Lenourecek, 6. 12. 2017, 21.51
Dvouletému synovi se snažím říkat, co cítím, když se zlobím, když mám radost, když jsem smutná... Myslím si, že i když je malý tak to všechno vnímá
Andrea Nečasová, 6. 12. 2017, 13.34
S 10 letou dcerou je to doma o nervy asi má už pubertu. A musím jí zvládnout tak že se sní o všem musí mluvit otevřeně.
mipal, 6. 12. 2017, 11.15
S pětiletou dcerou se snažím o emocích mluvit, myslím, že je důležitá otevřenost
S emocemi se snažím pracovat už od malinka. Naslouchám jim a beru je v potaz. Nesnázím se je nijak zlehčovat ale pracovat na tom aby se jich nebála. Když me dcerce byl rok bála se světla. Tak jsem na světlo připevnila stínidlo ve tvaru hvězdiček a bylo po Bojeni se. Jak nastoupila do školky bála se že ji tam nechám tak jsme koupily hodinky a každé ráno ji říkám kdy přijdu úkazem si to na hodinkách a tím získala jistotu a vždy to samozřejmě dodržím. Když se na něčem domluvíme tak to i je a když to náhodou nevyjde vynahradíme si to v jiný den. Kdyz jdeme na nákup jsme domluvené že si může vždy koupit jednu věc dáme ji peníze a i si to sama zaplatí takže záchvaty že něco chce ještě nikdy nebyly a jsou ji skoro 4 roky.
Dana Schmittová, 6. 12. 2017, 9.45
Bavíme se spolu o tom zpětně, ale záchvaty má pořád.
Věra Vondrejsová, 5. 12. 2017, 19.46
Dcerka 5 let má někdy hodně silné emoce a tak se snažíme o nich mluvit. Naučit se některé emoce mírnit.
Dcerka 9let začíná asi s první pubertou. Poslední dobou se často, ač nereda, hádáme. Občas si popláčem v náručí..často je vzpurná, oči v sloup, odchází v půlce věty...a toto moc nezvládám...Ale je veliká kamaráda. Hodně mluvíme. Řekne denně, co ve škole, že dostala pusu...svěřuje se a za to jsem ráda. Je žárlivka, občas se podceňuje, nejd ji matika...Ale bojujeme 😊