Kozlova, 16. 4. 2019, 7.30
Ja vydržela 3 dny po nehodě, když se jeho stav zhoršil, byla jsem za léky neskutečně vděčná. Podle článku prožívám truchleni "normálně". V dřívějších dobách byla smrt běžná, mladých vdov bylo hodně, v dnešní době jsme zhyckani. Tím chci říct ze léky když se neprehani dávka, opravdu pomohou a neotupi mysl, jsem schopná běžně fungovat, strat se o děti....
Vzdáleným známým se stalo totéž,také tři děti,hypoteka. Někdo jim dal jejich příběh s číslem účtu na nadaci karla janečka. Lidi na ně vybrali fakt hodně,plus ten janeček něco dorovnal (jak ho nemusim,taj tohle je dobrý). Ty finance aspoň pomohou vyřešit praktické věci. Určitě to stojí Eliško za úvahu,určitě by pomohlo hodně lidí!
Eliška Kozlova, 16. 4. 2019, 10.51
Díky moc, v obci pro mně taky chtějí zřídit sbírku i farnost. Manžel měl vysokou pojistku, na vyplacení hypotéky, problém je čas vše je zablokované, vše bylo psané na něj, ještě ze jsme manželé.
Eliška Kozlova, 16. 4. 2019, 7.22
Přátelé dělají opravdu hodně, ať už prakticky, tak morální oporou. Myslím ze tu nečekanou sílu co jsem v sobě našla je od nich. Můj prvotní plán zhroutit se a skončit v blázinci nevyšel.
patricia077, 16. 4. 2019, 7.30
Tj dobře že jsou tam pro vás víš blbě se to teď říká ale každý den bude trošičku lepší nemyslím že zapomenete nebo že se zmírní bolest ale čas hojí říká se to ale je to pravda a ty musíš žít dál pro svoje děti a pro sebe žít a nezhroutit se ty to zvládneš jsi silná uvidíš
Eliška Kozlova, 16. 4. 2019, 8.04
My jsme moc společenský nebyli, ale lidé v podhůří drží při sobě, mají to asi v genech, rozhodla jsem se, ze je vezmu za slovo a nechám si pomáhat, vždyť na to mám nárok, no ne