hlavně, že to dobře dopadlo, nejhorší je, že se člověku může stát i něco v běžném životě a ani nemusí mít rizikovější povolání

Mám taky manžela se stejným zaměstnáním i on uz měl podobne nezavinenou nehodu kdy do nich pachatel narazil... Je toho víc ale je to jeho práce kterou má rád a respektuji to. Muze se stat kdykoliv cokoliv i v beznem zivote ....nicmene nekdy z historek jen valim očí co vše se může stát.... A ano věřím ze zvládnout se da vse. Jen přeju at to nikdy nemusíš řešit.

Taky me zatrnulo. Ja o tom přemýšlím furt, máme dobrou pojistku, ale kdybych o manžela přišla, asi bych se zbláznila, nevím jestli by me děti udržely nad vodou Kdykoli se někde vyboura autobus mám hned černé myšlenky, občas jezdí pořádně neodpocinuty a to me děsí, navíc je zodpovědný i za cestující. Člověk si musí vážit všeho co ma a užít si každou volnou chvilku spolu

Hlavně, že je v pořádku.

Teď ve mně úplně mrazí Hlavně, že je manžel v pořádku!

Tak hlavně, že je v pořádku. Také nad tímto dost přemýšlím a asi bych to nezvládla.

Snad to manžel odnesl jen šokem a bude v pořádku! Na takové situace se člověk nedokáže připravit. Moje máma měla těžkou nehodu na kole na Šumavě, když mi bylo 16 let. Jely jsme z kopce a jí selhaly brzdy. Bylo to pro mě tenkrát taky hrozný, máma se dlouho léčila a já furt jen myslela na to, jak jsem mohla být poloviční sirotek, takže ty černé myšlenky chápu.

na hříčky osudu se nedá nikdy připravit a zažeň černé myšlenky typu kdyby, i když je to težké

Hlavně, že je manžel v pořádku!

Chlap je profi ridic a kdyz se mi dlouho neozyva tak trnu a posloucham zpravy. Asi jsem divna. Kdyz dojede a kolikrat vyklada co se stalo treba tesne pred/za nim tak nad nim musely stat snad vsichni andele strazni. Na prekvapeni se a kor na takove... to se pripravit neda.